Proč vlastně tak úspěšné představení končí?
Bylo to těžké rozhodování a není to poprvé, co stahujeme inscenaci, co by se mohla hrát ještě dlouho. Ucpanej systém ale hrajeme dvanáct sezon, což je abnormální. Má za sebou dvě stě padesát repríz, což je taktéž abnormální. Už jsme prostě vnitřně cítili, že to nemá kam dál jít. A podle mne nemůžeme žít jen z minulosti, je třeba mít i novější tituly. Takže doufám, že vznikne něco nového, co Ucpanej systém nahradí.
Máte už za ty roky vysledované, kdy tento čas loučení pro úspěšnou inscenaci nastane?
Sám pro sebe jsem si kvantifikoval, že deset sezon či dvě stě repríz by mohly být určitými mantinely, kdy je dobré uvažovat o stažení. I u hitu. To se ostatně týkalo Teremina, Dealer’s Choice, Příběhů obyčejného šílenství či třeba Briana. Říkáme tomu krvavé stahování. Je to tedy bolestivé, ale asi nutné.
Zavolejte, až bude ten Trojan slavnej, odbyli ředitelku Dejvického divadla |
Konec Ucpaného systému jste se rozhodli ozvláštnit streamem do kin.
Chceme, aby se představení dostalo i k lidem, kteří jej v divadle nestihli. A v tuhle chvíli je ten zájem o stream opravdu veliký. Pokud vše klapne, tak derniéru uvidí tolik diváků, kolik by muselo přijít na dalších sto repríz.
Říkal jste, že byste rád, aby Ucpanej systém časem něco nahradilo. Máte něco takového v plánu?
Z hlediska diváckého zájmu u nás nedávno vznikly úspěšné tituly jako Fifty, Vina? nebo Každý má svou pravdu. Žánrově ale jde o něco jiného, než byl Ucpanej systém. S jeho režisérem Michalem Vajdičkou ale budeme určitě spolupracovat i v budoucnu.
Byl Ucpanej systém pro soubor něčím výjimečný?
Významný byl už tím, jak vznikal. Začali jsme zkoušet Racka a z různých zdravotních důvodů jsme jej museli odložit. Racek se nazkoušel až dva roky poté. Narychlo jsme tehdy hledali nějaké povídky a postupně z té společné diskuze jsme přišli na Irvina Welshe. Byl to vlastně i start pro Michala Vajdičku a (dramaturga) Daniela Majlinga, i díky tomu jsme se vzájemně více poznali. Dnes to jsou tvůrci, kteří s námi spolupracují intenzivně.
Ucpanej systém Inscenaci v režii Michala Vajdičky dle adaptace Daniela Majlinga uvedlo Dejvické divadlo 20. února 2012. „Drsné obrázky ze společenského života spodiny“ vznikly na základě povídek z knihy a scénáře k filmu Irvina Welshe Acid House. Ucpanej systém získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci a Ivan Trojan si za roli Boha odnesl stejnou cenu v kategorii mužský herecký výkon. Nominován za ni byl i na Cenu Thálie. Derniéru je ve středu 19. dubna možné sledovat v přímém přenosu ve vybraných kinech. |
Samo divadlo upozorňuje, že se jedná o nejsprostší inscenaci v jeho historii...
Zde je třeba říci, že ta sprostota není samoúčelná. Postavy komunikují slovníkem Irvina Welshe. Naším záměrem rozhodně nebylo udělat sprostou inscenaci. Upozorňujeme dopředu především proto, aby diváci věděli, na co jdou. I s ohledem na to, že do divadla občas míří s dětmi.
Měl jste vy osobně s nějakou replikou či obrazem problém? Musel jste se přemáhat něco říci či udělat?
Já osobně ne. Hrajeme tam s kolegou dva profesory, kteří sice jsou také sprostí, ale ne tolik, jako ti ostatní. V jisté fázi inscenování jsme ale řešili problém, zda těch sprostých slov není už moc. Postavy je zde používají jako slovní vatu a někde jsme si už museli říci, že je třeba ubrat. Je ale pravda, že se v inscenaci nacházejí výrazy, u kterých jsem rád, že já je říkat nemusím.
Může být vlastně derniéra jedenáct let starého představení podobná sláva jako bývá premiéra?
Tato se stává výjimečnou právě zmíněným streamem do kin. To je pro nás novinka. Zatím máme přihlášených asi 129 kin v 93 městech. Uvidíme, jak budou diváci spokojení a jestli je to třeba nějaká cesta do budoucna.
Ale jinak, když se povede premiéra, máme radost, že vzniklo něco nového. Derniéra je spíš sladkobolný moment, kdy něco krásného končí. Můžeme si ale říci, že v nejlepším je třeba přestat a že je to šance udělat něco dalšího.
