Zásadní je jezdit tak, aby se člověk do smyku vůbec nedostal. Moje zkušenost ze školy smyku je, že nějaký smyk předních nebo zadních kol člověk v rychlosti nepozná, i když to čeká. Jedu, projíždím kluznou zatáčkou (nijak rychle, stačí třeba 40kmh) a najednou šup, auto celé letí ze zatáčky ven. Jestli to bylo víc zadkem nebo předkem poznám až když stojím na asfaltu mimo kluznou dráhu - tedy v reálu v příkopu. Správné návyky podle mne nelze natrénovat ani za den ježdění po polygonu. V reálu bude stejně všechno jinak. A pokud dostanu smyk na vnitřní straně zatáčky někde na okresce, tak i při jeho bravurním zvládnutí skončím minimálně kusem auta v protisměru a pak nezbývá než doufat, že tam zrovna nikdo nepojede.
Základ je jet defensivně a pokud povrch vypadá, že by mohl klouzat, tak si někde na rovince zkusit prudšeji zabrzdit, abych zjistil, kdy se to začne trhat a co si ještě můžu dovolit. Občas člověk zjistí, že i 20kmh je moc a při jakémkoli prudším zabrždění jedu jak sáně, což je mimochodem dobré si vyzkoušet někde v bezpečí rovinky nebo parkoviště.
