Sympatický Švéd je motorkářem tělem i duší a svou první soutěž ve stavění motorek vyhrál už v patnácti.
Vášeň pro motorky pak ovšem posunul na profesionální úroveň, když vystudoval design nejprve doma ve Švédsku a pak ještě na ArtCenter College v Pasadeně. Pracoval pro Saab, ale do širšího povědomí se zapsal až jako designér BMW, kde se podílel na většině současné motocyklové produkce. Od roku 2018 vede design značky Indian, která čerstvě představila model Chief, jenž Ola nosil v hlavě dvacet let.
Indian je značka s dlouhou historií a velkou tradicí. Je to pro vás jako designéra výhoda nebo radši začínáte na čistém papíře s minimem omezení a očekávání?
Každá práce přináší výzvy, ale značku Indian jsem vždycky měl rád z mnoha různých důvodů. Poprvé jsem pracoval pro Indian už v roce 2001 a jednou z věcí, která mě po letech přiměla k návratu, byla, že je to velmi otevřená a všestranná značka. Můžete ji rozvíjet mnoha směry a například model FTR je inspirován plochodrážními speciály, které hrály v naší historii velkou roli. Díky tomu FTR tak skvěle sedí k Indianu, přestože je úplně jiný než ostatní modely. A to je přesně to, co mám na této značce rád. Má velmi dlouhou tradici, která ale není obtěžkána zbytečnostmi. Můžete se vydat, kam chcete. Svým způsobem je to čistý list papíru, ale má zároveň i svoji historii a my si bereme to nejlepší z obou světů.
 |
Přišel jste do Indianu v roce 2018 s úkolem vyvinout nové produktové řady. Jaká je situace dnes?
Ano přišel jsem přesně před třemi lety a mým prvním úkolem byl model Chief. Byl to vlastně model, o kterém jsem snil už v roce 2002/2003 když jsem z Indianu odcházel, ale tehdy jsem nedostal šanci jej proměnit ve skutečnost. Je to motorka, kterou v hlavě nosím už skoro dvacet let. Když jsem se vracel, předpokládal jsem, že mým prvním úkolem budou pro začátek deriváty z modelu FTR, ale místo toho jsem měl rovnou navrhnout novou řadu Chief. Byl to splněný sen. Motorka, kterou jsem si v Indianu skicoval už před lety jako řadový designér, je nyní tady. Je to pro mě ohromná motivace.
Těší mě rychlost, s jakou značka roste, ale jsme pořád kompaktní tým a je před námi ještě hodně věcí, které musíme zvládnout. Díky velikosti týmu jsme hodně flexibilní. Žádné hromady e-mailů a nekonečné mítinky. Máme krátké procesy a vše je velmi dynamické.
Vím, že je těžké mluvit o budoucích produktech, ale zkuste říct alespoň obecně, jaký máte názor na elektrické motocykly.
Je to určitě něco, čemu musíme věnovat velkou pozornost. Není možné se tomu nijak vyhnout a elektrické motocykly budou součástí portfolia každého většího výrobce. Otázka je, kdo tento krok udělá první. Určitě to bude velká změna a pro designéra je vzrušující být u toho. Bude to hodně objevování a pionýrský duch k Indianu patří. Je to celá nová vlna, která už nejde nijak zastavit.
A myslíte, že elektřina v motocyklech dává skutečně smysl?
Jde o to, o jak vzdálené budoucnosti mluvíme. Budeme se potýkat se společenským přijetím, legislativou a mnoha dalšími problémy. Každý výrobce si bude muset najít vlastní cestu, pokud bude chtít přežít. Chci pořád jezdit na motorkách, takže nezbývá, než si najít nějaký způsob. Pro mě jako designéra jsou přesně takové výzvy motivující, a proto jsem si tuto práci vybral.
V současnosti hraje dvouválcový motor jednu z hlavních rolí v designu Indianu. Zkuste přiblížit, co všechno to obnáší a jak s tímto prvkem pracujete.
Pro jakýkoliv motocykl s podobně ikonickým motorem je to opravdu ten nejdůležitější prvek. Skvělým příkladem je model Chief. Má motor Thunderstroke, který jsme už dříve představili na našich velkých cestovních modelech. Tyto motorky mají na sobě hromadu krásných detailů, velké blatníky, mnoho chromu, kožené brašny a sedlo a další věci.
