Upozornění: Objev tzv. STAP buněk se nakonec nepotvrdil. Původní práce byla stažena, jeden ze spoluautorů dokonce spáchal sebevraždu.
Letošní rok začal ve vědě velmi slibně. Hned na konci ledna japonští vědci zveřejnili výsledky, které by mohly zásadně změnit biologii a velmi reálně i zlepšit život řady nemocných či postižených.
Malý slovníčekKmenová buňka: Ty buňky, která má schopnost se dělit a měnit na jiný buněčný typ. Může tedy nahradit poškozené buňky nebo sloužit jako základ nových tkání. V lidském těle je celá řada typů kmenových buněk, každý se může měnit obvykle jen na určitou skupinu buněk, třeba svalových atp. Embryonální kmenová buňka: Jde o tzv. „pluripotentní“ kmenovou buňku. Pluripotentní je z latiny odvozený výraz složený ze slov plurimus, které znamená "nejvíce", a potens čili mohoucí nebo schopný (příklad použití tohoto kořenu snad uvádět nemusíme). "Nejvíce mohoucí" buňky se mohou vyvinout v jakýkoliv buněčný typ přítomný v dospělém těle. iPS buňka (tzv. Indukovaná pluripotentní kmenová buňka): Typ buněk, který se také dokáže změnit v libovolnou tkáň v těle. Vznik této buňky byl ale vyvolán (indukován) zvenčí. STAP buňky: nově popsaný druh buněk vzniklý po máchání v kyselé lázni. Jsou také pluripotentní a mohou se měnit v různé typy buněk. Zdá se, že umí dokonce i věci, které neumí embryonální kmenové buňky. |
Údajně se jim mělo podařit nečekaně jednoduše "omladit" tělesné buňky (zatím myší, ale výhledově i lidské). Výzkumné články jsou dostupné odsud a odsud. A to údajně díky jednoduché proceduře, zahrnující půlhodinovou koupel ve slabě kyselém roztoku a doslova "pasírování" pipetou, která má průměr jen o málo větší než buňky samotné. Ty buňky, které koupel a následné kroky přežily, se podle článku změnily v surovinu, ze které pak můžeme vytvořit úplně nové díly těla, třeba náhradní orgány (či prakticky dokonalé klony). Autoři nazvali takto vzniklé buňky jako STAP buňky (více v tomto článku).
Pak přišla studená sprcha. Nejprve se objevily pochybnosti o samotné práci. Například dvě fotografie, na kterých měly být odlišné obrázky, se zdály být stejné. To je chyba, která se může stát. Když se píše ve chvatu a vy máte po ruce stovky fotografií, může se stát, že jednu přepíšete druhou. A když jsou obě velmi podobné, jako v tomto případě, není potíž to přehlédnout. Ale u jedné chyby zdaleka nezůstalo.
Jak se ukázalo, některé pasáže práce byly zřejmě převzaté z jiné práce Obokatové, další fotografie jako by byla z úplně jiného pokusu a tak dále a tak podobně. Problémů se našlo o hodně více, než by se u tak zásadní práce slušelo (a také tak slavného časopisu, jako je Nature).
Ještě horší bylo, že mimo dohled Obokatové jako by STAP buňky neprospívaly. Několik laboratoří ohlásilo (včetně jedné spoluautora výzkumu), že se jim výsledky nedaří zopakovat. Japonský tým zareagoval tím, že na webu zveřejnil podrobnější návod na výrobu STAP buněk (je dostupný zde). A svůj návod, kupodivu poněkud odlišný, zveřejnili i jejich američtí spoluautoři (je dostupný zde).
Myší embryo vytvořené z buněk "vystresovaných" k omládnutí kyselou koupelí
Ani tak se nedařilo. Naději vzbudil výsledek hongkongského badatele Kennetha Ka-Ho Lee. Ale nakonec po diskusích s kolegy dospěl k závěru, že výsledky špatně interpretoval a existenci STAP buněk nijak nedokazuje. S tím se přestal o napodobení výsledků Obokatové snažit, protože ho odváděly od jeho práce.
Ve stejné době se rozjela i úplně jiná linie vyšetřování. Nejasnosti kolem výsledků i hlasy ze samotného týmu vedly zaměstnavatele Obokatové, ústav RIKEN, k zahájení vyšetřování celé kauzy. I když podobné záležitosti jsou obvykle na dlouhé lokte, v tomto případě postupoval proces nezvykle rychle. Komise zveřejnila své závěry na začátku dubna. Japonská média upozorňují, že spěch komise nemusí být náhodný. Ve stejné době japonská vláda rozhodovala o změně statutu a s tím spojeném navýšení rozpočtu ústavu RIKEN. Motivace pro alespoň zdánlivě rychlé a rozhodné řešení tedy rozhodně nechyběla.
