Tou nejoblíbenější Daniela Calonaciho, designéra nejmenšího jeepu, který si trochu nečekaně (ovšem zaslouženě) vysloužil pro vstup do prodeje prestižní titul Evropského auta roku v renomované anketě, je silueta kluka hledícího dalekohledem na hvězdokupu na opačném konci lemu čelního okna. Ten chlapec usazený v levém dolním rohu okna je Calonaciho syn.
Avenger je ale hlavně tvarovaný s umem a perfektním citem pro vyvážení hmot a tvarů. Zhmotněnou robustnost a přímočarost Calonaci s kolegy pojali s lehkostí a invencí italské designérské školy.
 |
V DNA Jeepu je rustikální praktičnost, žádný prvek nemá být samoúčelný, ozdoby musí být funkční. Design v podání americké značky potvrzuje definici, že jde o užité umění. Avenger je kolem dokola oplastovaný tak, že je složitější ho poškrábat a obouchat před supermarketem. A třeba přední světla jsou utopená v přídi, aby se při malých šťouchancích nepoškodila.
Na pohled na něm nepoznáte, že je to elektromobil. A přesně tak to chtěli. Vysvětluje to exkluzivně pro iDNES.cz Daniele Calonaci, šéfdesignér evropského studia značky.
Jeep Wrangler neplaší veverky, ohnivou vodu od benzinky mění za elektrony |
Prvky, které Avengeru předala genetika Jeepu uvyklá za osmdesát let na to, že je pohání spalovací motor, ovšem dokázali využít, i když to na první pohled tak nevypadá. Jako úplně poslední úpravu designu tak Calonaci zmiňuje vystouplou prostřední část kapoty. Tu jeepy tradičně dostávaly proto, aby se pod ní vešel velký motor. Při modelování avengeru přišli na to, že to vypomáhá vylepšit aerodynamiku, a ta je jak známo důležitou pro spotřebu a tedy dojezd. Což jsou u elektroauta tradičně hlavní témata.
Jeep Avenger v číslech
|
Avenger, anglicky „mstitel“, dokonale klame tělem. Když pomineme původního willyse, je to nejmenší jeep v historii. Na pohled se to vůbec nezdá, ale oproti čtyřiačtvrtmetrovému Renegadu, dosud nejmenšímu modelu v nabídce, je dokonce o patnáct centimetrů kratší. Uvnitř se to ale nepozná, je tam překvapivě hodně místa. Čtyři dospělé pohostí kabina bez ústrků, pět se vejde taky. U Jeepu přiznávají, že se to podařilo díky zvýšenému židlovému posazu, což je tradiční fígl – usadit posádku vzpřímeněji, s nohama dolů. Ničemu to nevadí, pohodlí máte i tak dost. A u Avengeru se to šiklo i proto, že pod sedačky přední i zadní řady a do středového tunelu schovali trakční baterii. Maximálně 54kilowatthodinovou, větší už se do útrob nevejde, víc kapacity by ale měla brzy dodat větší energetická hustota nově vyvíjených článků, tak snad…
A protože je to elektromobil, nezabírá pohon tolik místa, takže zbyl prostor ještě na 355 litrů nákladu. Kufr je víc než metr široký, kočárek tam dostanete v pohodě, jen ho budete zvedat do skoro třičtvrtěmetrové výšky, což je vozům SUV vlastní.
Avenger má být parťák pro městská dobrodružství, kromě parádivých doplňků třeba v podobě stylových polepů přidali i praktičnost – v kabině prý naměřili 34 litrů odkládacích prostor,což je podle Jeepu dvojnásobek toho, co je obvyklé. Nám se líbí dlouhatánská polička v přístrojovce před spolujezdcem a obří schrána v místě, kde mívají spalovací auta řadicí páku – vejde se do ní i velká holčičí kabelka a zavírá se stylově víkem inspirovaným krytem tabletů.
Všimli jsme si dobrého odhlučnění kabiny, vyšlechtěná je také aerodynamika. Zaujme netradiční zvuk směrovek, klasické „tikání“ nahradil diskotékový metronom.
Na Avengeru se hezky popisuje, jak kostky konstruktérům do sebe zapadaly. Kabinu jsme už prohledali, teď zbytek: asi jste si všimli, že pro uložení bateriových modulů zvolili konstruktéři na dnešní zvyklosti stavitelů elektroaut netradiční místa, tvrdí, že to neubírá místo posádce ani to neovlivňuje jízdní vlastnosti a výhodou je, že oproti bateriím pod podlahou – kde je mívá dnes většina elektroaut – nejsou první na ráně, když se vydáte do terénu. A tak má Avenger světlou výšku přes dvacet centimetrů – nejmíň pod přední nápravou (209 mm), pod podlahou kabiny dokonce 235 mm. Jen na upřesněnou – do schránek „vypouklých“ do kabiny se bateriové moduly (je jich 17) vkládají zespodu, takže případné opravy a výměny mohou probíhat stejně jako u elektromobilů, u kterých tvoří bateriový box podlahu. Samozřejmostí je pečlivé zakrytování odspodu.
Náčelník Čerokézů nadchne i při couvání z garáže, úžasný benzinožrout |
A co ten tunel mezi sedadly? Vždyť elektromobily se rády chlubí plochou podlahou… Jste na stopě – základ Avengeru je v „multienergetické“ platformě koncernu Stellantis. Stojí na ní mimo jiné Peugeot 2008 nebo Opel Mokka. A ty existují i ve spalovacích variantách. Tu dostane i Avenger (benzinový tříválec 1,2 se 100 koňmi), ovšem jen pro některé trhy, do Česka se nechystá. Bude k mání v Itálii, Španělsku a Polsku.