Ale i tady zůstává thunderstorke tak výrazný, že všechny tyto detaily vlastně zastiňuje. Na novém chiefu jsme šli ještě přímočařejší cestou. Tady je motor tím opravdu nejdůležitějším a všechno ostatní jsme postavili okolo něj, abychom ho co nejvíce vyzdvihli. Rám jsme udělali co nejjednodušší tak, aby těsně obepínal motor. Spolu s nádrží a blatníky je to něco jako rám obrazu, kde samotným obrazem je motor. Můžete mít rám, který velmi dobře rozvíjí obraz, ale hlavní je vždy obraz. A stejné je to pro mě u motorek a cruiserů, jako je chief obzvlášť.
Počítám, že tedy velmi těsně spolupracujete s inženýry na samotném designu motoru a jeho detailech.
Ano, hodně ladíme jednotlivé detaily, ale to není jen záležitost motoru, jde o celý motocykl. Pro nás je výhoda, že tým je opravdu kompaktní. V americkém i evropském studiu jsou dva tři designéři a spolu s inženýry se jedná o zhruba o deset patnáct lidí, kteří na motorce pracují. Je to ohromná výhoda a velmi to pomáhá zrychlit celý proces. Našim cílem je, aby motorky nejen dobře jezdily, ale i dobře vypadaly a naopak. Jinak by to nemělo smysl. A najít správnou rovnováhu je v menším týmu mnohem snazší.
Zkuste tedy popsat designové DNA Indianu. Co by měl každý indian mít?
Tomu jsme se začali intenzivně věnovat, hned jak jsem přišel do Indianu. Stanovili jsme si tři klíčová slova, která značku a její design charakterizují. Prvním z nich je samozřejmě tradice. Stačí se podívat na proporce všech našich motorek a věřím, že je to jasně vidět. Třeba nádrž už vzpomínaného chiefa má tvar inspirovaný těmi ze 40. let. Rám má zas v přední části velmi typický tvar písmene S, kterému říkáme husí krk a je charakteristický pro staré předválečné modely. Pak ještě uložení zadního tlumiče.
Dalším je „pioneer spirit“ - velmi americká záležitost. Vždy hledáte nové cesty a způsoby. Takovým příkladem je model FTR inspirovaný klasickými americkými plochodrážními speciály, což je mezi výrobci v podstatě nová kategorie. Nebo třeba challenger, první velký americký vodou chlazený cestovní dvouválec. Jde o hledaní cest, kterými nikdo před vámi nešel.
A třetí věcí, která se prolíná všemi našimi motocykly je řemeslná zručnost. Skutečný smysl pro detail, nejen tam, kde je to vidět. Když se podíváte třeba pod nádrž, tak je všechno pečlivě vyčištěné a srovnané, kabely jsou vedené rámem, precizně odlitá loga, uchycení blatníku na vidlici. Všechny tyto malé šperky můžete vidět, jen když přijdete blíž, ale podle mě skvěle vyjadřují množství úsilí a péče, jakou motocyklům věnujeme.
Máte nějakou vizi, jak by se měly tyto základní pilíře dál rozvíjet?
Nejprve musí prolnout do všech našich motorek. Každá motorka, kterou děláme, musí být spojena s naší historií, a tím posouvat historii dál. Pak je samozřejmě důležité nepřestávat hledat nové cesty, nové segmenty a nové trhy. Například s modelem Challenger jdeme do segmentu, který je jasně definovaný, ale hledáme novou cestu, jak jej dobýt, což přesně odpovídá pionýrskému duchu. A co se týká řemeslného zpracování musíme věnovat péči každému detailu i u sportovněji zaměřených motorek, jako je FTR. Vize je tedy v důsledném naplňování těchto hodnot napříč všemi modely tak, aby se staly pevnou součástí DNA značky.
Indian má blízko ke custom scéně. Jak obecně vnímáte současnou situaci na scéně motocyklových úpravců?
Myslím, že si vede velmi dobře. Vidím kolem hodně skvělých věcí, baví mě dynamika, jakou celá scéna má a mám radost, že hodně inspirace si tvůrci berou z historie. Nezáleží, jestli se teď bavíme o café racerech, scramblerech nebo dnes díky chiefu pro nás nejzajímavějším segmentu bobberů, kterým radši říkám klubové motorky.
