Jak na dětská léta s klavírem vzpomínáte?
Hrozně ráda. Pravda ale je, že mě jako malou bavilo hrát jen něco. Sedět a cvičit, na to jsem neměla potřebnou trpělivost. Pan učitel mi říkával: Nespěchej a počítej si.
Umíte ještě něco zahrát?
Něco ano, i když jsem toho samozřejmě hrozně moc zapomněla. Nehrála jsem už nějaký ten pátek. Ale z not bych snad ještě něco zvládla, kdybych tedy trochu cvičila.
Je pro vás hudba v životě důležitá? Pouštíte si ji třeba před závodem?
Určitě je součástí mého života, poslouchám ji hodně a ráda a nejraději, když jsem sama a mohu si do toho zpívat. Poslouchám všechno možné, třeba U2, REM, Genesis, Roxette, Adele, Gorillaz, Tatabojs. Před závodem ale poslouchám jen někdy, když mám pocit, že chci být sama a nevnímat okolí.
Říkám si, zda lze něco z hudby využít ve vaší disciplíně. Co třeba smysl pro rytmus?
To je trefná otázka. V překážkovém běhu je rytmus opravdu hodně důležitý. Já s ním vcelku nemám problém a myslím si, že to může být i právě díky hudbě. Mezi překážkami si v duchu počítám stejně jako kdysi při hře na klavír.
Jak jste od piana dezertovala k atletice?
Moje cesta ke sportu byla vcelku jasná. Rodiče k němu vedli nejdříve moji sestru, a potom i mě. Jezdily jsme na kole, lyžovaly, bruslily, hrály tenis, plavaly. Sestra pak začala chodit na atletiku, kde byla hodně úspěšná, mně se to líbilo a chtěla jsem taky vyhrávat jako ona. Proto jsem se přihlásila též. Můžu říct, že atletika je nejlepší sport na všeobecný pohybový rozvoj dítěte a bavila mě ze všeho nejvíc. Od té chvíle mě pohltila a já neměla potřebu zkoušet další sporty.
V kolika jste ke sportu přešla?
Myslím, že to bylo někdy na konci základky. Tehdy jsem se dostala na svou první mezistátní soutěž a uvědomila si, že mě to baví a chci to dělat pořádně. Že si nechci "hrát", ale cíleně trénovat.
Bylo hned jasné, že jste dobrá?
V běhu jsem celkem výjimečná byla. Hodně jsem vyhrávala a porážela i starší děti. Na sportovní základní škole v Liberci nás dobře připravovali po celkové stránce, věnovali jsme se všem atletickým disciplínám a kromě toho hodně i gymnastice a míčovým sportům. To oceňuji hlavně dnes, protože nemám problém s koordinací, protahováním a celkovým vnímáním těla.
Rychlost, síla, rytmus. A chladná hlava
Uzavřený svět atletiky"Většina vrcholových atletů je milá a přátelská, nikdo si nehraje na žádnou hvězdu, všichni se chovají normálně. Je to ale specifický, uzavřený svět. Kdo se chce do této skupiny dostat, musí věnovat atletice téměř vše. To je to, co mě osobně někdy trochu mrzí, protože nemohu dělat jiné věci, které mám ráda. Věřím ale, že si jich užiji po skončení kariéry. Už dnes se však snažím ve volných chvílích na atletiku nemyslet." |
Co je na krátkých tratích, které běháte, nejtěžší?
Čtyři sta metrů je nejdelší sprint, a když se k tomu přidají překážky, dá se říct, že se to rovná hladkým pěti stem metrům. Říká se, že je to jedna z nejtěžších atletických disciplín. Opravdu těžké jsou tréninky. Na čtyřech stovkách metrů překážek musí být člověk rychlý, silný, vytrvalý a do toho musí mít smysl a cit pro rytmus a dobrou techniku překážek. Tohle všechno skloubit je pořádná dřina. Prostě: rychlost, síla, rytmus a klidná hlava.
Jakou součást tréninku nemáte ráda?
Záleží na období i náladě, ale obecně nemám ráda dlouhé běhy. Běžet čtyřicet minut v kuse je pro mě šílená nuda. Zvládám to, ale není to zábava. Třeba však v budoucnu změním názor.
