Viděli jste výraz v obličeji Kim, když v turínské volné jízdě upadla při salchowu? Odrážel odevzdanost, nechuť, na okamžik jako by ani nechtěla jet dál. Z posledních rezerv vyválčila stříbro a bez úsměvu řekla: "Po olympiádě se mi poprvé stalo, že jsem nechtěla trénovat, ani pracovat dál."
Osudy zlatých ženCo udělaly po triumfu na hrách Lillehammer 1994: Bajulová (Ukr.)
|
Kdyby závodila dál, může podle expertů v krasobruslením poblázněné Koreji vydělávat až 15 milionů dolarů ročně. Jenže pohádkově bohatá už je. "Závodní stres mě odrazuje čím dál víc," říká. Sní o návratu na univerzitu, studiu psychologie. Potom však vkročí na ulici a hned ji zavalí dav příznivců. "Ve škole by to bylo podobné," obává se.
O mentálním vyčerpání hovoří též Virtueová s Moirem. Kdysi takřka sousedi, vyrůstající pár bloků od sebe v kanadském Londonu, bruslili spolu od chvíle, kdy jí bylo sedm a jemu devět. Vydrželi bok po boku 13 let.
Od titulu juniorských mistrů světa přeskočili k olympijskému triumfu v "nanosekundě", viděno měřítkem tanců na ledě, kde pořadím většinou šplháte jen po malých krůčcích.
Výš stoupat nelze. Když v Turíně nastupovali k opět zlatému tanci, Moir se usmíval a partnerce dlouze cosi povídal. Co třeba: Tak dnes naposled? Užijeme si to, ne?
"Dejte nám čas," žádá Virtueová. "Veškeré naše úsilí směřovalo k olympiádě. Máme se moc rádi, ale je pro nás obtížné hledět dál."
Jsou všichni tak mladí. Pljuščenko naopak bojoval o druhý olympijský titul ve 27 letech, ve 27 chce Tomáš Verner na hry do Soči. "Přesto je chápu," tvrdí Verner. "Nejde o věk, jde o vnitřní pocit a motivaci. Dosáhli svého cíle, vyhráli vše a mohou vyhrávat dál. Ale může jim stačit, že to dokázali jednou. Chtějí se pohnout jinam."
Kanadští krasobruslaří Tessa Virtueová a Scott Moir na mistrovství světa v Turíně.