A k tomu se připravuje i unikátní varianta s pohonem všech kol s druhým elektromotorem na zadní nápravě, což žádný technicky spřízněný model Avengeru nemá.
Jeepaři maximálně využili synergie v rámci evropsko-amerického koncernu, ovšem něco si udělali po svém. Udávají, že na původní elektrické platformě PSA (e-CMP, dnes STLA Small) modifikovali na 600 komponent. Aby dostal Avenger nájezdové úhly jaké se na jeep sluší, přepracovali přední a zadní „crashbox“, což jsou deformační zóny před přední a za zadní nápravou tak, aby se co nejvíc zkrátily převisy. Výsledkem jsou nájezdové úhly 20 a 32 stupňů a k tomu přechodový úhel 20 stupňů. Specialitou, která nesmí modernímu jeepu chybět, jsou různé jízdní režimy zaměřené na jízdu po různých površích, od bahenního přes pískový po sněhový.
Jako celek funguje Avenger skvěle, hladce jede, nese se zlehka. Je neuvěřitelně příjemný na ovládání. Skvělé je řízení. Pohon funguje na výbornou, elektronika dokáže modulovat přenášení točivého momentu mezi kola tak, že se můžete odvážit i do nějakého lehčího terénu. Tam vás zastaví pravděpodobně hlavně silniční vzorek gum, strach, a – i v tomto případě – elektronika, které se dlouho prokluzující kola (i s vypnutou kontrolou trakce) moc nepozdávají, k tomu přidejte ochranné mechanismy zabraňující přehřátí pohonu a další parametry. V hodně prudkém stoupáku nám pak na plný plyn i na asfaltce trochu prokluzovala kola, holt elektromobilu chybí kila spalováku, která by přední hnaná kola zatížila.
Síly má Avenger tak akorát, na závodění to stejně s žádným elektromobilem není, svižné starty vlastní bateriovým autům samozřejmě umí, ale sprint na stovku ukazuje, že nad nějakých osmdesát elán přeci jen uvadá, to je také vlastní obecně elektromobilům, zvlášť když mají jednostupňovou převodovku spoléhající se na maximum točivého momentu od nejnižších otáček a 400voltovou architekturu.
Překrásná „velikonoční vajíčka“ od Jeepu. A nejsou všechna elektrická! |
Elektromotor má 156 koní (115 kW) a 260 newtonmetrů. Při vcelku svižné jízdě se třemi dospělými na palubě mile překvapil Avenger spotřebou 18,2 kWh na sto, což je dobrý výsledek. Elektrickou ecorally jsme nejeli a tabulkových 15,4 na sto není tak daleko. Jeep udává 400 kilometrů tabulkového dojezdu, a dokonce 550 kilometrů při pojížďkách městem; při dálničních přejezdech to samozřejmě bude míň, u nabíječky pak doplníte v ideálním případě doplníte šťávu rychlostí 30 km za 3 minuty. Maximální nabíjecí příkon je 100 kW. Zdůrazněme, že Avenger umí mít tepelné čerpadlo, které efektivitu a komfort provozu elektromobilu výrazně zvyšuje.
Ti, kdo jsou zvyklí ručně volit rekuperační „brzdící“ mód, si odvyknou, nahmatat vzdálené tlačítko na středovém panelu není vůbec komfortní. Á propos, tlačítka: těch si u avengeru dopřáli víc, než je zvykem. Kromě tradičních ovladačů známých z peugeotů a citroënů jsou uprostřed pod hlavní konzolí přístrojovky dvě velké řady tlačítek, kromě těch ovládajících „automat“, ještě řada mechanických obsluhujících vzduchotechniku – třikrát hurá. Přístrojovce vévodí velký tablet infotainmentu, ani začátečník v jeho menu moc nebloudí a je o obstojně rychlý.
Avenger jede suverénně, už perfektně vyvážené proporce karoserie naznačují, že je pevně usazený v nápravách. Nehoupe se, ani v zatáčkách se nenaklání, váží ale jeden a půl tuny, cenu za to zaplatit musí. Utažené tlumiče a velká až osmnáctipalcová kola (byť na pneumatikách se vcelku vysokými bočnicemi) se ozvou na nerovnostech. Na hrbolaté silnici avenger pak přece jen drncá víc, než chcete.
Jeep je jedna z nejameričtějších značek, ovšem poté, co se stala součástí koncernu Stellantis ji trochu adoptovali Italové. V SUV segmentu ukořistil Jeep v Itálii deset procent z prodejů, větší modely jsou náhradou za chybějící velké fiaty v nabídce. Je to dobrá synergie, jeepy dnes prodávají dealeři fiatů a tak se značka dostala k rozsáhlé prodejní a servisní síti. Styloví, pravda méně filigránští Amíci tak produkci italské značky nečekaně dobře a úspěšně doplňují. Aby toho světoobčanství Avengeru nebylo málo, navrhli ho jako čistě evropský model v Turíně a vyrábí ho v polských Tychách na původně francouzské mechanice. Nutno ovšem zopakovat, že ji dokázali umně skrýt a postavit pravověrného jeepa podle nejlepších tradic značky. Poznáte to snad jen na „francouzském“ ovládání některých funkcí – třeba palubního počítače nebo startovacího tlačítka, které musíte chvíli podržet, namísto letmého ťuknutí.
Kromě Evropy se Avenger vydá na zkušenou do Japonska, Koreje, Maroka nebo Izraele. Do nynějška v předprodeji Jeep sesbíral na 22 tisíc objednávek. Ceny pro Česko se zatím dojednávají, ale snad by se měla ta startovací vejít pod devět set tisíc, což je v kontextu elektromobilní drahoty velmi dobrá nabídka.
