Fiátková řidička, korpulentní italská dáma, mi do zpětného zrcátka ukázala vztyčený ukazováček s malíčkem. Znamenalo to "Cornuto, paroháči, jsem zvyklá předjíždět všemi směry, tak nepruď a netrub!"
Mezi základní pravidla patří ignorovat plnou čáru a jen zcela výjimečně používat blinkry. Blogerka Marta Kučíková píše exkluzivně pro čtenáře Auto.iDNES.cz jak se jezdí po italsku. Další texty čtěte na kucikova.blog.idnes.cz |
Nebyla místní, podle značky auta takhle spíše sviští dole, na jihu Itálie. Italský sever se s jihem moc nebratříčkuje. Zdejší podhorští obyvatelé jsou známí svou pracovitostí a pořádkumilovností. Chlapci z jihu na ně ovšem pohlížejí jako na odtažité neitalské Evropany, myslící jen na peníze. Jen Ital z jihu umí to pravé "amore", lásku, která rozpálí nejednu slečnu i nahodí chcípající motor omláceného auta.
Nebezpečná dáma se zařadila přede mě do štrúdlu aut mezi Valdagnem a Cornedem u severoitalské Vicenzy. Moc si nepomohla, vpředu do vypadá na nějakou bouračku. Ale až tak za dvěma třemi kruhovými objezdy. Dáma v autě zuřivě troubí, oproti ostatním řidičům, kteří zatím vyčkávají, co bude. Na místních silnicích je pro střední třídu typický automobilový trojlístek BMW, Audi a Mercedes. Jihu vládne spíše dvojlístek – všudypřítomné motorky a otlučený fiátek.
I ve zdejších končinách jsou jejich slavné obstarožní, sympatické a baculaté pětistovky nepřehlédnutelné. Jednou jsem viděla nadšeného zahrádkáře s precizně upravenou skalkou, které místo sádrového trpaslíka vévodil už nepojízdný bílý Fiat 500.
Jací jsou řidiči? Ehm, "celkem" slušní. Tedy v rámci jejich vlastních pravidel. Mezi jejich základní pravidla patří mít za jakéhokoliv počasí perfektně umyté auto, často ignorovat plnou čáru a jen zcela výjimečně používat blinkry (Italové to vysvětlují tak, že zapínat směrovku je zbytečný pohyb navíc – pozn. red.).
Dříve nebo později takhle dopadne každé auto v Neapoli.
Přejíždím přes další kruhový objezd. Několikátý během krátké cesty. Ani je nepočítám. Ale rozhodně přispěly ke zklidnění oné dámy. Netroubí. Možná jen odrovnala klakson...
Severoitalské podhůří, to jsou věčně bílé vrcholky Dolomitů, zralé tvrdé sýry a speciální uzeniny, alpský pořádek... a kruhové objezdy. Jsou všude. Rostou jako houby po hustém dešti – zejména tam, kde nejsou potřeba. Nikdo to nechápe, ale je jich čím dál víc. Příslušná stavební firma má nejspíš velmi dobrý kontakt na zdejším městském stavebním odboru. Chytře využila momentálního nadšení pro bezpečnost silničního provozu a staví na neuvěřitelných místech.
Kruhové objezdy jsou nasekány těsně za sebou jako plátky nejjemnější mortadely. Lidé si na ně zvykli. Dokonce je povýšili na místní pamětihodnost. Jeden chlapík se pyšnil, že městský kruhový objezd na ulici Ponte dei Nori je největším kruhovým objezdem v Evropě, něco nevídaného, co nikde jinde nemají. Ale mají, v Praze je každý takový třetí čtvrtý. To by bylo českých pamětihodností...
Italská specialitaProstitutky mají vlastní značku – čtěte zde |
Už zase stojíme, silnice je opravdu zablokovaná bouračkou. Doprava je odkloněna zpět. Vracím se, jižanka s fiátkem taky. Mám na ni štěstí. Poskočila o několik míst dopředu, ale zasekla se na kruhovém objezdu. Objíždí ho podruhé a asi neví, kudy ven. Už ji mám za zády, ale zvědavost mi nedá, na vteřinu juknu do zpětného zrcátka. Objíždí už potřetí.
Buď vážně neví, kterou cestou se dát, nebo... napadá mě vtip o jižních řidičích. Místní jim říkají hanlivě "terroni" čili křupani. Jeden "terrone" dělá závěrečnou zkoušku v autoškole. Projíždí kolem značky, kde je 30, na kruhový objezd, a ten třicetkrát objede. Řidičák samozřejmě neudělá. V baru si pak postěžuje kamarádovi, letitému řidiči, který chvíli přemýšlí a povídá: "Beppe, a seš si jistý, že jsi počítal dobře?"
