Na Vanuatu na ni nezapůsobily jen nádherné tyrkysové laguny, ale i místní lidé. „Jsou naprosto úžasní. Život je tam určitě těžký, ale lidé jsou nezkažení a stále se usmívají. Dali by vám vše, i když toho sami moc nemají,“ líčí. Ačkoli se však krásou Francouzské Polynésie nechala okouzlit, natrvalo by tam zůstat nechtěla. „Exotické ostrovy jsou krásné místo na Zemi, ale já jsem zvyklá na odlišný styl života. Lidé jsou tam šťastní tak, jak jsou zvyklí žít, ale pro mě by to po čase bylo asi nudné,“ říká upřímně.
Dálky Kateřinu lákaly už od dětství, a protože její vášeň sdílel i její přítel, odjeli spolu poznávat Nový Zéland. Na živobytí si vydělávali prací na vinicích a v ovocných sadech, bydleli v pronajatém karavanu, ve kterém cestovali z místa na místo, seznamovali se s mladými lidmi z celého světa a podnikali několikadenní výpravy do hor.
V luxusním hotelu v turistickém resortu byste Kateřinu ostatně nepotkali téměř nikdy. „Snažím se nasát místní atmosféru se vším všudy. Chci poznat život lidí, jejich tradice, jídla. Využívám k tomu couchsurfing, kdy lidé z celého světa nabízejí možnost ubytování často v jejich domě s celou rodinou zcela zdarma. Je to úžasná možnost, díky ní si cestování opravdu užívám,“ vysvětluje.
Pohodlí pro ni není na prvním místě. Ochutnat opravdové dobrodružství měla možnost v deštném pralese na Sumatře, kde pracovala jako dobrovolnice pro ekologickou organizaci, která vykupuje části místního pralesa, aby ho ušetřila kácení a zabránila pytlačení. Hadů ani pavouků se nebála, pozor si však prý musíte dát na divoké včely. „Samozřejmě tam není teplá voda, elektřina ani žádné jiné vymoženosti dnešní doby. Člověk si uvaří hodně jídel přímo z rostlin z džungle a vykoupat se může v krásně čistém potoce,“ vzpomíná.
Dobrovolnická zkušenost z pralesa na Kateřině zanechala stopy. Stylizované fotografie s opicemi nebo slony v jejích albech nehledejte. Do zoo by už nešla. „Když zažijete tu sílu a rozmanitost pralesa, ve kterém tahle krásná zvířata žijí, už je nemůžete vidět v zajetí,“ říká.
Snaží se respektovat místa a lidi, které na cestách potkává. „Každá země je něčím odlišná, ale mnoho asijských států má společné to, že jsou velmi chudé. Cestovní ruch potřebují, ale mnozí turisté se zde nechovají úplně nejlépe. Některé krásné pláže nebo památky jsou tak nenávratně zničeny,“ nezastírá.
A nemyslí si, že by si návštěvníci měli přivlastňovat zvyky a symboly domorodých lidí. Ačkoli projezdila Nový Zéland křížem krážem, typickým tetováním jeho původních obyvatel by se ozdobit nedala. „Je to symbol Maorů, proto by ho měli nosit oni,“ vysvětluje a dodává: „Navíc se říká, že pokud si ho nechá vytetovat cizinec, přinese mu smůlu.“
Po motivech svých tetování se proto ohlíží jinde: ve vlastním životě, ve vlastních prožitcích, okamžicích. „Znázorňují věci, které mám ráda, životní situace, které s sebou chci stále nosit.“ A další budou přibývat, zážitků a nápadů má v zásobě dost.
K modelingu má vztah i díky tomu, že vystudovala uměleckoprůmyslovou školu. „Focení beru jako umění. Akty fotím, pokud vím, že výsledek bude na úrovni a bude stát za to. Pak už se jen těším, jak bude působit,“ prozrazuje.
Líbí se vám fotky Kateřiny?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 16. ledna 2016. Anketa je uzavřena.
