Dnes se tomu oba usmějí, vědí, že se rozhodli správně. Ale před dvěma měsíci to mezi nimi pěkně jiskřilo. "Bylo to jedno z nejtěžších jednání, jaká jsem kdy vedl," přiznává Lébl senior, sám bývalý reprezentant.
Možnost hrát Světovou ligu přišla do Česka na poslední chvíli, a tak přípravy probíhaly ve velkém spěchu. Nejlepší domácí volejbalista let 2001 a 2002 Martin Lébl s halovou reprezentací nepočítal, společně s Přemyslem Kubalou se chystal na světové turnaje v plážovém volejbale, v nichž si chtěl vybojovat postup na olympijské hry.
"A do toho jsem přišel já, a po jednom tréninku jsem jim řekl, ať už druhý den na písek nechodí, protože to je zbytečné," vzpomíná Antonín Lébl. "Mysleli si, že je to špatný žert."
Martin odmítal. Snil o olympiádě, a nevěřil, že by se český tým bez speciální přípravy mohl rovnat špičkovým protivníkům. "Nechtěl si kazit jméno. Říkal, že jdeme z barových židlí proti připraveným soupeřům."
A tak Lébl senior přitvrdil: "Upozornil jsem je, že hráč sice má právo odmítnout reprezentaci, ale nemůže se sám do národního týmu nominovat, a zároveň jsem jim sdělil, že byli vyřazeni z reprezentace v plážovém volejbalu."
Nakonec se dohodli, a mladší Lébl ani nemá pocit, že se rozhodoval pod tlakem. "Jestli mě táta přinutil, nebo přesvědčil? Určitě přesvědčil," tvrdí.
"Zvažovali jsme všechna pro a proti, a rozhodla skutečnost, že mě šestkový volejbal živí. Došlo mi, že si nemůžu dovolit při Světové lize chybět. Kvůli českému volejbalu i kvůli svému klubu. Teď jsme pochopitelně rádi, že jsme se takhle rozhodli. Dosáhli jsme úspěchu, který nám ještě pořádně nedochází," říká nejlépe smečující hráč finálového turnaje.
Ke květnovému sporu se ale raději v Madridu nevracejí. "Vůbec se během reprezentačních akcí spolu moc nevybavujeme. Máme mezi sebou profesionální vztah a s Martinem mluvím možná méně než s jinými hráči," tvrdí senior s vysvětlením: "Je to syn, a synové neradi slyší otcovy rady." Raději si prý všechno vyříkají až doma, když je po všem.
V Madridu jsou však kromě dvou Léblů-profesionálů také Léblovi-fanoušci. Martinova maminka s bratrem Jakubem hrají nezanedbatelnou roli v neúnavném táboře českých příznivců. "Máme tady skvělé fanoušky, patří jim velké poděkování," říká Martin.
"S bratrem máme skvělý vztah, je to můj velký fanoušek, nikdy mi nezáviděl žádný úspěch, i když i on sám chtěl hrát špičkový volejbal. Ale nevyšlo mu to."
Jakub aspoň hraje po otcově boku pražskou první třídu za tým Braníku, kde v ženském týmu nastupuje i maminka. "Jsme volejbalová rodina," přitakává Martin.
Jen on sám se branickému klubu odrodil a jako jediný z českých volejbalistů hraje italskou první ligu, jež je uznávaná jako nejlepší na světě. Po loňském přestupu z belgického Maaseiku jako nováček v soutěži obstál, což nejlépe dokumentuje prodloužení smlouvy v Perugii, a to rovnou o dva roky.
"Na nováčka se uvedl výborně, po základní části byl v hodnocení blokařů na třetím místě v lize," těší otce.
Bodování mohl jeho syn dokonce vyhrát, rozhodovalo se až v posledním kole. "Vyhrál Rus Kazakov z Trenta, předstihl mě v utkání, ve kterém jsme hráli proti sobě. Mužstvům už o nic nešlo, a tak Trento podřídilo taktiku úspěchu Kazakova víc, než jsme to udělali my."
Perugia skončila v dlouhodobé části devátá, play-off jí o jedno místo minulo.
Třiadvacetiletý Martin měl dost času trénovat na písku a snít o Aténách 2004. Do okamžiku, než otec všechno obrátil naruby.
 Martin Lébl byl po základní části finálového turnaje Světové ligy vyhodnocen jako nejlépe smečující hráč |
