Během své běžné kariéry si trabant vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i přezdívky jako splašené trsátko nebo bakeliťák. Povrch auta totiž nebyl z plechu, ale z duroplastu – směsi odpadní bavlny a pryskyřic. Prvním dílem, pro který byl duroplast použit, byla v roce 1952 kapota vozu IFA F8. Aby nedošlo k mýlce, pod duroplastem je konstrukce z pevného kovu.
Nenávist trabant vzbuzoval kvůli namodralému dýmu valícímu se z výfuku. Pod kapotou se totiž téměř po celou dobu výroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, skrýval jen dvouválcový, vzduchem chlazený dvoutaktní motor s nezaměnitelným zvukem.
Poslední exemplář (trabantů vznikly víc než tři miliony) sjel z výrobních pásů 30. dubna 1991. Jen zlomek z nich měl po kapotou čtyřtakt z Volkswagenu Polo s objemem 1,1 litru, montovaný od roku 1988.
Nejoceňovanější na trabantu byla jednoduchá konstrukce. Částečnou generálku motoru umí zručnější majitel provést třeba na kuchyňské lince.
Na vlastní nosČmoudivý zázrak z DDR v akci – test trabantu čtěte zde |
V minulých letech se několikrát objevily plány na oživení legendární značky. Asi nejdál jel projekt hračkářské firmy Herpa, která před dvěma lety představila elektromobil Trabant nT, dnes hledá investora pro dokončení vývoje a zahájení výroby.
