Od páté překážky už pádila daleko před soupeřkami, hned za cílovou linií začala třiadvacetiletá Američanka nadšeně plácat rukama a ve tváři se jí usadil blažený výraz. Čas 12,22 vážně vyrážel dech a stadion Hayward Field bouřil.
Po zveřejnění oficiálních výsledků sice přibyly ještě dvě setiny, přesto se zrodil skvostný národní rekord a druhý nejlepší výkon všech dob. „Ze závodu si nic nepamatuju. Šlo to opravdu hladce, to je jediná věc, kterou mám teď v hlavě,“ citoval rozradovanou Harrisonovou web atletické federace IAAF.
Více o Diamantové lize v Eugene |
V Eugene rozehrála úchvatnou symfonii pohybu, možná se přiblížila dokonalosti. Nebo svému vzoru Sally Pearsonové - australské olympijské vítězce a mistryni světa. „U Sally mi připadá, že přes překážky vůbec neskáče, je to tak plynulý pohyb, žádné pauzy, zpomalení nebo zakopnutí. Její technika je jedna z nejlepších,“ básnila už dřív Harrisonová.
Sama o sobě tvrdí, že je do své disciplíny blázen, chce jí přijít na kloub, neváhá prý uprostřed noci bombardovat svého kouče esemeskami a ptát se ho jak a proč. „A trenér odvádí skvělou práci, nepošle mě do háje a místo toho mi trpělivě vysvětluje technické aspekty,“ děkuje.
Její poslední vystoupení není překvapením, spíš jen logickým pokračováním skvěle nastartovaného roku. Bývalá univerzitní šampionka, která se po podpisu profesionální smlouvy začala brzy prosazovat i na světových závodech, v dubnu dokonce předvedla nejrychlejší vstup do sezony všech dob: v amerických Aténách prolétla stovku překážek za 12,36, přestože se nevyhnula dvěma kolizím. A experti se hned začali dohadovat, kam až sahají hranice jejích možností.
V Eugene se na světový rekord útočilo nad překážkami dvakrátJeště jeden útok na světový rekord v podání mladého talentu zažila Diamantová liga v Eugene. Závod na 3 000 metrů překážek ovládla Ruth Jebetová, která se stejně jako Harrisonová dostala na druhé místo historických tabulek. Teprve devatenáctiletá reprezentantka Bahrajnu se časem 8:59,97 dostala jako druhá žena pod hranici devíti minut, před ní to dokázala jen ruská rekordmanka Gulnara Galkinová (8:58,81). Juniorská světová šampionka Jebetová přitom musela odolávat tlaku Keňanky Hyvin Kiyengové Jepkemoiové, která nakonec zaostala za devítiminutovou bariérou o jedinou setinu a musela se spokojit „jen“ s druhým místem a africkým rekordem. |
Její kanadský trenér Edrick Floreal, který coby trojskokan dvakrát startoval na OH, ji na tréninku hecuje, že má na výkony na úrovni 12,1. Také se ale na pohled tiché a stydlivé osůbce, kterou adoptovali do rodiny celkem jedenácti dětí, snaží vštípit sebevědomí. Očividně se mu to daří, i když... V olympijské sezoně se teprve ukáže.
Harrisonová, která umí i velmi rychlou čtvrtku s překážkami, musí nejprve projít ošemetnou americkou kvalifikací, což bude při obrovské konkurenci v její disciplíně velká zkouška. „Ta trať je tak krátká a může se na ní stát cokoliv,“ připomíná „Keni“ (jak si nechává říkat), že myslet už teď na srpnový úspěch v Riu de Janeiru je předčasné.
A překonání světového rekordu? Proč ne. O supervýkonech Donkovové z osmdesátých let si lze myslet cokoliv, Bulharka má však v některých ohledech zatím navrch. Minimálně byla velkou závodnicí - olympijskou vítězkou či mnohonásobnou mistryní Evropy. A tady srovnání pokulhává, Harrisonová se ještě na velkých akcích medaili nepřiblížila.
Na loňském mistrovství světa v Pekingu ji v semifinále diskvalifikovali po ulitém startu, v březnu na halovém světovém šampionátu v Portlandu skončila coby jedna z velkých favoritek šedesátky s plůtky ve finále osmá. Takže může to vyjít v Riu? Prodá tam svůj talent? V Eugene každopádně Harrisonová naznačila, jak obrovský je její potenciál.
