A dneska se lidé v diskuzi budou bít za to, že Fábia ani omylem není rodinné auto, i když třeba zavazadlový prostor má skoro nekonečněkrát větší :)

Tento polský skvost jsem měl jako moje 1. auto. Při koupi mu nešla řadit zpátečka a tak jsem musel otevírat dveře a odstrkovat se mohou. Další častý neduh bylo praskající lanko startéru. Proto jsem vozil s sebou "klacek" a startoval jsem pro okolí nepochopitelným způsobem - klackem jsem zašmátral v motorovém prostoru, kde jsem propojil kontakt u startéru.

Jinak jsem ho měl rád a dnes mě mrzí, že skončil na vrakovišti.

Polský Maluch byl především velmi tiché auto. Když jste si sedli dovnitř, tak jste si koleny přikryli uši.

No vidíte. A přitom bylo relativně vemi prostorné. Alespoň v ČLR, kam se z PLR velmi vyváželo a sloužilo i pro taxislužbu.

Jednu z veci, kterou si z detstvi pamatuju, je otcova basnicka:

"Každý ťula má žigula

Kdo má aspoň rozum volský

Ten si kupi Fiat Polski"

Akorat my teda meli zigula :)

Malucha pak dostal spoluzak na stredni po rodicich jako prvni auto jeste nekdy v roce 2003, jezdivali jsme v nem i v peti lidech.

Jako malého mne fascinoval zvuk motoru tohoto vozu.

Tak životní "standart"? Tak to potom ano...

Měl jsem jej jako první auto. Jako čerstvý letecký servisní inženýr (motor-drak) jsem na něm provedl úpravy podle polského týdenníku "Motor" jedné letecké akademie a vybavil velkým pro dvouvalec odstraněním potenciometru upraveným otáčkoměrem z Tuzexu a tranzistorovým zapalováním podle čas. Amaterské radio. Vzduchem chlazený dvouválec je pro tzv. vnitřní chlazení /bohatší směs/ od Italů totiž "škrcený v sání" clonkou menšího průměru než vstup do karburátoru. Po jejím odstranění spolu s plechovým "tunelem sání" a jeho vyprofilování a vyhlazení otřepů odlitku jehlovými pilníčky, vybavení lopatkovým viřičem z měděného pásku pro uzemění a termoizolační podložkou z tlustého pertinaxu - vše vedlo k výrazně většímu nárůstu výkonu a otáček. Na ty optimální jsem jezdil za 3,5 litru na sto kilometrů. Na maximálních až 145 km/hod. U karburátoru bez akcelerační pumpičky to ovšem chvilku trvalo. Motor v nich za zády vyl jako zubní vrtačka přes mohutné odhlučnění zadní stěny kabiny přes 1 cm tlustým filcem. Zato jsem při té rychlosti triumfálně předjížděl "myškou" i mnohem silnější Škodovky a Dacie. Dovybavit "termočlánkem" pod svíčkou pro hlídání teploty hlav - jsem už nestihl, takže jsem si po čase "upálil" těsnění pod hlavou. Kontrola mezery kontaktů svíček vedla občas k hororovému několikahodinovému rozebírání plechového pláště chlazení kam dolů občas zapadla...Jako tehdy velký socialistický naiva jsem "Malucha" v záruce poctivě vozil na prohlídky a výměny oleje do "značkového" servisu - což byla při tehdejším zoufalém nedostatku ND - velká chyba. Kdesi u Trenčína, kde to nechali dělat učně, mi do skříně narvali poctivé přes 4 litry jako u Škodovek takže mi z ní po ujetí slabých padesáti metrů pod tlakem vylítla měrka... Po ostré hádce s tlustým a arogantním vedoucím servisu mi slavnostně odebrali servisní knížku prý pro přešvihnutí termínu, což byl jen zástupný důvod pro zakrytí záměny hnané polonápravy za vadnou nesouosou, na což jsem ke své hrůze přišel až mnohem později p

...po asymetrickém ojetí pneumatiky až na ocelový kord. Od těch dob trpím silnou nedůvěrou v "profesionální" schopnosti našich servisů, kterou mi dnes vyléčili až u ostravského Land Roveru! S polským Maluchem jsem zažil přesto všechno spoustu příhod, taky to bylo jediné vozidlo, které jste si mohli odtlačit jednou rukou až k pumpě sami, což se mi párkrát stalo při vyjíždění nádrže na doraz...v Polsku byl velice oblíbený a dokonce k němu tam tuším tenkrát vyráběli i malý obytný přívěs s označením N126, kromě spousty plastových doplňků a různých nálepek. Vzpomínám na "žmurkadla" - plastové nadočnice světel, ruční plyn, střešní nosiče atp.