Velikonoční Jeep Safari se konalo poprvé v roce 1967, ještě jako jednodenní akce, pořádaná moabským offroadovým klubem Red Rock 4-Wheelers. Dnes je z ní devítidenní festival (od 1. do 9. dubna), jehož hlavní náplní jsou vyjížďky po okolních skalách.
A Jeep jako nejstarší značka terénních aut a offroadová ikona, se k moabské akci přidala už dávno. Každoroční svátek je pro ni skvělou příležitostí pro prezentaci neotřelých a inovativních řešení, na nichž spolupracují inženýři samotného Jeepu i jejího dvorního dodavatele příslušenství a speciálních dílů, firmy Mopar. Některé nápady se později dostávají i do sériové výroby, většinou však upravená auta slouží jako showcars – a také nadšencům po celém světě jako inspirace k úpravám svých vlastních strojů.
Pořádná jízda šíleným terénem v Utahu. Krásné scenerie nám braly dech |
A co tedy jezdí v těchto dnech po utažských skalách? Jeep přivezl sedm konceptů, čtyři z nich jsou, jak diktuje dnešní doba, elektrifikované. V Americe však nejdou cestou bezhlavého zavrhování spalovacích motorů, takže značka má pořád co nabídnout i těm, jimž benzin a olej voní.
Více o jednotlivých konceptech se dozvíte ve fotogalerii.
Bývalo to úžasné. Bez elektřinyGLOSA Na Easter Jeep Safari v Moabu jsem byl několikrát. Zážitek to byl fantastický, atmosféru, kdy se spolu potkávají neznámí „kluci“, navzájem si ukazují své stroje a hecují se, kdo vyjede víc, asi není třeba popisovat. Ale umí si taky pomoct, když technika selže, ruce od šmíru a od oleje tady nikomu nevadí. Nějak si neumím představit, že by to všechno (možná už zanedlouho) měla nahradit tichá elektřina. Na takovém autě si v terénu neopravíte nic a nechci vidět, jak byste z rokle tlačili zapadlý elektrowrangler, o půl tuny těžší než ten normální, když právě lehkonohost této terénní ikony stojí za většinou jejích offroadových schopností. Řekněme si totiž popravdě to, co inženýři Jeepu nechtějí slyšet, ale nemohou se bránit, shora dostávají jasná zadání: vlastně pro nic se elektřina v bateriích nehodí tak málo, jako pro offroad. Zkuste si jet legendární Rubicon Trail v Nevadě, krokem, ale s ohromnými nároky na výkon, v divočině, kde jsou jen kempy, anebo klidně jen několikadenní expedici po rumunských či albánských horách. Budete po každém dni sjíždět dolů do údolí a hledat nabíječku (které zatím nejsou)? Vždyť „šťávu“ na hřebenech nemají ani bačové na salaších... Vůbec marketérům a imagemakerům Jeepu nezávidím jejich tak nevděčný úkol - vecpat jeepařské komunitě představu, že elektrocesta je budoucnost. Dlouhé desítky let budovali svou image právě na nespoutanosti a svobodné jízdě za hranice civilizace - teď tu civilizaci v podobě zástrčky budou potřebovat všude. A vím, že borci z US offroadové scény, s nimiž si pořád píšu, nejsou rozhodně elektrofanoušky. Na rozdíl od nás si však alespoň pořád mohou koupit jakýkoli model Jeepu, od mrňavého Renegadu přes Wrangler až po Grand Cherokee L, s normálními motory, přeplňovanými i atmosférickými. My v Česku už nesmíme, značka vstoupila do „nové éry“ – s pohonem 4x4 se pojí už jen hybridy (s výjimkou pickupu Gladiator). Pro nás, kteří jeepy obdivujeme odmalička, je to smutný konec... Roman Švidrnoch |
