Jedete v BMW X5 předchozí generace a najednou se kolem vás prožene dům. Vlastně, dům to není, ale něco tak velkého v pohybu po zemi vidělo naživo jen málo z nás.
V království pneumatik
Do svého království, kam normální lidi nepouští nás nechal nahlédnout jeden z největších výrobců pneumatik - franouzský Michelin.
Pneumatikářští kouzelníci si začátkem sedmdesátých let obsadili kus země mezi mořem a pohořím velký jako malé město. Oplocené a přísně střežené území pokrývá suchá, dočervena zbarvená hlína, sem tam vyčuhuje mezi keříky a trsy suché trávy zvláštní značka u neasfaltované prašné cesty. Prohánějí se tu kolosy, kterým nesaháte po paty.
"Dokážeme obout všechno," říkají v Almerii. Testují se tady pneumatiky pro zemní stroje, teréňáky a náklaďáky. Zážitkem je vidět šplhat do kopce šestisettunový kolos, kterým v dolech jižní ameriky vozí vytěžený materiál. Říká se jim dumper, na výšku má přes patnáct metrů, dlouhý je čtrnáct a půl a široký deset metrů.
Když se vedle něj postavíte, máte ráfek (dá-li se mu tak ještě říkat) ve výšce očí. Taková obří pneumatika váži pět tun a má pět metrů v průměru.
Do našeho SUVčka, kterým se po hájemství pneumatik proháníme, nastupujeme docela vysoko, do obřího Catterpillaru s výkonem 3400 koní (2500 kW) ale lezete po schůdkách, stupínků je tam jak do druhého patra domu. Odveze 345 tun.
Oceloví obři se šplhají po horách, nebo drandí po planinách a najíždějí potřebné penzum kilometrů. Stejně jako mnohem subtilnější kolegové, kteří zkouší pneumatiky pro kamiony, náklaďáky a zemní stroje. Na korbách mají železné traverzy a další orezlé harampádí, aby byly zatíženy, přesně tak jako v reálném provozu
Řidič není třeba
Nejsou to žádní mladíci, už toho mají hodně za sebou. Jsou sem tam orezlí, trochu zaprášení a dost omšelí. Testovacím technikům to nevadí, hlavní je, že si odjezdí své kilometry. Při pohledu na stroj kroužící bez úmoru dokola po nakloněné kruhové dráze je pozorovateli něco divné. "Vždyť to nemá řidiče." dojde vám za chvíli.
Zaostříte a vidíte uvnitř místo člověka soustavu táhel a tyčí, i největšího milovníka volantu za chvíli omrzí jezdit stále dokolečka, a tak vymysleli "udělátka", která drží volant ve stejné poloze a auto si své kilometry odkrouží samo. Pro jistotu ho ještě jistí lano uchycené uprostřed kruhu, to kdyby chtělo auto náhle vyrazit na výlet.
Jak se obouvá luxus pro silnici i terén
Michelin Právě zde testoval i své nové pneumatiky Lattitude Tour HP a Lattitude Sport pro hit moderního zámožného řidiče. Silná Sportovně Užitková Vozidla (SUV) - potomci legendárních jeepů - uhánějí stále vyššími rychlostmi, více než dvoutunoví mastodonti upalující dvěstěpadesátkou potřebují také speciální obutí.
V posledních deseti letech se počet registrací aut s pohonem všech kol ztrojnásobil. Luxusních SUVček je dokonce šestkrát víc. Kloubí požadavky na rychlou a komfortní jízdu s terénními vlastnostmi. Ruku na srdce, do terénu jich vyrazí jen zlomek. I proto na nich potkáme jedenedvacetipalcová kola, s kterými do terénu vyrazí jen blázen. U Michelinu předpokládají, že do pěti let se například kol s monstrózní šířkou 235 milimetrů bude prodávat dvakrát tolik co dnes.
V testovacích centrech s nimi najíždějí tisíce a miliony kilometrů, trápí je na ostrých kamenech, brousí s nimi vyasfaltované polygony s různými hrubostmi asfaltu.
Když přesednete z identického auta obutého do starých michelinů do těch s novou generací, poznáte rozdíl. Auto třeba tak neplave, lépe zatáčí a v šikaně vám dovolí lepší nájezdovou rychlost.
Pneumatiky do terénu se testují i na českých silnicích
Není bez zajímavosti, že v rámci testování nových pneumatik najezdil německý institut TÜV SÜD 10 000 kilometrů na českých a německých silnicích. Speciální metodika předepisovala i to, že řidič a auto se musí měnit každých 125 kilometrů a guma a auto co 500 kilometrů. Testovali je na turbodieselových šestiválcových Volkswagenech Touareg TDI a Nissanech X-Trail 2,2 dCi.
Autoškola
Na asfaltovém polygonu se doporučenou osmdesátkou chvílemi držíte zuby nehty, když už si myslíte, že vám to pěkně jde a že to umíte, sveze vás testovací jezdec Michelinu a jste zase na začátku. Připadáte si jako vyplašený nováček. Tam, kde se modlíte k panu Newtonovi si mladý pohodář s kšiltovkou na hlavě hraje volantem tak, aby auto klouzalo přesně jak a kam chce.
Vypráví a jednou rukou mává před vaším nosem. Najede na krajnici, kde je hrubší asfalt a vysvětluje, jak se má auto chovat. Proč vám to přineslo jen pár šedin, zpocená záda a jemu to jde tak lehce? Uklidnit vás může jen fakt, že dotyčný pán by tuhle trasu odcouval i se zavázanýma očima, tolikrát ji jel.
V nejzajímavější disciplíně nás Porsche Cayenne předchozí generace přesvědčuje, že se sice na dvacetipalcových kolech, s profilovým číslem blížícím se povážlivě nule, do terénu asi nikdy nepodívá, na silnici to ale umí.
Úzký proužek asfaltu vykresluje v krajině asi dvoukilometrový okruh. Horizonty, stoupání, zatáčky různého poloměru... cayennu se v nich moc líbí. Předchozí generace michelinek se nám v tu chvíli líbí možná o něco víc, protože se na nich auto trochu víc sklouzne a zatáčky se dají projet o něco rozevlátěji. Tady jde ale až v první řadě o bezpečnost a jistotu řízení a tak se vývojáři pneumatik s boubelatým panáčkem na bočnici soustředili na prodloužení životnosti, snížení valivého odporu, zlepšení jízdních vlastností a chování na mokru, nápomocní jim byli právě i vývojáři Porsche.
Za úkol si dali mimo jiné rozložit hmotnost tak, aby běhoun pneumatiky byl zatěžován co nejrovnoměrněji v celé šířce pneumatiky. Hráli si i s konstrukcí lamel, když najede auto rychle do zatáčky, jednotlivé bloky do sebe zapadnou zvláštními výstupky - zámečky a tím se omezí jejich nežádoucí pohyb v příčném směru.
