S testovacími auty jezdíme obvykle všichni tři hlavní testovači Speedu – já a oba Ondrové. O projetých autech se pak často v emotivních diskuzích bavíme a snažíme se přesně najít to, co nás na nich bavilo, nebo naopak štvalo. Přestože má každý z nás o chování toho svého „správného auta“ trošku jinou představu a jiná očekávání, ve většině případů si nakonec dokážeme vysvětlit naše postoje a při řízení nasáté informace. Jsou ale auta, u kterých se obvyklá diskuze s vymezováním názorů a poznatků změní na třikrát stejné nebo podobné vyjadřování shodných emocí, vjemů a zkušeností. Na jedné straně to jsou auta, která vám toho jízdně moc nenabídnou, a na straně druhé, jak už asi tušíte, to jsou auta, jež se mimořádně povedla a nadchla nás. Oba tyto tábory mají ale ještě něco společného – diskutujeme o tom, kdo o nich bude psát. Zatímco u první skupiny není patrné žádné nadšení, u druhé je tomu přesně naopak.
I když BMW M2 CS patří do té druhé skupiny, byla tentokrát situace při rozdělování úkolů trochu jiná. Kolegové mi v tomto případě dali přednost, protože prý dokážu nejlépe vnímat rozdíly ve srovnání s M2 Competition, kterou mám už dva roky v garáži. Tak dobrá tedy, jdeme na to.
