Proč se zabýváte právě rakovinou pohrudnice?
Jde o velice problematický druh rakoviny. Je fatální, není na ni lék. Pracujeme na látce, která by proti ní měla účinkovat. Po předběžných zkouškách se zdá, že by skutečně mohla.
Jiří Neužil* 1958 |
Rakovina prsu je velmi rozšířená, vzácně se vyskytuje i u mužů. Typů této rakoviny je řada, ale nás zajímá hlavně jeden, který má přibližně 20 až 30 procent pacientek a který je těžko léčitelný. Existuje proti němu jediný lék Herceptin. Je možné, že by ho naše látka mohla nahradit. Zatím to ale nemůžeme říct s jistotou.
Co je to za látku?
Jedná se o provitamin E. Selektivně zabíjí rakovinné látky. Působí na jejich mitochondrie, tedy vnitrobuněčné struktury, které buňkám zajišťují tvorbu energie. Provitamin E se v organismu postupně přeměňuje na vitamin E. To znamená, že produkt provitaminu, který má protirakovinné účinky, je netoxický.
Dokážete odhadnout, kdy by se mohla dostat k pacientům?
To nedokážu. Ve zcela výjimečném případě, kdy už není žádná naděje a všechny možnosti léčby byly vyčerpány, by bylo možné experimentální lék použít. Vždy ale záleží na vůli pacienta a hlavně na ošetřujícím onkologovi. Pokud se týká této látky, nemohu vůbec nic říct, je třeba udělat řadu klinických testů.
Tomuto výzkumu se věnujete jak v Austrálii, tak v Česku?
Ano, obě laboratoře jsem do jisté míry spojil a pohybuji se mezi nimi. Výborně se doplňují, pracují na podobných věcech. Tím je náš výzkum intenzivnější.
ČESKÁ HLAVA NIKOHO NEZAJÍMÁ
Do českého vědeckého prostředí jste se vrátil po mnoha letech. Dají se porovnat podmínky českých a australských vědců?
Jsou hodně odlišné. V Austrálii je to víc uvolněnější. Když to trochu přeženu, jejich největší starostí je, kdo vyhraje v ragby a jestli bude sluníčko, aby se dalo jít na pláž. Přesto je tam věda na vysoké úrovni, což je výsledkem dobrého grantového systému.
Je složité získat grant?
Jednoduché to není. Vědce to ale nutí, aby přicházeli s dobrými nápady. Nikdo nekontroluje, jak se pak s grantem nakládá. Nikoho ale nenapadne ho zneužít. V Česku v rozdělování grantů hrají určitou roli osobní zájmy. Ale cítím, že se to zlepšuje.
Jakou pověst má v Austrálii „česká hlava“?
V podstatě žádnou, moc Čechů tam není. Z hlediska světového dění tam nemá Česko téměř žádný význam. Češi tam ale rozhodně své zemi hanbu nedělají.
AUSTRÁLIE SI VYBRALA MNE
Jak jste se do Austrálie dostal?
Ve světě vědy je běžné, že po dodělání Ph. D. (dokončení dizertační práce - pozn. autora) se vyjede na zkušenou do ciziny do dobré laboratoře. Já jsem se o to místo normálně přihlásil a dostal ho.
Proč jste si vybral zrovna Austrálii?
Ona si vybrala mne. Přihlásil jsem se asi na pět míst a náhodou mi vyšla Austrálie. Tehdy jsem o to ani moc nestál, v Německu bych měl lepší finanční podmínky, ale teď jsem tomu rád. Viděl jsem úplně jinou část světa a obohatilo mě to.
Jací jsou Australané a co vztahy mezi kolegy?
Australská společnost je velmi liberální a zároveň v některých aspektech konzervativní. Ale z hlediska myšlení a žití je velice příjemná a neformální. Třeba všichni si tam tykají. Ten neformální vztah mezi lidmi na pracovišti se snažím přenést i do Česka. Ono to totiž nijak nesnižuje respekt mezi lidmi.
Jak se australští vědci dívali na kolegu z východní Evropy?
Byla spíš výhoda, že jsem přišel ze zahraničí. V Ústavu výzkumu srdce, kde jsem byl zpočátku, byli jen tři Australané v desetičlenném týmu. Připadalo mi zvláštní, že jsou v menšině, a ptal jsem se jich na to. Odpověděli, že jsou rádi. Že by to byla jinak nuda, kdyby tam byli jen Australané. Jediné, co mi vadilo, že jsem byl první půlrok sám od rodiny. Ale neumím si představit pro cizince lepší zemi pro žití na této planetě.
