Člen Regionálního stavebního sdružení Karlovy Vary Rudolf Borýsek připomíná, že stavebnictví prošlo pětiletou krizí. K prvním poklesům došlo v roce 2009, do roku 2013 přišlo o 30 procent více produkce. „Je to více než 150 miliard korun ročně ve srovnání s rokem 2008,“ říká.
Rudolf BorýsekNarodil se v roce 1959. Žije v Karlových Varech Je jednatelem společnosti Liapor a členem Regionálního stavebního sdružení Karlovy Vary, které pořádá například soutěž Stavba roku Karlovarského kraje. Současně zastává funkci viceprezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR. V roce 2009 byl v anketě Manažer roku oceněn jako Manažer odvětví Výroba a prodej stavebních materiálů. V loňském roce získal ocenění Osobnost Karlovarského kraje v oblasti podnikání. |
Nyní se bavíme o Karlovarském kraji nebo o České republice?
O České republice.
Jak je na tom Karlovarský kraj?
Díky tomu, že je krajem nejmenším, co se obyvatel týče, tak samozřejmě prožil krizi ještě dramatičtěji. Tady je pokles firem až 50 procent. Na druhou stranu se spustily Regionální operační programy (ROP), začaly se tři velké infrastrukturní stavby.
Co to znamenalo?
Loni naopak ten skok směrem nahoru byl největší v republice. Takže Vary jsou poznamenané krizí zásadně a další věc je otázka, co bude po ROPech, to znamená, co může čekat příští rok. Víme, že bude rok díra v dofinancování z evropských peněz.
Jaké problémy týkající se stavebnictví vidíte dál?
Dalším problémem je, že stát neplní svojí roli v oblasti vyrovnávání hospodářských cyklů. Když se podíváme na vývoj poměru veřejné a privátní zakázky, dostali jsme pod 40 procent veřejného sektoru s tendencí směřovat dolů. Můžeme říct, že poptávku táhnou dnes soukromí investoři a ne stát. A ten by měl právě v době krize vyrovnávat poptávku na trhu.
Tvrdíte, že v Karlových Varech zaniklo až 50 procent firem, které zaměstnávají desítky lidí.
Jsou firmy, které měly i dvě stě lidí, třeba Prefa Cheb, a jsou firmy, které zkrachovaly, nebo šly jinou cestou. Obecně platí, co jsem řekl, a to máme statisticky podložené, že v České republice zmizelo z trhu 30 procent firem nad padesát lidí. Český statistický úřad sleduje pouze firmy nad 50 zaměstnanců a ubylo 60 tisíc pracovníků. V roce 2008 jsme měli 710 firem nad 50 lidí, v roce 2014 pod 80.
Dá se podle vás tento výpadek ještě někdy nahradit?
Samozřejmě, potenciál toho trhu, a tady je třeba se srovnávat s nějakou standardní rozvinutou Evropou. Existuje tam jedno kritérium, a to kolik je prostaveno na hlavu. Když se podíváme na Německo a Rakousko, které se pohybují ve středu pole, tak je to přes 3 000 euro na hlavu. My se dlouhodobě pohybujeme kolem 1 500 euro. Ve druhém kritériu jsme se pokusili definovat nějaký potenciál, jak to může vypadat v následujících pěti letech v jednotlivých segmentech. Tam se dostáváme někdy až na 3,5 bilionu korun, které by bylo možné prostavět, pokud by byly peníze a pokud by bylo vše připraveno.
Kdy myslíte, že se stavebnictví vrátí zpátky před rok 2008? A podaří se to vůbec?
Ve struktuře, jaká byla, kdy to opravdu táhl především stát, tedy infrastrukturní stavby a opravdu masivní investice, to se nezopakuje. Ale to, že by mělo stavebnictví růst v dalších cyklech, to je jasné.
Takže to vidíte optimisticky?
Vidím to pozitivně - ten potenciál, který před námi je. Bohužel jsme nikdy netušili, že politická reprezentace je schopná až tak zásadně zlikvidovat v podstatě celý sektor, ale ve svém důsledku přes nás i ekonomiku státu - restrikcí v oblasti investic a dalšími katastrofickými rozhodnutími v oblasti personální politiky a změny všech výkonných pozic na ministerstvech po každých volbách a tak dále.