Mladá vědkyně se podle komise provinila ve dvou ze šesti obvinění z neetického chování (závěry komise v PDF jsou dostupné odsud). V jednom případě šlo o tzv. "fabrikaci" dat (zařadila do práce obrázek z jiného pokusu), v druhém o jejich falzifikaci. "Úmyslná fabrikace je ta nejhorší kategorie akademického prohřešku," říká Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky a vysvětluje dále: "V podstatě to znamená, že si výsledky upravuje nebo rovnou vymýšlí. V mnoha případech - a to je třeba tento - je ale těžké poznat úmysl, mohlo k ní dojít omylem. Co se týče falzifikace, u ní jde spíše o špatnou interpretaci dat. I to může být třeba v důsledku nezkušenosti a obvykle je to menší prohřešek."
Zpráva také vyčinila Obokatové za špatně vedené záznamy o pokusech. V důsledku její nedbalosti prý možná nebude nikdy možné přesně rekonstruovat, co v laboratoři udělala. Jinak se zpráva nezabývá tím, zda nemohlo dojít ke kontaminaci vzorků, a výsledky nejsou falešné. Na otázku, zda STAP buňky vůbec existují a postup Obokatové funguje, má odpovědět až další vyšetřování a nezávislé pokusy o replikaci pokusu. Výsledky budou nejspíše příští rok.
Komise se některými aspekty události nezabývala, pominula třeba obvinění z plagiátorství, ale všechny zásadní chyby přiřkla Obokatové. Ostatní autoři, kterých je více než desítka a řada z nich jsou vysoce postavení vědci s velkou prestiží, se podle zprávy provinili jen nedostatečným dohledem nad mladou výzkumnicí a kontrolou její práce.
V každém případě mladá vědkyně byla rozhodnutím komise definitivně odstavena na vedlejší kolej. Další vyšetřování a pokusy o replikaci výsledků na půdě ústavu se už obejdou bez ní.
Nevzdám se
Mladá japonská výzkumnice se samozřejmě odmítá vzdát. Po uveřejnění zprávy ústavu byla hospitalizována v nemocnici kvůli stresu a vyčerpání, ale na středu 9. dubna stejně svolala tiskovou konferenci. Na veřejnosti se objevila poprvé od 28. ledna, kdy oznámila objev STAP buněk, a v sálu ósackého hotelu na ni čekalo 300 novinářů, včetně štábů několika japonských televizí, které přenášely událost živě.
Více než Obokatová mluvil její právník, ale hlavní vzkaz od výzkumnice byl jasný: se závěry vyšetřování nesouhlasí a metodu bude dále hájit. Nesouhlasí s tím, co navrhuje ústav, tedy aby její práce byly zpětně staženy a "odvolány". Se slzami v očích a tradiční japonskou úklonou se omluvila za chyby, způsobné prý hlavně nezkušeností, nikoliv zlým úmyslem. Například fotografie v původní práci prý skutečně zaměnila náhodou. Ovšem ty správné na konferenci nepředvedla.
Věří, že brzy při výrobě STAP buněk uspějí i jiné laboratoře. Sama prý je dokázala vytvořit více než 200krát. Proti závěrům komise podala odvolání a ta teď musí zhruba do dvou měsíců rozhodnout, zda případ znovu otevřít. Zatím se to zdá spíše nepravděpodobné, protože Obokatová na tiskové konferenci nové argumenty na podporu svých tvrzení nepředložila, ale to předjímáme.
Haruko Obokataová na tiskové konferenci 9. dubna v Ósace
Při pohledu zvenčí se nabízí otázka, zda se Obokatová nestala tak trochu obětním beránkem. Vždyť v týmu byla řada zkušenějších vědců, kteří na chyby mohli přijít. Není pochyb o tom, že podpis pod prací s na pohled tak významným objevem v prestižním časopise pro ně přitom byl nepochybně zajímavou odměnou za podíl na práci týmu.
Ale český odborník na kmenové buňky Josef Fulka ml. jejich pochybení nepovažuje za zásadní: "V každém týmu existuje dělba práce a vy musíte kolegům věřit, že svou práci dělají dobře a poctivě, to jinak nejde. Všechno kontrolovat nelze." Připomíná, že pokusy v molekulární biologii bývají složité, zahrnují celou řadu kroků, na něž se vždy někdo v laboratoři specializuje, a tak nikdo nemá materiál "v ruce" od začátku do konce. Případné chyby je pak těžké si všimnout.
S hodnocením je opatrný i Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky: "Na Obokatovou naložili velký díl viny, i když ve hře byli ještě spoluautoři, oponenti a redaktoři časopisu, kde práce vyšla, ale v tuto chvíli nelze říct, že by to nebylo oprávněné," krčí rameny a dodává: "Navíc je potřeba odlišit kritizované nedostatky v publikované práci a to zda lze STAP buňky připravit – to stále zůstává otevřené."
Co teď?
Budoucnost Obokatové je v každém případě nejistá. Usvědčení z vážnějších etických prohřešků, hlavně fabrikace dat, podle odborníků obvykle znamenají konec akademické kariéry. V jejím případě to není tak jisté, protože přece její objev stále nelze považovat za nepotvrzený.
