Incident se odehrál v pátek brzy ráno. V autobuse putovalo za spánkem celkem devět zaměstnanců tureckých aerolinií. O sedm stevardů a letušek nejevili únosci zájem, odvedli jen piloty Murata Agcu a Murata Akpinara, kteří do hlavního města Libanonu nedlouho předtím přiletěli z Istanbulu.
Média i zpravodajské agentury shodně předpokládají, že ozbrojenci chtějí Turky vyměnit za libanonské šíity, kteří jsou pro změnu zadržováni v Sýrii tamními rebely bojujícími s režimem diktátora Bašára Asada. Ostatně, dosud neznámá skupina odkazující se svým názvem k šíitské větvi islámu a jejímu osmému imámovi se již k únosu přihlásila a s podobným požadavkem přišla. Není však jasné, zda to byla opravdu tato organizace, která akci provedla.
Věc se má tak: turecká vláda otevřeně i aktivně podporuje povstalce, kteří bojují s Bašárem Asadem. Většina libanonských šíitů v čele s radikálním hnutím Hizballáh naopak stojí za syrským diktátorem. Hizballáh dokonce poslal své milice bojovat do Sýrie, samozřejmě na Asadově straně.
Poutníci, nebo špióni?
V květnu loňského roku rebelové zadrželi devět libanonských šíitských poutníků, kteří se přes Sýrii vraceli domů z Íránu. Ten je nejen převážně šíitským státem, ale pasoval se i do role globálního ochránce všech svých souvěrců. A rovněž podporuje Bašára Asada.
Rodiny v Sýrii unesených poutníků loni vyzvaly Turecko, aby se zasadilo o propuštění svých příbuzných, kteří jsou stále drženi rebely. Páteční únos se proto zdá být zoufalou pobídkou Ankaře k většímu zájmu o osud zadržovaných šíitů.
Nicméně, jak Írán, tak Hizballáh posílal s poutnickými skupinami do Sýrie své agenty, kteří zde pak působili na straně Asadova režimu. I proto byli rebelové při kontrolách věřících více než ostražití. Není ovšem jasné, zda právě oněch devět zadržovaných libanonských šíitů vzbudilo podezření ze špionáže.
