Na konci minulého týdne přišel už očekávaný závěr hlavního příběhu letošního „objevu“, který mohl velmi výrazně změnit celou biologii. Tým japonských vědců v lednu letošního roku publikoval práci s popisem na pohled velmi jednoduchého postupu, jak tělesné buňky vrátit do jejich zárodečného stavu (více o práci zde). Přínos mohl být ohromný. Potenciálně se nabízela například možnost výroby poškozených orgánů či jiných částí těla přímo z pacientových buněk.
Zpráva vzbudila velké naděje i pozornost a hlavní autorka objevu, nyní 31letá Haruko Obokatová, se v Japonsku přes noc stala populární osobností. Její úspěch však rychle dostal povážlivé trhliny. Byť měl být postup jednoduchý, v jiných laboratořích se pokus nedařilo opakovat a navíc se v samotném článku o objevu objevily nesrovnalosti (například špatné fotografie, které měly dokládat proměnu buněk atp.).
Jak se kritika množila, prestižní ústav RIKEN, ve kterém Obokatová pracovala, postavil mladou vědkyni „mimo službu“ a ustavil skupiny, které se pustily do vyšetřování případu i pokusů o napodobení výsledku. Jak jsme psali dříve, první skončilo vyšetřování, které vytýkalo chyby především Obokatové a v menší míře i jejím kolegům. Autoři nakonec kvůli chybám a nepřesnostem stáhli z časopisu Nature články, které objev popisovaly (více zde).
Ještě mnohem horší obrat nastal v srpnu, kdy jeden z předních vědců podepsaných pod článkem, Jošiki Sasaj (anglická transkripce, pod kterou byl známý ve vědecké literatuře, je Yoshiki Sasai) spáchal sebevraždu. Ve svém vzkazu na rozloučenou údajně mimo jiné žádal Obokatovou, aby potvrdila existenci STAP buněk. Mladá vědkyně totiž stále trvala na tom, že metoda může fungovat a pracovala s jiným vědci na jejím zopakování. Nechtěla se také vzdát místa v ústavu, dokud nebude pokus o zopakování výsledků hotový.
Dnes už je vše jinak. Už 18. prosince, den před plánovanou tiskovou konferencí s představením výsledků snahy o zopakování experimentů, se v japonském tisku začaly objevovat zprávy, že snaha byla marná. Podle uniklých informací se pod dohledem kolegů Obokatové STAP buňky vytvořit nepodařilo. Tisková konference na druhý den tuto informaci potvrdila (objevily se na ní i podrobnější materiály, ale zatím jsme je našli pouze v japonštině). Den poté Obokatová podala výpověď z ústavu RIKEN a omluvila se chybu, kterou v prohlášení přičítá své „nevyzrálosti“.
Bylo to v 21. století podruhé, kdy se na velmi slibném poli kmenových buněk objevil skandál, který zasáhl i daleko mimo vědeckou obec. Hlavní postavou toho prvního byl Jihokorejec Hwang U-Sok, který si vymyslel své fenomenální úspěchy na poli přípravy lidských kmenových buněk (Obokatová pracovala s myšími tkáněmi). Mezinárodně byl sice zdiskreditován, ale přesto tento nepochybně schopný vědec našel uplatnění: má vlastní kliniku zaměřenou na veterinární klonování (více zde) a spolupracoval i na grandiózním projektu se svrženým libyjským režimem.
Něco se už podařilo
Ale pokrok na tomto poli je i tak zajímavý, byť není tak přitažlivý a mnohoslibný jako obě odmítnuté práce. Přispěla k tomu výrazně i další japonská vědkyně Masajo Takahašijová (Masayo Takahashi), která stojí v čele první klinické zkoušky takzvaných iPS buněk na lidských pacientech. Tyto buňky jsou vlastně podobné údajným STAP buňkám Obokatové. Také jde o dospělé buňky, které vědci donutili vrátit se do tvárného stavu, kdy na sebe mohou vzít i role a podobu jiných specializovaných buněk. Jen jejich příprava je složitější a mají celou řadu nectností, včetně v některých případech zvýšeného sklonu k rakovinnému bujení.
Takahašijová pomocí těchto buněk připravila tenkou vrstvu buněk sítnice, které umístila na sítnici pacientky postižené tzv. věkem podmíněnou makulární degenerací, což je ztráta zraku způsobená chorobnými změnami na sítnici (nárůstem nových cév) ve vyšším věku. Zatím se tak stalo jen u jedné jediné pacientky a jde o první, opatrnný pokus tohoto postupu. Implantát podle vědců pacientce nejspíše nepomůže, ale alespoň se zjistí, jak se „uchytil“, zda je bezpečný atd. První výsledky se dozvíme nejdříve v září 2015, protože Takahašijová o nich nechce mluvit, dokud od operace neuběhne alespoň rok.
