ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

KOMENTÁŘ: Na naftu jsme dojeli k moři. A bylo to super, jako vždycky

Celý článek je běžně jen pro členy

Blahopřejeme, tento článek vám někdo otevřel.

Aktivovat členství
S reportážemi, jak „snadné“ je dojet k moři elektromobilem, se roztrhl v posledních dnech pytel. Hlavním cílem je cesta. Jenže když nejste vyzenovaní jogíni, ale staré nervózní fosilie milující jízdu na zetlelé přesličky a dinosaury, pamatujete si, že dřív se jezdilo jinak. Na benzin a naftu. A tak jsme jednoho dne ráno nastartovali v Brně dieselovou Alfu Stelvio a vyrazili za vás vyzkoušet, jaké je to „po staru“.

Z Brna je to na náměstí svatého Marka sedm set kilometrů, pro diesel ideální. Ale to se teď prý nesmí říkat. A prý se to změní.

Nepořídili jsme si žádné tankovací čipy a neměli žádný itinerář. Nesledovali jsme ekotipy a nerekuperovali. Přesto jsme rychle, efektivně, bezpečně a levně dojeli k moři. Ne proto, abychom „hejtovali“ všechny sršící nadšením ze snadnosti registrace do všech myslitelných systémů pro nabíjení elektromobilů. Ani abychom se vysmívali chvále pravidelných zastávek, obědů, kafíček, čurání… čehokoliv, čím si ospravedlníte čas, který musíte strávit dobíjením.

Je to zkrátka jen připomínka toho, jak donedávna bylo „normální“ cestovat. Že cesta do Itálie se nemusí plánovat jako vylodění v Normandii. 

Zatímco kolegové v elektromobilu si libují, jak pomalu se auto při jízdě po dálnici ověšené značkami snižujícími rychlost na stovku vybíjí, my bychom rádi jeli pěkně po staru sto třicet a ten litr nafty na sto navíc rádi obětovali.

Tento text je součástí prémiového obsahu pro předplatitele. Litujeme, ale tento nasdílený článek překročil maximální počet zhlédnutí.

Získejte také iDNES Premium a pokračujteve čtení

Máte už aktivní předplatné? Přihlásit se

Elektromobil