V kraji je nyní dvanáct rodin, které se mohou jako pěstouni krátkodobě o dítě starat. Těch klasických, včetně tzv. příbuzenské pěstounské péče, je víc než 600. Podle odborníků by jich bylo v obou kategoriích potřeba více.
„Pro nás bylo vždy cílem naší práce dostat dítě, pokud nemůže jít do své původní rodiny, do nějaké náhradní nebo do osvojení,“ říká ředitelka Kojeneckého ústavu s dětským domovem Jana Tytlová.
Když se dítě dostane do kvalitní pěstounské rodiny, která je přijme a bude chápat jeho potřeby, dá se očekávat, že se bude vyvíjet tím nejlepším způsobem.
„Všechno, co mu bylo dáno do vínku, bude moci rozvinout,“ říká Tytlová a jedním dechem upozorňuje, že základem je skutečně důkladný výběr rodiny. Sama vnímá zejména nedostatek pěstounů dlouhodobých.
Podle informací služby Adite pro náhradní rodiny provozované Diakonií Západ, která doprovází na 150 pěstounských rodin, chybí však i ti přechodní.
Dvě stovky dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči na Plzeňsku čekají na umístění. „Na Plzeňsku je dlouhodobě velká potřeba vyhledávání dalších pěstounů, zejména těch přechodných. Je třeba si uvědomit, že se jedná o velice náročnou práci,“ konstatuje Jiřina Ullmanová, koordinátorka náhradní rodinné péče Diakonie Západ.
Roman Mašek, vedoucí oddělení sociálních věcí krajského úřadu, by za ideální považoval nárůst počtu přechodných pěstounů o tři až pět ročně a o dalších deset ročně u těch dlouhodobých. „Plzeňský kraj si je vědom toho, že současné číslo není optimální. Potřebovali bychom jich více, snažíme se o propagaci klasického i přechodného pěstounství,“ řekl Mašek.
Od počátku roku 2013, kdy vstoupila v platnost novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která zásadním způsobem přispívá k rozvoji náhradní rodinné péče, bylo v kraji podle Maška svěřeno do přechodné pěstounské péče 25 dětí a dalších 52 do dlouhodobé.
Například manželé Ochmírovi z Plzně mají už šest let v dlouhodobé pěstounské péči dceru, kromě toho vychovávají ještě jednu adoptovanou. Nyní se připravují na to, aby se mohli stát pěstouny na dobu přechodnou.
Výhodou pro zájemce o pěstounství je rodičovská zkušenost
O to, aby se stali krátkodobými pěstouny, usilují kvůli své zkušenosti. Jejich starší dcera do rodiny přišla z ústavní péče, ta mladší právě z pěstounské rodiny. „Ta z dětského domova má následky dodnes. Když k nám ve dvou a půl letech přišla, neuměla chodit, ani mluvit. Nenechala na sebe sáhnout, neměla žádnou důvěru,“ líčí manželé. Holčička byla ze své původní rodiny odebrána v šesti měsících.
Druhá dívka, kterou vychovávají, přišla z profesionální rodinné péče. A ta neměla problémy žádné. „Vidíme mezi nimi obrovský rozdíl. Chceme dát dětem šanci,“ vysvětlují manželé.
„My jako hlavní přínos pěstounské péče vidíme právě možnost navázání citového pouta,“ souhlasí Jiřina Ullmanová.
Výhodou pro zájemce o pěstounství je vlastní rodičovská zkušenost. Samozřejmě by se mělo jednat o člověka, který má rád děti, rozumí jim nebo je ochoten se učit. Musí také počítat s tím, že s dítětem přijímá i jeho historii, identitu a biologickou rodinu.
