"Paradoxně řidiči, kteří jezdí po rozbité silnici často a znají její stav, nemají podle zákona o pozemních komunikacích na náhradu škody nárok. Měli totiž situaci předvídat a přizpůsobit se," vysvětluje Roman Flek z právního oddělení pojišťovny D. A. S., která se na ochranu řidičů specializuje.
Zákon o pozemních komunikacích striktně říká, že vlastník komunikace odpovídá za škodu pouze tehdy, pokud je její příčinou takzvaná závada ve sjízdnosti. Jedná se o změnu ve sjízdnosti silnice, kterou řidič nemůže předvídat při jízdě takovou rychlostí, která odpovídá stavu této komunikace.
Nárok na náhradu škody by tak měl například řidič, který jede po rovném nerozbitém úseku silnice, a výtluk bude náhlý a ojedinělý nebo se vyskytne někde za zatáčkou, takže o něm řidič nemohl vědět ani ho předvídat.
"V případě R6 si dovedu představit snad jen takovou situaci, kdy na ni řidič najede z upravené boční silnice a trefí jeden z prvních výmolů, který na rychlostní komunikaci je. Navíc by tam nikde nesměla být značka, která upozorňuje na nerovnosti na silnici," říká Roman Flek.
Kde škodu vymáhat?
Škoda se uplatňuje u vlastníka komunikace, to znamená v případě dálnic a silnic I. třídy u státu, u silnic II. a III. třídy u kraje nebo u obcí, respektive u příslušného správce, jakým je například Ředitelství silnici a dálnic ČR.
"Řidiči, kteří mají dostatečné právní povědomí nebo oporu v právnících, se snaží domoci svého práva," popisuje Roman Flek. "Domnívám se však, že asi jeden z deseti řidičů ví, jaké jsou principy odpovědnosti a za jakých podmínek vlastník silnice za škodu odpovídá. Navíc onen jeden řidič z deseti následně musí mít prostředky na to, aby se s vlastníkem komunikace dohadoval a v případě potřeby také soudil."