Laikům se to může zdát divné, ale dva měsíce jsou málo, vysvětluje Josef Fulka mladší: "Mně se zdá absurdní, že by někdo po necelých třech měsících mohl začít dělat nějaké definitivní závěry. Vždyť i příprava ověření pokusu nějakou dobu trvá, musíte sehnat materiál, vyčlenit lidi, udělat si na místo v programu, to všechno chce čas."
Objevitelský tým STAP buněk. Zleva Haruko Obokataová, Jošiki Sasai a Teruhiko Wakayama.
Fulkovi případ připomíná událost z konce 80. let z jeho oboru. Tehdy italští biologové uveřejnili jednodušší postup produkce geneticky modifikovaných myší (práce dostupná odsud). "Všichni se hned těšili, že budou novinku používat, ale brzy se ukázalo, že se výsledek nedaří zopakovat," vzpomíná Fulka. Tým biologů z Pennsylvánie ve své snaze ověřit novou metodu došel tak daleko, že si pořídil nejen přesně stejné myši, ale nechal si od italského týmu poslat všechny chemikálie a suroviny a vše s nimi konzultovat. A nic.
"Ale pak, ejhle, po několika letech se podařilo totéž i jinde, a dnes tu metodu používá řada vědců," říká. Takové věci se v biologii podle něj stávají: "Já jsem se například dneska pěkně na..., když mi nevyšel postup, který jsem včera normálně dělal," ulevuje si Fulka. "Nevím, proč to tak bylo, všechno bylo přesné, ale jsem přesvědčený, že až to příští týden zkusím znovu, tak to vyjde."
Stále tedy můžeme doufat, že dospělé buňky lze za jistých okolností pomocí umělého stresu skutečně vrátit do stavu podobného embryonálním. Mezi odborníky se skutečně objevují zprávy o alespoň částečných úspěších některých laboratoří ve vytváření STAP buněk. Ale zatím nikdo o úspěchu veřejně nepromluvil a především nikdo nic nepublikoval. V tuto chvíli tak musíme předpokládat, že úspěch se nedostavil, ale verdikt nelze pokládat za definitivní.
Zklamáním rozhodně zatím je, že se postup nepodařilo snadno zopakovat i jinde. Jedním z kouzel STAP buněk mělo být, že vznikají snadno a rychle, takříkajíc na koleně. Postup tedy mohlo zvládnout i poměrně nezkušené pracoviště, třeba na úrovni velké nemocnice, a přechod do praxe se tedy zdál jednoduchý. Vzhledem k tomu, že ostatním pracovištím se postup zopakovat nedaří, zřejmě to s jeho jednoduchostí tak slavné nebude.
Velmi pravděpodobné se nyní zdá, že STAP buňky skončí alespoň na příštích pár měsíců takříkajíc v limbu: v jakémsi podivném stavu, kdy stále mají zastánce, ale přitom nelze postup považovat za potvrzený. Paul Knoepfler dokonce poukázal na jiný nedávný případ z biologie, který by mohl být dobrou paralelou. Jde o takzvané VSEL buňky. Jde o zkratku termínu "Very Small Embryonic-like Stem Cells", tedy "velmi malé buňky podobné embryonálním kmenovým buňkám".
Tuto biologickou zvláštnost vědci oznámili roku 2006, konkrétně Mariusz Ratajczak, vědec polského původu působící na americké univerzitě v Lousville ve státě Kentucky. Jeho "VSEL buňky" mají být velmi malá tělíska, zhruba dvacetkrát menší než většina lidských buněk, která mohou sloužit jako zárodky pro nervy, kostní dřeň a další části těla. Podle objevitelského týmu se nacházejí v některých částech lidského těla a mají velký potenciál pro léčbu.
Ale dodnes jejich existenci nikdo přesvědčivě neprokázal ani nevyvrátil. Vyšla celá řada prací z dobrých laboratoří, které nenašly po VSEL ani stopu (příklad zde). Ale také práce, podle kterých se VSEL hledají špatně, ale existují (příklady dostupné odsud).
I přes tedy poměrně zásadní nejasnost se výzkumníkům a firmě Neostem, která má pracovat na využití VSEL buněk v medicíně, podařilo získat jak americké, tak evropské granty v celkové výši přes 300 milionů korun. A šance, že tyto prostředky byly vynaloženy efektivně, s každým dnem spíše klesá. Zásadní práce a výsledky totiž z pracovišť nepřicházejí.
Obokatová ale podobnou šanci pracovat "proti všem" nejspíše nedostane. V porovnání s Ratajczakem a dalšími zastánci existence VSEL buněk nemá vůbec jisté akademické postavení. Nemá ani pracovní místo, natož vlastní pracovní skupinu, a tak se může těžko pokusit dokázat pravdivost svých tvrzení v laboratoři (či se pustit do jiné práce). A byť je její případ v Japonsku velmi sledovaný, není ani takovou hvězdou jako Korejec Hwang, kterého po diskreditaci zachránili jeho bohatí příznivci a umožnili mu pokračovat v kariéře, která mimochodem není zdaleka neúspěšná, i když je méně viditelná.
