K tomu volání po ohleduplnosti je třeba něco dodat.
Rád jsem ohleduplný k motocyklistům, co jedou takzvaně na pohodu, neblbnou, vychutnávají si jízdu i to bublání dvojice půl nebo třičtvrtělitrových hrnků pod zadkem. Jenže pak je tu ta druhá skupina magorů na sportovních "pilách", jak to nazývá kolega motorkář na základě otáček motoru.
Zažito na vlastní kůži. Kamarád mne poprosil, zda bych mu nepomohl s odvozem nějakého zařízení, které používají pro terénní sondáže. Dojíždíme k silnici. Vylezu a jdu mu ukázat, zda má volno, protože místo nebylo zrovna úplně přehledné na to, aby tam v klidu vyjel teréňák s nákladem na závěsu. Nikde nic. Akorát nedaleko jedoucí vlak bohužel překryl zvuk vytáčené silniční motorky. Nikde nic a najednou jen jak se řítí. Tenkrát jsem kamaráda zastavil snad aj očima. Bylo to o decimetry a setinky vteřiny a byl by malér.
Bohužel ne vždy to dopadne dobře. Bavil jsem se na nějaké konferenci nebo semináři s člověkem, jehož blízká příbuzná skončila v péči psychologů kvůli smrtelné nehodě, kterou sice jakoby zavinila, ale v reálu na ní vinu neměla. Vyjížděla s dodávkou do silnice první třídy. Zkontrolovala oba směry, nikde nic a začala se rozjíždět. Chvilku na to strašná rána a v nákladu měla napasovanou motorku s klukem a holkou. Oba mrtví na fleku. Kolik ten blbec letěl, se přesně neví, ale tachák se sekl na 150+. Odhad byl prý tak kolem 200.
Paní samozřejmě za nic nemohla. To potvrdil i svědek, který se vynořil z druhé strany ve chvíli, kdy vyjížděla. Nikde nic a najednou se z opačné strany obrovskou rychlostí vyřítila motorka a napálila to do ní, protože v té rychlosti nebyla šance cokoliv udělat. Jenže jí už nikdo nevymaže z hlavy pohled na rozsekaná zkrvavená těla dvou mladých lidí a vědomí, že jim vjela do cesty, i když sama udělala vše správně a podle přepisů.
V podobných situacích fakt těžko volat po nějaké ohleduplnosti.
. Dovedu si představit, že jezdí dobře a bezpečně (nepředvádí se jako někteří).
