Vydařená aklimatizace může být klíčem k pozdějším úspěchům. A právě k problematice aklimatizace přistupují v posledních letech olympionici čím dál vědečtěji.
Skromná výprava sportovců, jež se v roce 1932 vydávala na zimní hry do Lake Placid, nic takového neřešila. Ti byli rádi, že na první zámořskou olympiádu v československé historii vůbec odcestovali. Na jejich start se předtím musela uspořádat veřejná sbírka.
Pět lyžařů z krkonošských hor tak prožívalo největší životní dobrodružství, když se na lodi Evropa sedm dnů plavili z Brém do New Yorku, bydleli v malých kajutách turistické třídy, uhranutě hleděli na sedmipatrový lodní trup s 23 výtahy a cvičili v lodní tělocvičně.
Po pěti dnech přišla silná mořská bouře a kapitán lyžařů Norbert Lang líčil: „Prudké zvracení postihuje každého.“ A když konečně přistáli v New Yorku, museli další dva dny putovat do Lake Placid.
„Nebudeme jako Rocky, když trénoval na Sibiři a sekal si tam dříví.“ Ondřej Rybář o olympijské přípravě biatlonistů v Almaty |
Po druhé světové válce už sice byla potřeba aklimatizace brána v potaz, nicméně Dana Zátopková o cestě na letní hry do Melbourne 1956 vyprávěla: „Naši vedoucí řekli: Proč bychom se aklimatizovali v Austrálii, když se můžeme zaklimatizovat cestou. Takže jsme letěli z Prahy do Istanbulu a tam jsme přespali. Pak jsme letěli do Singapuru a tam jsme spali další dvě noci. Další noc jsme byli v Darwinu. Několikrát jsme takhle přistávali a startovali... a houby, vůbec jsme se neaklimatizovali. Bylo to celé blbě.“
Martin Doktor naopak na svoji dvakrát zlatou olympiádu do Atlanty 1996 (a posléze i do Sydney 2000) cestoval v měsíčním předstihu. „Měl jsem vypočítané, že tam musím být minimálně tři týdny předem,“ popisuje. „Obecná formulka, že po deseti dnech jste s aklimatizací v pohodě, na mě nefungovala. Já byl naopak po deseti dnech v největším útlumu.“
Nejdřív jedeme k moři!
Biatlonisté zkusili loni při Světovém poháru v Pchjongčchangu opačný extrém a přicestovali do Koreje až dva dny před závody. Přes den spali, večer závodili a zároveň se snažili držet organismus v evropském časovém pásmu. Experiment nevyšel, výsledky byly mizerné, trápení velké.
Letos se naopak vydají už 25. ledna z Prahy do kazašského Almaty, kde se budou do 3. února připravovat. Až potom odletí do Koreje, šest dnů před startem her.
Pouštní sníh, smetáky a pět kruhů. Jaký je biatlonový Pchjongčchang? |
„Almaty je vzdáleno jen tři časová pásma od Koreje. Budeme se snažit aklimatizovat tam během přípravy,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář.
Sportovní areál si zde prohlédl během loňské světové univerziády, na které působil coby delegát IBU. Největší obavy měli Češi z kvality ubytování a asijské stravy.
„Ale vyrostl tam velice moderní hotel evropských standardů, který je i základnou jejich lyžařů,“ popisuje Rybář zázemí místního biatlonového areálu. „Nebudeme jako Rocky, když trénoval na Sibiři a sekal si sám dříví.“
V Almaty je nyní dostatek sněhu. Ve stejném termínu jako Češi by se tam měli připravovat na hry i biatlonisté z Kazachstánu a biatlonistky z Ukrajiny, navíc další tři reprezentace lyžařů-klasiků.
„Že tam budou trénovat i domácí, je pro nás důležité,“ říká Rybář. „Dává nám to velkou naději, že tratě budou kvalitně připravené.“
V Kazachstánu pozvolna začnou Češi přivykat i na velmi pozdní starty biatlonových závodů v Pchjongčchangu – až po 20. hodině.
„Střelnice v Almaty je osvětlená, můžeme na ní trénovat i za tmy. Trať už sice kdovíjak osvětlená není, ale my tam nejedeme proto, abychom na ní trénovali pět hodin denně,“ poukazuje šéftrenér.
Čeští sdruženáři se chtějí aklimatizovat na hry pro změnu v Japonsku a hokejisté zvolili týdenní pobyt v Soulu, odkud vyrazí do Pchjongčchangu těsně před zahájením olympijského turnaje.
Program a výsledkyZimní olympijské hry v Pchjongčchangu |
Rychlobruslařky v čele s Martinou Sáblíkovou odletí do olympijského města jako první už 27. ledna, tak si to parta kouče Nováka přála. „Tou dobou ještě nebudou otevřeny ani olympijská vesnice, ani hala, až od 1. února,“ říká šéf české mise Martin Doktor.
„Proto jsme jim zajistili na první čtyři dny ubytování u moře, budou se tam připravovat kondičně. Nemají sice aklimatizaci spočítanou vědecky, ale empiricky už za tu spoustu let vysledovali, jak brzy potřebují být na místě.“
Kdy spát a jíst? Vzorec odpoví
Pro ně i pro všechny ostatní sportovce pořídil Český olympijský výbor kvůli lepší aklimatizaci i padesát kusů speciálních brýlí filtrujících škodlivé modré světlo z obrazovek nebo LED osvětlení. „Je dobré v takových brýlích i spát, protože v momentu, kdy někdo pustí nějaký monitor, jeho modré světlo může organismus sportovce nastartovat ve chvíli, kdy nemá.“
Stejně tak bude v českých obytných blocích v obou olympijských vesnicích vyčleněna vždy jedna relaxační místnost se světly, simulujícími naopak denní světlo.
To vše má dopomoci k co nejideálnějšímu přivykání na korejské časové pásmo. Český olympijský výbor se letos poprvé spojil i s Národním ústavem duševního zdraví v Klecanech a vědeckými pracovníky Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
Doktor vysvětluje: „Mnozí olympionici prošli vyšetřením, po kterém jim byl nastaven individuální vzorec, kdy a na jak dlouho si mají po příletu do Koreje vzít brýle proti modrému světlu, kdy na sebe nechat působit denní světlo, kdy spát, kdy jíst.“
Před hrami ve Vancouveru 2010 byly populární též „koktejly“ léků napomáhající po příletu usnutí, pokud se organismus vzpíral.
„I takové léky budou u šéflékaře Jiřího Neumanna opět k dispozici,“ říká Doktor. Nejčastěji nyní sportovci používají na spaní stilnox. „Ale nefunguje na každého. Navíc byste na něj měli být zvyklí. Není nejlepší zkoušet ho poprvé až na olympiádě,“ varuje šéf české mise.
V tom má Rybář naprosto jasno: „Každý prášek, jehož účinky nemáme individuálně ověřené, je pro nás rizikem. Proto užívání ničeho takového neplánujeme.“
