Výměník tvoří síť dutých polymerních vláken protkaná vláknem z textilu. Protože polymery samy o sobě teplo příliš dobře nevedou, přidává se do nich uhlík, nebo se používají ve formě dutých vláken.
„Vlákna mají vnější průměr kolem jednoho milimetru. Lze vyrobit vlákno až o průměru 0,4 milimetru, ale ačkoliv menší vlákna lépe přenášejí teplo, mají zase jiné limity, takže je nutné hledat zlatou střední cestu,“ uvedla Tereza Kroulíková, která na výzkumu pracuje.
Podnět k vývoji chladičů přišel z průmyslu. „Kovový chladič nemůžete dát například do chemicky aktivního prostředí, protože velmi rychle koroduje, zatímco mnohé plasty odolávají lépe. Další výhodou je nižší hmotnost polymerního výměníku. A také fakt, že plasty jsou levnější, snadněji obrobitelné a k výrobě by se dalo využít i recyklovaných plastů, což snižuje ekologickou zátěž,“ popsala Kroulíková.
Skupina pod vedením Terezy Kůdelové řeší, jak tepelný výměník využít pro automobilový průmysl. Mají za sebou první zkušební jízdu autem vybaveným výměníkem z polymerních vláken. Zvenku jej chladil vzduch, uvnitř cirkulovala směs vody a nemrznoucí kapaliny. Je to takzvaný prototyp první generace. „V dalších dvou letech by měl vzniknout i vylepšený prototyp druhé generace, a když to dobře půjde, měly by nás čekat i zkoušky s autem na okruhu,“ uvedla Kroulíková.
Na výrobě prototypů spolupracují strojaři z Brna s Technickou univerzitou v Liberci. Ve vývoji jsou zapojeny také tři firmy z oblasti automobilového průmyslu a zpracovaní plastů.
Výzkumníci řeší, jak si poradit s některými limity nové technologie. Experimentální výroba je složitá, pro širší uplatnění by se musel proces zjednodušit. Kromě vývoje automobilového chladiče se zajímají i o další využití v automobilovém průmyslu. Potenciál je v klimatizačních jednotkách, při chlazení elektroniky nebo třeba baterií v elektromobilech.
