Budou, vlastně už jsou srovnáváni se Záhrobskými. Pauláthovi jsou ale ještě na začátku té fáze, která by měla jejich rodinu učinit známou a slavnou. "I když je trénink super, rodina je základ," tvrdí Radoval Pauláth.
"A od Šárky jsme ještě hodně daleko," dodává ve viditelně dobrém rozpoložení. Vždyť dceřino osmadvacáté místo znamená první tři body do Světového poháru. "Nádhera," říká on. "Prostě skvělé," přitaká ona.
Stále ještě sedmnáctiletá lyžařka se hlásí k tomu, že je ve Špindlu také doma, i když ostatní členky české reprezentace ji v dobrém hecují jako "naplaveninu ze severní Moravy".
Až v Havířově se totiž nacházejí tenisové kurty, které Radovan Pauláth provozuje. Ze zisku a také z výnosu půjčovny a servisu lyží financuje Kateřinu.
Jestli chtějí výš, musí získat víc peněz. "Taky jsme si dali za úkol bodovat ve Světovém poháru. To je pro sponzory dobrá zpráva," hlesne tatínek-trenér.
Oba věří, že kritický bod mají za sebou. Kateřina si listopadový pád, který nikdo neviděl, vůbec nepamatuje. Skončila v lese, a když si otec prohlížel místo, nevěřil svým očím. Přilba odletěla do dálky, jak se utrhl pásek pod krkem. Jedna lyže visela na stromě.
A té si právě všimli další lyžaři, takže nová česká naděje zůstala v bezvědomí asi jen pět minut. Úlevně se zasměje: "Bylo to štěstí v neštěstí. Už to nikdy nechci zažít." To jí všichni věří nejen proto, že odpovídá s bezprostředností svého věku i s dobrým vnitřním pocitem, že ji pád nezastavil v cestě nahoru.
PRVNÍ BODY. Kateřina Paulathová v cíli obřího slalomu Světového poháru ve Špindlerově Mlýnu.
Samozřejmě, že se zranila. Nejvíc to odneslo koleno, ale ne jako u stovek jiných přední zkřížený vaz, nýbrž ten zadní. S ortézou na pravé noze se Kateřina Pauláthová vrátila k závodění už v lednu.
A 6. února se o ní fanoušci českého lyžování mohli dozvědět víc. V Arber-Zwieselu sice nepostoupila do druhého kola obřího slalomu, ale zajela lepší čas než Šárka Záhrobská.
"To, že jsem ji porazila, mě určitě nakoplo. Dokázala jsem si, že na to mám," kývá hlavou. "Ale jsme kamarádky," dodává rychle.
Zatímco její starší a úspěšnější krajanka se před necelými dvěma lety od otce-trenéra odtrhla, Kateřina o tom svém neochvějně prohlásí: "Absolutně mu věřím."
Radovan Pauláth je trenér samouk a lyžařskou literaturu nečte. "Byl jsem v juniorské reprezentaci a něco o tom vím. Je to už čtyřicet let, a tak se koukám, jak to dělají jinde. Podívám se, okopírujeme to. Lyžování už u mě začíná převažovat, ve firmě mám lidi," naznačuje svůj styl.
S Petrem Záhrobským už mluvili, ale o kopírování jeho cesty nechce další český lyžařský "Papá" mluvit. "Máme svůj směr. Nahoru," usměje se. Dcera se sice ošívá, když má hovořit o plánech a cílech, ale souhlasí, že by se chtěla také vydat k vrcholu: "Příští sezonu začneme zas v Evropském poháru, ale chci i body do Světového."
