- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Děvče mělo velké štěstí, narodit se do bohaté rodiny, která si mohla dovolit koupi zbrusu nového vozu (to není běžné sní dnes, kdy jsou auta mnohem dostupnější). Škodovky měly výhodu v jednoduché konstrukcí a tím i servisu, ovšem 70. a 80. léta, to bylo 20.let tragédie našeho auto. průmyslu... Děda koupil někdy v 60.letech Ford Taunus, a první srovnatelná škodovka byla až nová Octavia...
Taunus? Soused ho měl v takové zvláštní žluté (att. video) ...
Příšerný krám, nepohodlný, věčně v opravě. Sentiment bokem, ten stroj nás nechal vícekrát v loji.
Nějak jsem nepochopil, proč je tento podivný slohový "výkřik" vlastně na iDnesu uveřejněn.
Pamatuju cestu do Jugoslávie...topení přes den na plné obrátky...na střeše zahrádke, kde byl stan...některé kopce v nynější Bosně a Hercegovině se řadila i jednička...jojo...je na co vzpomínat, ale vracet bych to nechtěl...jet s takovým autem takovou trasu byla neuvěřitelné dobrodružství s maximální mírou odvahy...
Myslím odvahu mých rodičů...já byl tehdy děcko...
Mel jsem 110 LS,moc na ni vzpominam.Clovek si na ni vse opravil sam.Jezdila jako drak.
S 110R je dosud neprekonane kupe, nejkrasnejsi opravdove nadherne
Chápu, že někteří bývalí uživatelé na "Stovku" vzpomínají se slzou v oku - ona nostalgie je pěkná potvora - ale mezi námi: byl to křáp nejkřápovatější, spadající do kategorie šlapohybů kterým ovšem vévodil dvourytmový "Traboš". Ovšem i ve své době byla "Stovka" technologickým - a v důsleku toho - i uživatelským nehorázně předraženým úletem.
Prostě socialistické lidové auto se vším všudy jak vyšité: neprivilegovaný jedinec na něj musel šetřit čtyři až pět let. Ale to jenom za předpokladu, že tento člověk (člověčice) nechodili do společnosti a živili se pouze jako pes jednou denně točeňákem. A ve městech byla tehdy tráva většinou špatně dostupná.
Stovku neznám, ale měl jsem MB1100 a v té době to bylo srovnatelné auto s leckterým "západním". Soused měl Cortinu a podle toho, jak se v ní stále hrabal, nebyla o nic lepší. Jen třikrát dražší. Jistě, po 20 letech výroby, kdy se měnily jen plechy (a k horšímu), to nebyla žádná sláva.
Se "Stovkou" jsem jel pouze třikrát (třikrát jsem si jí půjčil od švagra). Poprvé jsem s ní ujel asi dva kilometry a utrhla se pode mnou sedačka. Když jsem si jí půjčil podruhé,vyhořel mi startér. Když mělo dojít ke třetí jízdě (potřebovali jsme někam dovézt děti a vlastní auto jsme tehdy ještě neměli) už se mi do toho auta moc nechtělo, nicméně manželka se švagrem mne přemluvili a tak jsem se nakonec vydal na třetí cestu. Celou jízdu jsem byl jak na trní a čekal jsem, co se podělá. Nakonec jsme se vrátili domů a když už jsem si myslel, že tentokrát to dopadlo, tak se (v okamžiku, když už jsme stáli před domem a já natahoval ruku ke klíčku) ozvala rána a motor zhebnul. Otevřel jsem kapotu a zjistil, že explodovala indukční cívka - zbyl z ní jen plechový hrnek a ten zbytek byl po celém motorovém prostoru. Víckrát jsem už do toho auta nevlezl (ani jako pasažér). Později jsme po tchánovi zdědili Škodu 120 a to vlastně bylo první auto, se kterým jsem pravidelně jezdil. Ze "Stodvacítky" jsem zpočátku moc nadšený nebyl (říkal jsem si, že to bude také asi pěkný kepl), nicméně naučil jsem se s ní žít a když teď zavzpomínám, tak si říkám, že jsem to auto měl docela rád. Zdaleka bych Škodu 120 neoznačil za bezporuchové auto, nicméně nikdy to nebyla porucha fatální (aby se nedalo dojet) a všechno jsem se naučil opravit si sám (v servisu jsem s ní za těch skoro deset let byl pouze jednou). Pokud se jedná o jízdní vlastnosti, ty nebyly kdovíjak dobré, na druhou stranu ale měla v zimě dobrou trakci a vyjel jsem všude. Takže při vzpomínce na Škodu 100 mi naskáčou pupínky, nicméně na Škodu 120 vzpomínám s určitou nostalgií a vůbec ne ve zlém.
Skoda 120 byla po "stovce" velkym zklamanim (spolehlivost), celkova koncepce, priserne reseni chladice vpredu a motoru vzadu - vecne to nekde v nekolika desitkach spoju - teklo. Dokonce se jednu dobu uvazovalo o zruseni cele linky a navratu k vyrobe Skody 100. Suskalo se o tom na VSD mezi profesory a studenty dopravni fakulty.
Nám jak Škoda 1000MB, tak Škoda 100 totálně do 10 let každá shnily, i když jsme dělali, co se dalo. NA druhou stranuty krásné prázdninové zážitky, kdy rodiče seděli vpředu a na zadních sedadlech co se nás děcek vešlo :-)
Jojo. Bez vystříkání dutin a podvozku to prostě nešlo. Když jsem po 27 letech 100vku prodával, tak pravý práh byl naprosto původní a levý vyvařený jen v malé zadní části.
Měl jsem dvě a nedám na ně dopustit, jen kdyby to tak nerezlo, líp to topilo a nekazil se tomu pořád startér, ten byl tak často v řiti , že jsem jich měl několik opravenejch a výměnu jsem zvládal pod 10 minut . Teď mám Ford Galaxy a blbou baterku jsem měnil asi hodinu.
No a kdy jste ji řídil naposledy? Možná, kdybyste se svezl, tak byste už o tom Fordu neřekl křivé slovo. Zpětně si to člověk neuvědomuje, ale sednout do takového auta je celkem kulturní šok.