Zajímavý, ale zcela okrajový produktový segment národního podniku Karosa (dnes Iveco Czech Republic, a.s.) tvořily obytné přívěsy, tedy karavany. Světlo světa spatřily pouze dva sériové typy karavanů Karosa: Dingo a Racek. Navíc objem jejich výroby byl marginální v kontrastu k množství přívěsů vzniklých v socialistickém Československu později svépomocí.
Pokud se krátce podíváme do historie vysokomýtského podniku před rokem 1948, tak obytné přívěsy nabízela zákazníkům Sodomkova karosárna od roku 1937 (právě Sodomkův podnik se po znárodňovacím procesu stal klíčovou součástí nové Karosy). Jednalo se o větší typ W 1 a menší W 2, kde písmeno W znamenalo „weekendový vůz“. Je logické, že nevznikaly v žádných velkých počtech, vždyť i samotný automobil byl zbožím nadmíru luxusním (např. v roce 1937 se v Československu prodalo pouze kolem 11 tisíc osobních automobilů). Do roku 1941 bylo vyrobeno dohromady 59 těchto obytných přívěsů, přičemž přibližně dvoutřetinové zastoupení měl větší W 1 a třetinové menší W 2.
V roce 1942 přišel nový velký typ W 3, u kterého označení obytný tak trochu pokulhává. Jednalo se o armádní přívěs používaný k různým nebojovým účelům (např. polní fotolaboratoře, štábní přívěsy, atd.). Německé ozbrojené složky si jich pořídily celkem 70 kusů.
Přívěsy Sodomka, zleva typy W 1, W 2 a W 3.
V letech krátce poválečných k znovuzavedení výroby karavanů pro civilní trh nedošlo, lidé měli tenkrát jiné starosti a navíc by to neprošlo kvůli centrálnímu řízení ekonomiky postupně zaváděnému již od roku 1945.
V Karose se obytnými přívěsy začali opět vážněji zabývat koncem 50. let. V roce 1959 byl hotový prototyp W 4 Dingo a jeho malosériová výroba proběhla v roce 1961 v pobočném závodě Karosy v Hořicích. Celkem se vyrobilo, včetně prototypu, pouhých 47 karavanů Dingo a takové malé množství opět souvisí s dobou. Přívěs byl nejen relativně drahý, ale navíc přišel v době, kdy ještě nemohl zcela rozvinout svůj potenciál.
Cena Dinga byla stanovena na 20 tisíc Kčs, pro porovnání tehdejší nová Škoda Octavia stála 28 500 Kčs a průměrný plat byl u nás v roce 1960 1300 Kčs. Nutnou, ne však postačující podmínkou rozvoje masového karavaningu je i dostatečná vybavenost národa osobními automobily v soukromém držení. A to se zde tenkrát ještě nekonalo, navzdory proklamacím strany a vlády o lidovém voze Škoda Spartak a jeho následné modernizované verzi Octavii. Těch vozů zde nebyl nikdy dostatek, tu pravou motorizaci Československa zahájila až Škoda 1000 MB vyráběná od roku 1964.
Obecně volnočasovým aktivitám pak napomohlo zavedení pětidenního pracovního týdne, u nás od roku 1968. A tak zlatou érou tuzemského karavaningu můžeme označit 70. a 80. léta minulého století.
Karosa W 4 Dingo a Škoda Octavia
Dingo, estetický skvost od Otakara Diblíka
Znáte Kyjev? To vám je nádherný město, všechno nový, krásný, a tam právě byl roku 1960 na výstavě „Československo“ představen prototyp karavanu Dingo. Ale významnější byla o rok později jeho prezentace na 3. mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Na brněnském výstavišti vzbudil přívěs značnou pozornost veřejnosti, každého na první pohled zaujala líbivá karoserie oblých tvarů. Aby také ne, vždyť byla dílem našeho excelentního průmyslového designéra Otakara Diblíka.
Otakar Diblík začínal svoji kariéru právě ve Vysokém Mýtě. Jeho prvním majstrštykem bylo řešení luxusního interiéru autobusu Škoda 706 RTO „Bruselák“ určeného pro mezinárodní výstavu EXPO 58. Během práce v Karose si Diblíka půjčoval Let Kunovice (pánové z Kunovic ho vždy „unesli“ letadlem a po odvedení určitého penza práce opět vrátili), pro který vytvořil interiér a především elegantní ergonomický „volant“ ručního řízení legendárního aerotaxi L-200 Morava. A z jeho pozdějších prací připomeňme například neobvyklý design skříně (respektive sklolaminátových čel) elektrické lokomotivy Škoda 47E a karoserie traktorů Zetor Crystal.
Pro výrobu karoserie Dinga zvolil mistr Diblík polyesterový sklolaminát. Ten při dostatečné pevnosti vynikal především chemickou odolností a tedy i trvanlivostí při působení povětrnostních vlivů. Jako zajímavost uveďme, že centrální část střechy přívěsu (tedy část, pod kterou se nenacházely úložné prostory), kde je navíc výklopný ventilační poklop, nebyla záměrně stříkána barevným lakem, aby si zachovala průsvitnost. To přispělo v denní době k optimálním světelným podmínkám v přívěsu. Světlo dovnitř jinak pronikalo i šesti okny, z nichž jedno bylo ve dveřích.
Obytný přívěs Karosa W 4 Dingo
Sklolaminátová skořepina s maximální tloušťkou stěny 3 mm měla následující vnější rozměry: délka 3250 mm, šířka 1850 mm a výška 2150 mm. Umístěna byla na podvozku z ocelových profilů a celková délka karavanu s ojí činila 3750 mm. Hmotnost včetně základního vybavení nepřekročila 400 kg.
Interiér poskytoval prostor pro čtyři osoby. Pokud dvě z nich byly nepřerostlé děti a hlavně dospělí svými rozměry markantně nepřevyšovali průměr, byl i spánek v nevelkém karavanu přijatelně pohodlný. Dovnitř se vstupovalo dveřmi umístěnými na pravém boku (umístění z důvodu pravostranného provozu). Hned při vstupu se podél čelní stěny nacházela jedna lavice, sloužící i ke spánku jedné osobě. Další dvě lavice byly podél bočních stěn v zadní polovině karavanu, se sklopnou stolní deskou mezi nimi. Na noc se stolek mezi lavice sklopil, zakryl se opěradly těchto lavic a tím se vytvořila plocha pro další tři spáče.
Hned vedle dveří stála šatní skříň šířky 620 mm. Další velké úložné prostory představovaly schránky pod všemi třemi lavicemi. Menší odkládací prostory lemovaly po obvodu strop. Nezastupitelnou úlohu plnila skříňka o rozměrech 800 mm x 800 mm, s hloubkou 500 mm, situovaná u boku naproti dveřím. Sloužila jako spižírna a její vrchní deska jako pracovní kuchyňská. Bylo zde i místo pro malý plynový vařič.
Již delší dobu je karavan Dingo vyhledávaným objektem veteránistů, zvláště těch, kteří vlastní Škodu Octavii, případně Felicii. Některá Dinga byla po letech nalezena ve značně dezolátním stavu, pak nezbylo, než se pustit do pracné rekonstrukce. Malý objem tehdejší výroby však činí dnes tyto karavany vzácnými.
