Chytrá dálnice A9 u mnichovského letiště prošpikovaná moderními technologiemi je velmi frekventovaná. Automobilky mohou některé její úseky využívat k testování svých aut bez řidiče, mají to povoleno přímo německým ministerstvem dopravy. Speciální prototyp postavený na základech Audi A7 Sportback přejmenovaný na Jacka tam teď vozí zájemce z řad veřejnosti. Jack totiž umí řídit úplně sám.
Zatím potřebuje přece jen trochu speciální zacházení a na zasněžené okresce bez čar bude ztracený, takže předá velení šoférovi, ale v běžném hustém dálničním provozu si počíná suverénně.
Navenek je to obyčejné benzinové Audi A7, sem tam nějaké čidlo navíc, uvnitř pár nových tlačítek a displej, kufr je ovšem nacpaný počítači, které zpracovávají informace ze senzorů a vytvářejí z nich model okolí, který Jack využívá pro orientaci v provozu. Jen speciální aparatura je za půl milionu eur, k tomu připočtěte vývoj a ladění softwaru a testování.
Postavili ho v roce 2013 a od té doby najezdil bez nehody přes 110 tisíc kilometrů. Já jsem s ním najel dalších asi pětačtyřicet. Zajímavé je, že i přes relativně nízký nájezd a skutečnost, že toto auto řidiče vlastně nepotřebuje, má volant nečekaně hodně oleštěný kožený potah. Že by za něj ty neviditelné robotické ruce přece jen občas vzaly?
Rande s Jackem jsem měl zrovna v průtrži mračen, takže jsem se tak trochu těšil, jak bude bezradný. Jenže on v těch provazech vody svištěl suverénně, bez zaváhání, hezky plynule.
Jedeme, řídí robot
Ze speciálně vyhrazeného parkovacího místa na mnichovském letišti ho musím dovést na dálnici já. On by to tedy podle všeho zvládl sám, ale přísné bezpečnostní předpisy pro provoz prototypu to tak chtějí.
Když jedeme v hustém provozu a ještě hustším dešti po dálnici, Jack se ozve, že je připravený převzít pilotáž. Stačí zmáčknout oběma rukama dvě velká tlačítka na spodních ramenech volantu, pod čelním sklem se rozsvítí zelený diodový pruh a můžu začít lelkovat. Volant se odsune k přístrojovce, sundám pravou nohu z pedálů. Mávám oběma rukama na kolemjedoucí blondýnu na místě spolujezdce, chechtá se, Jack zatím pustil směrovku a řadí se do pravého pruhu.
On je totiž slušňák, naučili ho striktně dodržovat předpisy, takže přesně drží rychlosti a je opatrný. Nechává si velký odstup od ostatních. Radary, lidar, kamery a další senzory pracují naplno. Jack si měří odstup od předjedoucího auta a změří i jeho rychlost. Svědomitě dává směrovky, hlídá si jízdní pruhy kolem, zařadí se do pravého pruhu mezi ostatní auta, když je třeba, nepřekáží, hlídá si rychlosti.
Potřebuje vidět bílé značení na silnici, aby vedl auto v pruhu. Oblouk na dálnici vykrouží čistě, ale jet konstantně rovně se mu občas moc nechce. Protože se řídí podle bílých vodorovných čar, chvílemi jako by mezi nimi šněroval zleva doprava. Když se soustředíte, vidíte časté jemné korekce volantu.
Ovládání je jednoduché a maximálně intuitivní. Jack si se mnou dokonce povídá, to kdybych se třeba začetl. Ohlásí, že zas budu muset přebrat řízení, to když dojedeme k situaci, ve které by si nebyl jistý. Na převzetí řízení - stačí vzít za volant nebo šlápnout na pedál - mám 15 sekund, které auto zřetelně odpočítává. Pokud bych řízení nepřevzal, Jack sjede do odstavného pruhu a zastaví.
Asi pětačtyřicetikilometrovou trasu projede Jack za slabou půlhodinku, bez zaváhání. Ti, kdo autonomním autům fandí, se prý těší na to, že ze silnic s roboty za volanty zmizí stres. Já to měl při první zkušenosti spíš opačně. Právě to je totiž na celém zážitku to nejpodivnější: sedíte na obvyklém místě za volantem a svrbí vás ruce, protože byste do řízení chtěli Jackovi zasahovat; toho nutkání se zbavíte snad jen tak, že si na ně sednete. Na to nicnedělání jsem se musel hodně soustředit. A mávat na ostatní řidiče mě taky po pár minutách omrzelo. Číst si za volantem každého nebaví a někdo ani nemůže, protože když nevidí cestu, dělá se mu zle. Ford dokonce při testování svých robotických aut narazil na nečekaný problém: inženýři testující vozy, které se samy řídí, při jízdě usínali. Jednoduše proto, že neměli do čeho píchnout. A monotónní sledování chování auta jim dávalo málo podnětů.
Audi teď hlasitě prská, že už zvládlo technologii samořízení a jeho robotická auta zbytečně brzdí legislativa. Jeho nejžhavější novinka, šéfovská limuzína Audi A8, bude moci totiž dostat podobnou výbavu jako má Jack, akorát ten počítač, co u něj zabírá celý kufr, vměstnali do malé krabičky. Bez zásahu řidiče, ovšem pod jeho dozorem, bude umět jet maximálně šedesátkou (Jack umí až 130 km/h), takže si posádka třeba přečte noviny. V Německu už se ledy hýbají, v uplynulých týdnech se rozhodli, že začnou pracovat na úpravě legislativy, která umožní robotická auta vypustit za určitých podmínek do běžného provozu.
Jack potvrzuje, že z pohledu techniky jsou výrobci na vypuštění autonomních aut připraveni, teď ovšem svět čeká na odvážnou zemi, která jim otevře cestu na silnice. A to se zatím nikomu moc nechce.
A až se začnou robotická auta potkávat na silnicích s těmi obyčejnými, řízenými chybujícími smrtelníky, to pak bude mela.
