Petr Starec vede jednu z kateder na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Jeho svěřenec krasobruslař Michal Březina se přitom teprve chystá k maturitě. Až k ní koncem školního roku půjde, bude mu 21 let.
Že si ti dva nemůžou moc rozumět? Kdepak. Tenhle vztah funguje skvěle. "S olympijskou sezonou maturita skloubit nešla, ale letos už to opravdu vyjde," slibuje Březina sobě, trenérům i rodičům. I když by mu do toho Starec mluvit mohl a rád by, aby se Březina časem dal i na vysokoškolské studium, nemluví mu do ničeho.
Je těžké trénovat Michala Březinu?
Starec: Nemám si na co stěžovat. Náš vztah je bezvadný. I když jsme spolu už hezky dlouho, tak nikdy žádné problémy nenastaly. Michal je v tomto jiný než jeho sestra (Starec vede i Březinovu sestru Elišku), s tou je to komplikovanější. Když chci něco po Michalovi, tak se vždycky dohodneme. Jdeme za určitým cílem a zatím jsme dosáhli toho, co jsme si vytkli.
Březina: S tím můžu jedině souhlasit.
Michala ovšem vede ještě Karel Fajfr. Nemáte v tom někdy zmatek?
Starec: Karel ho vede především v Oberstdorfu. A zmatek? Právě naopak.
Vnáší do přípravy další, řekl bych tmelící, prvek. Říká se, že musí být jeden trenér hlavní a druhý vedlejší, ale u nás to tak nefunguje. My jsme se dohodli, že jsme na stejné úrovni, a funguje nám to dobře.
Michal Březina
Je to tak, Michale, nebo vnímáte, že má každý z trenérů jinou roli?
Březina: Já teď spíš přemýšlím, jak dlouho jsme s panem Starcem už spolu. Už to ani nedokážu spočítat.
Starec: Já taky ne.
Březina: Ale opravdu se nám spolu pracuje výborně. A když jsme přibrali ještě pana Fajfra, tak jsme se posunuli ještě výš - výkonnostně a pomohlo to také tréninkovému procesu. Pro mě jsou oba na stejné úrovni, nedělám mezi nimi žádný rozdíl.
Organizačně to ovšem asi nemáte jednoduché...
Starec: Rozdělení máme takové, že já jsem s Michalem v Brně, Karel v Oberstdorfu a voláme si. Někdy jezdím i do Oberstdorfu, ale to záleží na tom, kolik mám zrovna času, protože pracuji na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. To je moje hlavní zaměstnání a to, že vedu Michala, je spíš takový koníček.
Pamatujete si ještě, jak jste Michala vnímal, když jste se poprvé potkali?
Starec: On nejdřív bruslil pod vedením jiné trenérky, nevedu ho odmala.
Jeho táta si ale přál, aby trénoval částečně u mě a částečně u ní. Ona na to ovšem nechtěla přistoupit. Muselo se to nějak zlomit, tak Michal přestoupil ke mně. Ale nebyla to náhoda, že bych si řekl, že ten kluk se mi líbí, toho bych chtěl do skupiny. Vzešlo to z toho, že jsem trénoval už Michalova otce. Ostatně, když mám hodně práce na fakultě, tak mě někdy zastupuje.
Když učíte na vysoké škole, budete Michala nutit, ať se na ni třeba později sám přihlásí?
Starec: Do toho mu nezasahuju. Z mého pohledu je nejdůležitější maturita, protože tu člověk potřebuje, aby mohl být trenérem nebo se mohl pořádně věnovat něčemu jinému. Je to vstupní brána pro další aktivity, ať už vysokoškolské, nebo jakékoliv jiné. Ale jistě, že bych byl rád, kdyby na školu šel.
Přestože na univerzitách nejsou individuální studijní plány, dá se to zvládnout. Krasobruslení je krásné, ale kdyby studoval, mohl by si udělat trenérskou licenci už na škole a to taky není od věci.
Jenže vy jste, Michale, musel kvůli olympiádě maturitu odložit. Už se k ní blížíte?
Březina: Letos už mám v plánu k ní konečně jít. Maturovat jsem měl už před dvěma lety, ale nevycházelo to, tak jsem přešel na jinou školu. Jenže ta byla s odborným zaměřením. Nešlo kvůli tomu v olympijské sezoně udělat individuální studijní plán, takže jsem přešel na Gymnázium Johanna Gregora Mendela. Teď teprve dodělávám druhé pololetí, takže budu maturovat v červnu.
Spolužačka z bývalé školy vám dělala i dřívější webové stránky. Ty máte dnes nové, takže už se o ně nestará?
Březina: Začala studovat víc vysokých škol najednou, takže už na to neměla čas. Domluvili jsme se, že se udělají nové stránky a bude to spravovat někdo jiný. Zatím jsem na ně měl jen pozitivní odezvu.
Oproti době před dvěma lety se vaše popularita hodně zvedla. Nedávno jste kolegům povídal, jak vás zastavovali lidé, když jste šel s matkou v Brně nakoupit. Stává se to často?
Březina: Ne moc často, ale stává. Po mistrovství Evropy jsem tak potkal pána, který mě povzbuzoval, že na světovém šampionátu to bude určitě lepší. Je fajn, že se na mě lidi dívají. Ale že bych hlídal třeba všechny články, které o mně vyjdou v novinách, to ne.
Michal Březina při volné jízdě na ME v krasobruslení
A sleduje je trenér?
Starec: Čtu to jen sporadicky. To si pak s Michalem řekneme, jestli o něčem ví, nebo ne, když mě něco zaujme. Zatím se naštěstí nestalo, že by se psalo něco, co by Michala nějak rozhodilo.
Ani jinak mu do života nemluvíte? Neříkáte mu třeba, ať neběhá za holkami nebo na diskotéky?
Starec: My to řešíme úplně jinak, spíš si z toho děláme srandu. Nic se nesmí přehánět. Proč by sportovec neměl mít hezký život a nezašel si třeba na diskotéku? Musí si jen uvědomit, že když má sportovat, tak na to musí být připraven. Já ho nechci o nic ochuzovat. Nebudu mu říkat, že něco nesmí.
Březina: Já stejně většinou hlásím dopředu, co budu dělat a kde budu, takže trenér vždycky ví, kde jsem. Sice neříkám podrobně, co jsme dělali, to se nemusí vědět, ale když někam jdu, tak o tom vždycky ví. Je ale fakt, že poslední dobou už moc nemám síly na to, abych po nocích někam chodil a byl vzhůru do pěti do rána. To už mám po třech juniorských sezonách za sebou, krasobruslaře to pak většinou přejde.
Jak to, že zrovna po přechodu do seniorské kategorie?
Březina: Ve všech sportech jsou juniorské kategorie nejhorší. Výkonnostně jsou závody těžší než některé seniorské. A namáhavější jsou i tady v těch pozávodních aktivitách...
