"Předpověď byla taková všelijaká, tak přijelo jen třicet vozů. Očekávali jsme padesát,“ říká pořadatelka Pavlína Vokolková, která má velorexy jako svůj koníček už několik let.
"Manžel dotáhl před třemi lety domů takový hrozný vrak. Zeptala jsem se, jestli to veze do šrotu. Teď už máme doma velorexy dva. Máme dvě děti, takže abychom mohli jezdit společně na výlety nebo dovolenou, musíme jet ve dvou autech,“ vypráví Pavlína Vokolková o rodinné vášni pro vozítko, kterému se s nadsázkou říká také hadraplán, netopýr, splašené trubky či prchající stan.
Chvíli ovšem trvalo, než se Vokolková odhodlala sednout za volant dvoumístného vozu. "Nejdřív jsem se toho bála, ale jde o zvyk. Důležité je dobře poslouchat motor, jinak v tom není skoro žádný rozdíl,“ radí žena, jak zvládnout tři sta padesát kilogramů na třech kolech.
Sraz velorexů pod taktovkou rodiny Vokolkových se letos konal už potřetí. Organizátoři se inspirovali na jiných srazech velorexů v Česku. "Jak jsme projížděli, lidem se to moc líbilo, tak jsme si řekli, proč to neudělat taky tady v okolí. Chlapům ale nestačila jen projížďka, tak si prosadili soutěže,“ říká se smíchem Vokolková.
A právě soutěžní úkoly činí sraz velorexů nezapomenutelným. Účastníci projížděli trasu z Pátku přes Konárovice do Kolína a odtud přes Cerhenice do Poděbrad. V každé vsi je čekal soutěžní úkol.
"Bývají to takové pionýrské úkoly, které ne vždy souvisí s velorexem. Třeba montovat převodovku na čas nebo naopak přebalovat mimino. Dá to práci, vymýšlet pořád něco nového,“ vysvětluje Vokolková.
Tento víkend se účastníci museli porvat například s hlavolamem nebo závodní jízdou s velorexem po motokárové dráze v Kolíně.
Na jiných stanovištích čekal na soutěžící závodníky úkol odhadnout váhu hromady pilin či nazout velorexu pneumatiky.
"Nejvíc mě pobavil úkol trefit se zrníčkem hrachu z metrové výše do dírky v zemi. Jo, trefit se, to je základ života,“ směje se Petr Bojanovský, který přijel na sraz z Kolají na Nymbursku.
Na srazy velorexů jezdí Bojanovský pravidelně. "Jedu krásnou krajinou, beze spěchu. A jsme tu perfektní parta,“ vysvětluje svou účast nadšenec pro tříkolky.
Pavlína Vokolková také dlouho bez svého plátěného oblíbence nevydrží. "Nejhorší je to po zimě. Hned s prvním sluníčkem vyrážím, musím ujet aspoň dvacet kilometrů,“ vyznává se ze své lásky.