Máte toho někdy plné zuby?
Když člověka bolí jeden trénink za druhým, nemůže vstát z postele, a přesto se musí zvednout a podat opět stoprocentní výkon. Tréninky zkrátka bolí víc než samotný závod. Za ten skvělý pocit v cíli, když se vám vše podaří, jak jste si představoval, to ale určitě stojí.
Nastal ve vaší kariéře moment, kdy jste měla opravdovou krizi?
Hlavně psychicky jsem byla na dně loni po mistrovství Evropy. Byla jsem považovaná za favoritku, ale nakonec jsem skončila na čtvrtém místě. Tehdy jsem měla chuť všechno změnit. Byla přede mnou ale olympiáda, proto jsem musela sebrat všechny síly a motivovat se do další práce.
Jak konkrétně jste to chtěla změnit? Říkala jste si třeba, praštím do toho a půjdu na mateřskou?
Nic konkrétního jsem tehdy na mysli neměla. Jen jsem věděla, že musím víc zapracovat na hlavě a psychice. Dříve jsem neměla žádný problém, s věkem ale začíná člověk víc přemýšlet, padá na něho víc zodpovědnosti vůči okolí a celková tíha okamžiku. Kdybych na olympiádě neuspěla, asi bych o mateřské pauze opravdu přemýšlela.
S trenérem chodím na ryby
Zuzana HejnováNarodila se v roce 1986, specializuje se na běh na 400 metrů a zejména na tutéž délku s překážkami. V této disciplíně si na konto připsala svůj zatím největší úspěch, bronz na olympiádě v roce 2012. V témže roce skončila celkově třetí v Diamantové lize, rok předtím se v této sérii umístila celkově druhá a vylepšila vlastní český rekord. Kromě toho je například držitelkou tří významných bronzových medailí ve štafetě 4 x 400 metrů (halové mistrovství světa 2010, evropské mistrovství 2012 a halové mistrovství Evropy 2013). |
Jednu velkou změna jste ale letos zažila, změnila jste trenéra.
Ano, byla to radikální změna. Z ženského kolektivu jsem přišla mezi samé chlapy. Od začátku přípravy až do teď je pro mě vše nové, neznámé a tím pádem zábavné. Psychicky to byla změna určitě k lepšímu a zatím se zdá, že i fyzicky je to mnohem lepší.
Jak velkou roli trenér v atletice hraje?
Celý trénink stojí v podstatě právě na něm. Skladba a rozložení celého roku tak, aby na tom byl sportovec nejlépe na vrcholu sezony, není vůbec jednoduché.
Je trenér víc motivátorem, nebo přítelem?
Můj nový trenér Dalibor Kupka je určitě i přítel, se kterým klidně ráda zajdu na golf nebo na ryby. Ještě jsem nezažila, že by na tréninku křičel. Spíš občas promlouvá do duše. Je dobrý "psycholog" a umí i dobře motivovat, dodat sílu i odvahu. Tréninky má hodně promyšlené.
Plníte vše, co vám řekne, nebo diskutujete?
Myslím, že jsem poslušná. Občas ale záleží na vzájemné domluvě, protože trenér do závodníka nevidí. Já už jsem navíc dost zkušená a vím, co mé tělo potřebuje.
Kolik času během roku vám atletika zabere?
Prakticky veškerý. Trénuji každý den, několikrát týdně i dvakrát denně. Pak mám regeneraci. Volno od atletiky mívám asi tři týdny až měsíc v září.
Chodíte si i v době volna zaklusat?
Tak to rozhodně ne.
Do kolika let, myslíte, se budete sprintu věnovat?
Atletiku budu dělat určitě do olympiády v roce 2016, pak se uvidí, jak na tom budu, zda ještě nějaký rok vydržím, nebo se vrhnu na rodinný život. Až úplně skončím, ráda bych pracovala s dětmi.
Zmínila jste, že chodíte na ryby, vážně?
Byla jsem jen párkrát, ale hrozně mě to bavilo. Musí ovšem brát, jinak se nudím.
