Leopold König na trati 14. etapy loňského ročníku Giro d ́Italia

Leopold König na trati 14. etapy loňského ročníku Giro d ́Italia | foto: Team Sky

König: Landa může náš tým na Giru vést. A já bych mohl být zálohou

  • 53
Letošní Giro bylo pro něj jako pohádka. Po dvou týdnech závodu byl najednou povznesen do role lídra nejbohatšího týmu světa a odvděčil se 6. místem. V květnu 2016 by se Leopold König v dresu stáje Sky mohl na italské silnice vrátit.

Příští Giro by se vám svým profilem opět mohlo líbit, ne?
Mohlo. Vše záleží na tom, jak sezonu naplánujeme a co bude ve Sky prioritou. Ale jak už naznačil šéf Dave Brailsford, tým chce útočit na vítězství na všech Grand Tour. A k tomu je zapotřebí více lídrů. Pokud bude má výkonnost odpovídající, rozhodně chci být aspoň jedním ze spolulídrů. Momentálně je u nás situace taková, že do týmu přišel Mikel Landa, který potenciálně může tým na Giru vést...

... a vy byste tam mohl být jeho zálohou, stejně jako jste byl letos zálohou Richieho Porta?
Přesně tak. Byla by to dobrá pozice, nespočíval by na mně veškerý tlak. Nejprve ale dokončíme tuhle sezonu a až pak si sedneme koncem října v Londýně při týmovém mítinku. Chtěl bych rozhodně sezonu 2016 se šéfy týmu probrat co nejdřív, abych si ji mohl v hlavě naplánovat a namotivovat se. Tour je z pohledu Sky v podstatě jasná, ta se pojede na Chrise Frooma a o post záložního lídra si řekl Geraint Thomas. Ale Giro a Vuelta jsou otevřené.

Příští sezona je navíc olympijská. Vám by mohla v Riu sedět také kopcovitá časovka.
V pondělí jsem se bavil se Zdeňkem Štybarem, který má nastudované kvóty pro jednotlivé země (Česko má na základě žebříčku World Tour právo nasadit celkem 2 časovkáře a 4 jezdce pro silniční závod - pozn. red.). A vychází mi, že bych mohl jet v Riu časovku, zvlášť pokud opravdu bude tak těžká. Olympiáda je rozhodně jedním z mých cílů v roce 2016. Je to událost, přesahující náš sport a všechny ostatní sporty, je to cosi výjimečného. A já určitě chci být její součástí.

Co se týče kombinace Giro-Tour, letošní sezona vás naučila, že takový dvojboj dokáže být takřka likvidační?
Hodně lidí tomu padlo za oběť, což musíme brát v úvahu do budoucna. V mém případě už taková kombinace prakticky nepřipadá v úvahu. Nebo bychom museli pojmout sezonu úplně jinak. Musel bych absolvovat před Girem mnohem méně startů a potom jet naopak ještě nějaký závod mezi Girem a Tour, abych se do toho zase dostal. Ale pokud bude Giro nadále tak těžké jako v posledních třech letech, je zbytečné se o takovou kombinaci pokoušet. Na Tour se pak trápíte a neodvedete práci, jakou byste chtěl.

Jak dlouho trvalo, než jste únavu z Tour ze sebe setřásl?
Na Czech Cycling Tour jsem se v srpnu cítil relativně svěží, ale to i proto, že šlo jen o čtyřdenní závod a byl jsem na něj relativně dost namotivovaný. Zato po Czech Cycling Tour na mě únava ještě znovu dolehla a další zhruba čtyři týdny jsem cítil, že to není úplně ono. Potom jsem s trenérem Timem Kerrisonem potrénoval v Nice, abych zase nabral trochu motivaci a absolvoval těžší tréninky v kopcích.

Původně jste v srpnu oznámil, že sezonu předčasně ukončíte. Proč jste potom názor změnil a připravil se na italské jednorázovky?
Domluvili jsme se s týmem, že by to byl až příliš dlouhý závodní výpadek. Proto jsme naplánovali, že budu ještě v říjnu závodit. Je to sice docela neobvyklé mít tak dlouhou pauzu a potom znovu startovat, ale s tak poskládanou sezonou, jakou jsem letos měl, se to asi ani jinak udělat nedalo. I tak budu mít za rok celkem 80 závodních dní, což je asi nejvíc v mé kariéře.

V neděli jste stál na startu worldtourové klasiky Kolem Lombardie a obsadil v ní 27. místo. Jak se vám jelo?
Docela dobře vzhledem k tomu, že jsem předtím skoro dva měsíce nezávodil a jen v týdnu před Lombardií jsem odjel Milán-Turín a Piemonte. Byl jsem vpředu, než se relativně brzy asi 50 kilometrů před cílem závod roztřídil na prudkém kopci, kde jsem ztratil. Ale i pak jsem se pořád snažil držet a bojovat o první dvacítku. Spousta lidí, co jela Vueltu, na tom byla při Lombardii dost dobře a v té první dvacítce se umístila. Na to, že jsem v podstatě pořád jen trénoval, se mi nezávodilo úplně špatně. Teď ještě odlétám na etapák do Abú Dabí, kde by snad měla být jedna etapa také pro vrchaře s cílem na kopci.

To je pravda, podle profilů, které organizátoři zveřejnili, třetí etapa taková je. (Dojezd na Jebel Hafeet do 1025 metrů).
Proto bych chtěl zkusit jet i na celkové pořadí, pokud první dvě etapy nebudou nějaká divočina na větru. Jsem rád, že sezonu skončím takhle na etapáku a navíc ještě v teple, protože počasí na Lombardii ani předtím nebylo úplně ideální. V neděli byly sjezdy na mokru kolikrát až nebezpečné. Abú Dabí bude na závěr sezony pěkný závod. Jsem teď na něj relativně svěží, ale zároveň se dost těším na regeneraci a na to, až aspoň jeden nebo dva týdny budu úplně bez kola.