Těší mě, že lidi teď mají opravdu rádi tyto motocykly a zajímají se o jejich kořeny. Dříve bylo velmi těžké něco zjistit k jejich historii, ale dnes díky internetu a sociálním sítím je to mnohem jednodušší. Mladí znovuobjevují historii a nechávají se jí inspirovat, což přesahuje oblast motorek. Možná je v tom paradoxně trochu revolta proti virtuálnímu světu za obrazovkou. Lidé si začínají více cenit opravdových věcí a mechanický svět jako by se stával skoro luxusním zbožím. Lidé jsou jím fascinováni a motocykly jsou toho velkou částí.
Jaké to je pro designéra, který s motorkou stráví několik měsíců spíš let? Design doladí do posledního detailu a pak přijde zákazník a začne stroj upravovat a měnit to, na čem jste tak dlouho pracoval...
Myslím, že je to úchvatné a opravdu to miluju. Vždycky mě pořádně nakopne, když vidím, jak si člověk upravuje motorku a tvoří z ní svoji vlastní. U superbiku nebo cestovních endur je to něco jiného, ale cruisery jsou navržené pro to, aby byly upravovány. Cruisery, choppery, bobbery nejsou motorky, které vznikly v továrnách, jsou to motorky, které se svou povahou zrodily na ulici, patří tam a nejlepší, co můžeme udělat, je připravit je jako dokonalé plátno pro všechny, kteří na nich budou pokračovat a posouvat tak celou scénu dál. Když vidím lidi, jak překopávají naše motorky, je to to nejlepší, co se může stát a zároveň důkaz, že jsme odvedli dobrou práci.
Na jakých strojích jezdíte vy? Předpokládám, že máte taky upravenou motorku.
Ano, stavím a upravuji je celý svůj život. Mám mnoho různých motorek; starou kawasaki na okruh, triumph ze 60. let, pár chopperů, na kterých ve volném čase pracuji, a pak se těším, až se mi dostane do rukou nějaký chief. Neříkám to, protože pracuji pro Indian, ale opravdu kvůli té motorce, o které jsem snil dvacet let. Teď je tady a nemůžu se dočkat, až ji budu mít u sebe v dílně. Je mi jedno, jestli to bude Chief, Chief Bobber nebo Super Chief protože mám vlastní představu ke každé z nich.
Tak zkuste naznačit, co máte v plánu upravovat nebo měnit.
Každá z nich podle mě patří do určité éry, a to bych chtěl ještě zvýraznit. Super Chief bych udělal víc do stylu pozdních 40. nebo raných 50. let, něco jako Hollister 47 nebo Marlon Brando ve filmu The Wild One. Chief Bobber by zas měl vypadat jako by právě vyjel z plakátu časopisu Easy Rider – o maličko vyšší řídítka, maximálně odstrojená motorka, možná bych dopředu dal 21palcové kolo. Pro verzi Chief bych asi šel podobnou cestou, jakou si upravil motorku Carey Hart (americký jezdec freestyle motorkrosu, pozn. red.), která ukazuje, jak dnes vypadají moderní klubové motorky v LA.
To mě trochu přivádí zpět k nám do Česka, protože zdejší předpisy jsou ohledně úprav motocyklů velmi přísné. USA jsou mnohem benevolentnější, ale myslím, že i u vás ve Švédsku mají úpravci mnohem volnější ruce, je to tak?
Ano, a to je vlastně i částečně důvod, proč dělám to, co dělám. Švédská custom scéna jak automobilů, tak motorek je velmi stará, vždy zde byl tlak na legislativu a díky tomu máme dnes pro úpravy vozidel velmi benevolentní předpisy. Pokud to bude svítit, blikat, brzdit, tak můžete postavit skoro cokoliv.
Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal v prostředí, kde se kreativitě meze nekladou, a když vás baví stavět motorky, tak je to to nejlepší, co vás může potkat. Tuto cestu proklestili mnozí přede mnou a ukazuje ostatním, že funguje. Vím že v Norsku a Finsku po našem vzoru zavedli podobně volná pravidla, v některých částech Německa už je to také volnější. Nezbývá než doufat, že se tento trend bude rozšiřovat.
