Honda Civic z roku 1992 má v USA normovanou spotřebu pět litrů paliva na dálnici a šest ve městě. Mike Turner ale své auto upravil natolik, že může bez problémů jezdit třeba za 2,5 litru benzinu na 100 kilometrů.
Autor úpravy si pochvaluje, že za šest let provozu se mu investice do úprav výrazně vrátila. Materiál na přestavbu ho totiž přišel na 400 dolarů (necelých 8 000 korun), ale za šest let provozu ušetřil na palivu ohromných 5 288 dolarů, tedy zhruba 100 000 korun. Nevýhodou celé přestavby je v podstatě jen velmi podivný vzhled, který přitahuje k autu pozornost. A vůz rozhodně nelze označit za krásný.
Majitel ale také vyzdvihuje, že jeho úpravy mají celou řadu dalších výhod oproti standardnímu vozu. Díky perfektní aerodynamice se prý auto minimálně špiní, je podstatně tišší a má výrazně větší deformační zóny při případné srážce.
Spotřeba aerocivikuAutomobilový benzin, ekvivalent Natural 95, bez přídavku etanolu, vnější teplota vzduchu 29,4 °C 2,5 litru na 100 kilometrů při konstantní rychlosti 105 km/h 2,8 litru na 100 kilometrů při konstantní rychlosti 113 km/h 3,6 litru na 100 kilometrů při konstantní rychlosti 129 km/h 4,7 litru na 100 kilometrů při konstantní rychlosti 145 km/h Dlouhodobý průměr pod 4,0 litru na 100 kilometrů s běžným benzinem Dlouhodobý průměr pod 4,2 litru na 100 kilometrů s benzinem s přídavkem 10 % etanolu (E10) |
Jeho Aerocivic, jak svůj výtvor nazývá, se prý již potkal s jelenem, ale auto přestálo nehodu prakticky bez následků. Díky šípovitému profilu se prý jelen přes auto pouze překulil. Vyšší je také maximální rychlost auta: zatímco původně měla honda s motorem o výkonu 102 koní udávanou maximální rychlost 153 km/h, teď je maximálka spočítaná na 225 km/h.
Stvoření obludy
Za všemi těmito výhodami stojí řada úprav, které změnily elegantní oblou hondu k nepoznání a udělaly z ní podivnou silniční obludu. Většina z nich se skládá z hliníkové konstrukce a polykarbonátu zvaného lexan. Po určité době také majitel vyměnil sériový motor, který už po nájezdu více než 800 000 kilometrů vypovídal službu. Namísto standardní jednotky šla pod kapotu úspornější verze se spalováním chudé směsi.
Asi největší úpravou je přepracovaná záď vozu, která dostala postupně se zužující tvar. Civic tak připomíná letadla, získal ale výraznou zadní deformační zónu a také víc místa v zavazadlovém prostoru. I vpředu došlo na aerodynamické úpravy a nárazník byl prodloužen a opět dostal zužující se profil. Podvozek aerociviku je zakrytován, to samé platí pro kola. Mimochodem, přední kryty mají zvláštní konstrukci, která jim dovolí se odklopit ve chvíli, kdy auto projíždí prudkou zatáčkou. Jinak by o kryty kola drhla. Za jízdy drží odklápěcí kryty na místě pružina, v zatáčkách pak bočnice pneumatiky tlačí na ložiska a svým pohybem kryt otvírá.
Utěsnění se dočkal i podvozek. Krom zakrytování totiž auto dostalo i jakousi "sukýnku" na bocích. Tato konstrukce zabraňuje tomu, aby vzduch proudil pod auto zboku. Radikální změnou prošla i zpětná zrcátka, která se přestěhovala na vnitřní stranu dveří – jsou teď v interiéru. Za již poměrně drobné úpravy lze považovat utěsnění různých škvír a spár v karoserii nebo malý deflektor, který odklání proudící vzduch od stěračů.
Všemi těmito rozsáhlými úpravami dosáhl Mike Turner na vypočtenou hodnotu koeficient odporu vzduchu Cd = 0,17. Zjistil jej pomocí plachticího testu (auto se nechá z určité rychlosti samovolně zpomalit na jinou rychlost, měří se doba zpomalení). Jen pro srovnání: stejný parametr u velmi aerodynamické Toyoty Prius má hodnotu 0,25. Sériový civic z roku 92 má Cd rovno asi 0,34. Dosažené úspory paliva tak jdou výhradně na vrub velmi hladké aerodynamice celého vozu. Naopak například hmotnost auta úpravami jistě vzrostla, aerodynamika však nárůst bohatě vyváží.
Celá úprava vypadá hodně nezvykle a je až s podivem, že něco takového může po silnicích v USA jezdit. U nás je zcela jasné, že takové auto by neprošlo technickou kontrolou a případné náklady na homologaci něčeho podobného by byly neúměrně vysoké. Aerocivic tak může posloužit jen jako inspirace a důkaz toho, že propracovaná aerodynamika dovede uspořit opravdu hodně paliva.
