Čtrnáct let jsem bydlel ve starém zděném domě u silnice, a pokud bych v něm chtěl vybudovat pohodlné bydlení do budoucna, znamenalo by to nákladnou rekonstrukci.
Vše tedy pomalu směřovalo k jinému řešení. Ve chvíli, kdy mi do života přišla partnerka a najednou byl vedle mě někdo, s kým jsme mohli společně budovat domov, bylo jasno.
Nejdřív jsme velmi pragmaticky začali hledat pozemek. Našli jsme jeden úžasný v obci s názvem Hněvětice, ale jednání s majiteli nedopadlo. Po čase mi došlo, že to bylo dobře.
 |
V místě s takovým názvem bych žít nechtěl. Jasněji jsme si pojmenovali, co bychom si přáli, a zanedlouho objevili ideální parcelu. Žádný satelit, tři sta metrů od lesa, kilometr na nádraží a úžasný klid. Elektrický sloupek tu byl, zhodnotil jsem, že vodu si tu nějakou vyvrtáme, a bylo rychle rozhodnuto.
Ano, sloupek na pozemku souseda sice byl, ale odmítli nás připojit kvůli naplněné kapacitě. Posléze souhlasili s připojením, ale v jiném místě a za cenu vykopání kabelu v délce zhruba 250 metrů.
Investice do kabelu by nebyla o moc levnější než samotná fotovoltaická elektrárna. Jsem elektrikář, takže jsem si zjistil informace a rozhodl se jít touto cestou soběstačnosti, přestože to nebylo záměrem.
S fotovoltaikou jsem měl dobré zkušenosti už z předchozího domu a šel bych do ní tak jako tak. Jen jsem nečekal, že v takové míře. Přiznám se, že první zimu jsem byl ve střehu a čekal, jak systém bude fungovat.
Projekt byl hodně zjednodušený a některé věci jsem úplně nedomyslel. Máme v domě dvojí rozvody, dva střídače – malý a velký. Malé, to jsou takové ty zásuvky pro nabíječky, počítače, lampičky a podobně. Ty velké slouží pro čerpadlo, pračku, vysavač, troubu nebo fén. Právě třeba zásuvka pro fén chybí v koupelně, kde by byla poměrně praktická.
Samozřejmě dům trošku pozměnil náš způsob života. Určitě činnosti jako praní nebo vysávání směřujeme do momentů, kdy svítí sluníčko. Tyto činnosti už si umíme naplánovat podle předpovědi počasí.
O fotovoltaiku se však jinak člověk nemusí starat. I v zimě, když napadne sníh, z panelů během chvilky sjede, protože lehce hřejí. Čím větší sklon střechy, tím méně je toto potřeba řešit.
Elektřiny je vyrobeno opravdu hodně, elektrárna je předimenzovaná, abychom měli klid i v zimě. Máme zde také bateriový systém pro uložení, což je nejdražší technologie v domě. Jelikož nemám záložní centrálu, v případě nějakého problému jsem domluven se sousedem na dobití baterií skrze prodlužovačku.
Elektřina vyrobená ze slunce zásobuje veškeré spotřebiče, světla a také ohřívá teplou užitkovou vodu. Kromě slunce jsou zdrojem tepla také těžká akumulační kamna.
Rozehřívají se zvolna a teplo vydávají průběžně přes den i noc. Typicky se zatopí jednou za den. Když je venkovní teplota kolem pěti stupňů, stačí jednou za dva. Když je horší počasí a tolik nesvítí slunce – není tedy tolik elektřiny, vodu ohříváme také pomocí sporáku napojeného na výměník. Zkrátka vaříme a pečeme a tím ohříváme bojler.
V oblasti odpadů jsme šli také trošku méně obvyklou cestu: čištění vody má na starosti kořenová čistírna. Toaleta je separační, moč jde klasicky do odpadu a tuhý odpad zůstává v kyblíku zasypaný pilinami a je občas vynesen na kompost. Vzniká z toho velmi cenný humus.
Materiály, které mají charisma
Zajímavostí je, že většina trámů domu, kromě některých průvlaků a jižních krokví, pochází ze starého socialistického seníku. Všechno dřevo jsme s partou kamarádů očistili a ručně hoblovali.
Připravila se hromada a po čtyřech dnech příprav jsme mohli začít montovat samotný dům. Hrubá stavba vznikla neuvěřitelně rychle, během jednoho týdne. To byl největší zážitek. V průběhu stavby pomáhali přátelé i jednotlivě najímaní řemeslníci.
Návrh interiéru zrál v čase. Nejlepší úpravy nám pomohla doladit kamarádka architektka během tří hodin nad kávou. Vše do sebe skvěle zapadlo a projektant si pochvaloval zjednodušení práce.
Mojí inspirací byly stavby s jedním velkým otevřeným prostorem, který všechny obyvatele spojuje. Tu hlavní práci uvnitř odvádějí přírodní materiály a energie kousků žijících dávno předtím, než tento dům stál.
Velikost domu
Moc se mi líbí, jak mluví o bydlení například Ondřej Netík (lektor a praktik věnující se stavění ze slámy a hlíny). Dříve třeba nebýval ani dětský pokoj a dnes už máme pomalu dětský apartmán.
Náš dům jsme dvakrát zmenšovali, a kdybych stavěl znovu, zvolím ještě menší. Kvůli vytápění i uklízení, nemluvě o finanční úspoře. A dětský pokoj? Pokud už vůbec, tak dva krát tři metry – postel, stoleček, skříňka a nic víc. Vždyť dítě ani nic víc nepotřebuje, pouze sem tam soukromí. Většinu věcí bude dělat ve společném prostoru nebo venku.
A druhá věc je – máte na tento prostor navíc peníze? Většina lidí nestaví z dostatku na účtu, ale z hypotéky. Takový průměrně velký dětský pokoj stojí třeba 400 tisíc navíc.
Samostatnou kapitolou je nesvoboda spojená s hypotékou. Závazek, kdy musím vydělávat a ne jít dělat, co mě baví. Takže je dobré navrhnout bydlení co nejmenší, s co nejmenším úsilím za co nejméně peněz a ušetřenou energii investovat do kvalitních materiálů, zahrady, do zabydlování a do nábytku.
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 100 m²
- Užitná plocha: 135 m²
- Konstrukční systém: lehká dřevostavba
- Teplo a větrání: těžká akumulační kamna, okna
- Součinitel prostupu tepla stěnou: neuveden, je to chata a nemusí mít energetický štítek
- Projekt: 2014, Netřesk – Helena Chvílová, Ludvík Trnka
- Realizace: 2015, svépomocí
- Typ domu: nízkoenergetický
- Skladba stěny: hliněná omítka 10 mm, slámokarton 60 mm, přelepené OSB (parobrzda) 15 mm, dutina 320 mm – foukaná celulóza, slámokarton 60 mm, paropropustná fólie, dřevěný obklad na roštu 60 mm
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
