Jak volí správný motorest k občerstvení šéfkuchař Francouzské a Plzeňské restaurace v pražském Obecním domě, když vyrazí autem třeba s rodinou na výlet?
"Čas od času zastavím i u restaurace, kterou neznám, která mi je zvenčí něčím sympatická. Ale často šlápnu vedle. Když mi pak přinesou něco na talíři, proklínám se, že jsem nejel do té své vyzkoušené," říká Jiří Král, člen rytířského řádu francouzské gastronomie.
"Ale pravda je i to, že čas od času narazím na prima podnik, kde vaří bezvadně. Ovšem je to dost risk..."
Můžete jako odborník dát čtenářům-motoristům univerzální radu, jak poznat už zvenku dobrý motorest?
Na devadesát procent to poznám až u stolu: když vidím upatlaný ubrus, nakouřeno a číšník má seprané džíny a pomalované tričko, věstí to, že v tomto podniku nebudou moc odborníci přes gastronomii. Ale mohou čepovat dobré pivo...
Dobrá, řekněme, že ubrus je čistý, je vyvětráno a číšník má košili... Jak si mám vybrat z jídelníčku?
Jídelní lístek je moc důležitý signál, co mi asi uvaří. Když je mnohastránkový s desítkami jídel, nemůže to za moc stát.
Nerozumím, to se přece naopak každému líbí...
No právě, v tom je omyl. Vysvětlím to: moderní gastronomie závisí na kvalitních výchozích surovinách. Jen tehdy může být na talíři dobrý výsledek, když na počátku jsou kvalitní suroviny. To máte jako třeba u odívání - z hadru parádní šaty neušijete. A z rezavého plechu kvalitní auto také neuděláte. Když tedy vidím na jídelníčku dvacet předkrmů a sto jídel, tak to nebude nic dobrého, protože ani velká restaurace nemůže mít vše čerstvé. Jinak řečeno, čím skromnější nabídka, tím větší šance, že bude z čerstvých surovin.
V poslední době se mluvilo o úrovni asijských restaurací. Hodně jste najezdil po světě, jaké s nimi máte zkušenosti?
Čím dál na východ, tím horší to je přece jen s hygienou. Lidé, kteří sem s jihovýchodní kuchyní přicházejí, si přivážejí i své zvyky a na poměrně přísné české normy zase tak moc nedají.
Kde se vám řídilo dobře?
Určitě v Rakousku. Bezvadné silnice, slušní řidiči. Jen nesmíte mít v autě choulostivý cukrářský materiál, se kterým jedete na naši soutěž. To se vám pak zatáčky v Alpách nelíbí. Ale i přesto právě alpskou oblast projíždím rád. Je to pro mě vyspělejší část Evropy. Špatné na svezení nejsou ani severské země, kde platí totéž - a o řidičích zvlášť. Jen si člověk hůř zvyká na ty strašné vzdálenosti, dlouhé úseky silnic.
A co třeba taková Francie? Tamní řidiči nejsou tak vynášeni do nebes jako kuchařské umění Francouzů...
Ale kupodivu rád jezdím i ve Francii. Pravda, zpočátku, než si člověk zvykne na ten šrumec v šesti pruzích, je z toho trochu vyjukaný, ale jak se zorientujete, pak už to jde.
Ve Francii se nebojíte zastavit u restaurace?
Ne, tam vím, že prakticky v každé restauraci, kde zastavím, si můžu vybrat z dobrého francouzského jídelníčku. A co je zvlášť milé, že i kdyby mě tam přivezli poslepu, poznám, ve kterém jsem regionu, protože mi nabídnou místní speciality. Oni jsou totiž na svou kuchyni hrdí. Jak já bych si rád pochutnal, když jedu po Moravě nebo v jižních Čechách, na místní specialitě! Jak se říká na dobré "hotovce". Ale tady mi všude nabídnou nejspíš tak steak a hranolky.
A co čeští řidiči: jsou lepší než kuchaři?
Když se vracím z ciziny, mám pocit, jako by se tu mnozí řidiči živili syrovým masem. To třeba v Jakartě, kde žije a jezdí po ulicích čtrnáct milionů lidí, se mi zdálo, že si vyjdou řidiči víc vstříc než v Praze. Tolerance je u nás cizí slovo.
Jezdíte octavií s dieselmotorem; z pohledu vaší profese je to pochoutka?
Když ji přirovnám ke gastronomii, je to právě taková velmi dobře udělaná "hotovka". Žádný experiment, solidní jistota.
Kdybyste si mohl vybrat automobilovou značku, kterou považujete za lahůdku?
Subaru, takové bezpečné auto pro rodinu. A v případě svižného svezení sám někde po okresce i docela pikantní zážitek.
 ŠÉFKUCHAŘ Jiří Král dokáže najít souvislosti mezi kuchařským uměním a řízením auta |
