Japonští vývojáři ze společností Hrein Energy, Futaba Industrial, ITO Racing Service a emeritní profesor Masaru Ichikawa z Hokkaido University vyvíjí již něco přes rok nový systém využití vodíku ve spalovacím procesu.
Jeho základem není spalování vodíku samotného, nebo jeho reakce v palivových článcích, ale pouze přidávání vodíku do spalovacího prostoru. Skupina nedávno úspěšně otestovala upravený sériový automobil Nissan March (u nás Micra) s motorem o objemu 1,2 litru, který byl dodatečně vybaven systémem přidávání vodíku.
Při testovacích jízdách se prokázala výrazná úspora paliva a tím i snížení produkce emisí. Přidání několika procent vodíku do nasávaného vzduchu totiž podpoří hoření výrazně chudých směsí, které by za normálních podmínek nebylo možné zažehnout. Tím se snížila spotřeba testovaného automobilu o 30%, o stejnou hodnotu klesly i emise CO2. Emise oxidů dusíku a oxidu uhelnatého se také snížily.
Než samotná úspora je ale v praxi daleko zajímavější systém, jakým je vodík pro tyto směsné účely v automobilu skladován a dodáván do sání. Místo klasických nádrží na zkapalněný vodík je zde totiž použita prakticky obyčejná nádrž, která se plní kapalným organickým hydridem.
Organický hydrid je látka, která je za normálního atmosférického tlaku a teploty kapalná a má relativně vysoký obsah vodíku – 6 – 8 hmotnostních procent. Díky tomu, že je látka kapalná, je s ní možno snadno manipulovat a v praxi by se pro její distribuci dala relativně snadno využít současná infrastruktura. V tom je použití organických hydridů jednodušší, než využívání zkapalněného vodíku.
K získání vodíku z hydridu se pak přímo v automobilu používá speciální reaktor, ve kterém vzniká vodík za přítomnosti katalyzátoru. Reaktor ve zkoušeném automobilu je schopen dodávat 3 krychlové metry vodíku za hodinu. Umísťuje se souběžně s výfukovým potrubím, protože musí být pro svou správnou funkci zahříván odpadním teplem ze spalovacího procesu.
Jelikož byly testovací jízdy úspěšné, bude se nyní skupina snažit zabudovat obdobný systém do vozů s větším objemem motoru – dalším krokem je motor o objemu 1,5 litru.
Zkoušený systéme je jistě zajímavou cestou, jak snížit spotřebu paliva a závislost na ropě. Možná by také mohlo jít o jednodušší předstupeň na cestě k plně vodíkovým automobilům. Je otázkou, jak se podaří tento systém Japoncům prosadit v praxi.
