V tom konglomerátu značek od Jeepu po Maserati má Opel jasný úkol: zůstat německý. Francouzskou rafinovanost, italské fanfaronství a americkou humpoláckost má doplňovat střídmost, promyšlenost a přívětivost, to Opelu šlo vždycky.
Typickým malým crossoverem, který to všechno splňuje, je v podání značky z Russelsheimu Crossland (v Česku jeden z nejžádanějších opelů), ten ostatně přimknutí k francouzské větvi Stellantisu v podobě značek Peugeot a Citroën ve skupině PSA startoval a stojí na technice jejích modelů.
Pohodlný fešák se sportovními rysy |
Nová Mokka se vedle něj zařadí, má podobné vnější míry, ovšem mnohem víc sexappealu. A také modernější techniku, která definuje přístup PSA k tomu, jak vyrábět a nabízet auta. Stejně jako nejbližší příbuzný – Peugeot 2008 – umí být Mokka benzinová, naftová i elektrická. Zákazník má hlavně říct, k čemu auto potřebuje. Dealer mu podle toho doporučí druh pohonu. Zádrhel je akorát v tom, že elektroverze stojí dvojnásobek mnohem použitelnějšího benzinového provedení. To se prý časem poddá, tvrdí automobilky a Brusel; zatím se to žehlí dotacemi a nařízeními.
Opel Mokka v číslech
|
Německý design, globání technika
Ale zpátky k Opelu Mokka. To bylo dosud povedený, nerozbíjející se boubelatý crossover, který uměl mít dokonce čtyřkolku. Teď je to ale docela jiné kafe, a bez 4x4. Ze selky od Rýna s hrnkem melty na zápraží je teď berlínský švihák s espressem. Umí být trojbarevný, černá kontrastní kapota opelům slušela kdysi jako nikomu jinému a k tomu příď odkazující na minulost. Na pohled je mohutný, hlavně pohled zezadu se širokými boky dává dojem atletičnosti. Z pohledu designu je to archetyp stylového sportovního crossoveru. Tu „německost“ reprezentují jednoduché tvary a proporce, designéři si neodpustili přidat spoustu ozdob a prolisů, naštěstí to nepřehnali. Jen pro pořádek: nová generace má o 2 cm delší rozvor než předchůdce, ale celkově je o 12 cm kratší – měří jen 4,15 metru.
Vnitřek proměnu potvrzuje naplno: je to crossover k frajeření, prostorové zázraky nečekejte. Je to prostě malé auto (v podání Opelu model Corsa) o mohutné karoserii na velkých až osmnáctipalcových kolech. Vzadu je to spíš pro děti v sedačkách než pro dospělé, pohodlně se tam vejdou tak do metru osmdesáti. Ani 350 litrů objemu kufru není žádná sláva, elektrické provedení má ještě o 40 litrů menší. Basy piva tam vyskládáte, kočárek hůř. Naprosto pitomé je jeho otevírání. Víko berete za hranu prohlubní v nárazníku, nenahmatáte tam ale odjišťovací tlačítko. K němu se musíte ohnout hlouběji nad rámeček SPZ, takže si v kufru vozte hadr na utření rukou od bláta.
Shrnuto: pro ty, kdo hledají prostor a praktičnost, je spíš crossland. Kdo centimetry a litry v kabině nutně nepotřebuje, najde v nové mocce stylového parťáka.
A příjemného. Uvnitř se může řidič usadit hezky nízko, schovaný v útulném interiéru, ne jak na obrtlíku nad hlavami ostatních, jako u první mokky z roku 2012. Na poměry moderních aut je nezvyk, že vidíte kapotu. To někteří vyžadují pro lepší orientaci při manévrování natěsno. Interiér je „uklizený“ – supermoderní pojetí přístrojovky tvořené plochami displejů k celému vyznění mokky dobře pasuje. Infotainment funguje na dnešní poměry velmi slušně. Je přehledný a rychlý, nám displej občas nereagoval na první dotyk. Líbí se konvenční mechanický panel klimatizace. Potěší vypínání udržovače v jízdním pruhu i start stop systému extra tlačítky, takže to nehledáte v menu infotainmentu.
Benzin, nafta, elektro
Nová generace mokky přijíždí v čtyřech motorizacích – na výběr jsou dva benzinové tříválce 1.2 Turbo s výkony 74 kW/205 Nm a 96 kW/230 Nm, naftová 1.5 CDTI s 81 kW/250 Nm a na vrcholu nabídky je verze Mokka-e s elektromotorem o výkonu s 100 kW a točivým momentem 260 Nm.
My vyzkoušeli nejvýkonnější benzinovou verzi s přeplňovanou zážehovou dvanáctistovkou a automatickou převodovkou. A svezli jsme se i elektrickou variantou, která má největší výkon i cenovku. V prvním případě nás nejvíc zaujala kultivovanost – tříválec je skvěle odhlučněn, 130 koní přenášených s osmistupňovým automatem je obstojně svižných, spíš než výkony tříválce zaujala chytrost a hladkost měničového automatu. Nevadí mu ani motor nechat vytočit, aby měl říz. Jeho spolupráce s motorem je na výbornou. S lehkou nohou se dá jezdit do sedmi litrů.
U elektrické mokky se při kombinovaném provozu město, vesnice, okresky spotřeba držela mezi 15,5 a 16,5 kWh na 100 kilometrů – při svižné, ale ne agresivní jízdě, což je na vozidlo této velikosti slušné. Čistě dálniční spotřeba se po 50 kilometrech při průměrné rychlosti 119 km/h ustálila na 22,6 kWh/100km, což opět není vůbec špatné. Vozidlo má akumulátor s kapacitou 50 kWh, takže se jeho dojezd bude pohybovat zhruba od 200 do 300 kilometrů, aniž by se šofér jakkoli žinýroval. Udávaných 324 km bude s trochou snahy dosažitelných.
Výhodou elektrických vozidel platformy CMP je rychlé 100 kW nabíjení s docela rozumnou nabíjecí křivkou. Orientačně jsme zkusili vozidlo s 39 procenty kapacity akumulátoru připojit k 50kW nabíječce ABB a během 15 minut doplnili 12,342 kWh, tedy 25 procent kapacity akumulátoru, což odpovídá průměrnému nabíjecímu výkonu 49,3 kW. Za 20 minut jste tedy schopní i na nejrozšířenější 50kW nabíječce „docucnout“ na dalších 100 kilometrů jízdy.
Mokka-e byla vybavena třífázovou 11kW palubní nabíječkou, a jak jsme vyzkoušeli s nabíjecí sadou NRGKick Moon2Go, plných 11kW skutečně umí. Nabití zcela prázdného vozidla by i v domácích podmínkách mělo trvat jen něco přes pět hodin (což přes noc zcela bezpečně stihnete).
Podvozek je pevný, tuhý, tlumiče dokážou obstojně elasticky filtrovat nerovnosti, ovšem jejich práci trochu maří velké osmnáctipalcové ráfky na nízkých gumách, která na roletě a strupaté silnici občas bouchnou. Zůstali bychom u sedmnáctek.
