Po Pauerově Červené Karkulce a Bastienovi a Bastience Wolfganga Amadea Mozarta sáhla dramaturgyně a režisérka Lilka Ročáková Rybářová po české klasice. Ve foyer Velkého divadla v Plzni tak mohly děti vidět výrazně upravenou a zkrácenou podobu klasické opery Antonína Dvořáka nazvanou O Rusalce.
Lilka Ročáková Rybářová sama počin charakterizovala jako představení, které má sloužit k prvnímu seznámení s touto operou, nebo potěšit ty, kterým se po krásné Dvořákově hudbě třeba jen stýská.
Svůj záměr naplnila beze zbytku a na výbornou. Vsadila na Dvořákovskou pohádkovou impressi okořeněnou komediálností a nespletla se.
Za klavírního doprovodu Ivany Janečkové a s členy operního sboru Divadla J. K. Tyla vytvořila podmanivé, milé, přitom živé představení, které má spád a ani v nejmenším nenudí. Zachovává dějovou linku originálu přitažlivou pro dětského diváka i tolik známých čísel či jejich částí, kolik se do padesáti minut vejde.
Malí diváci se dobře baví, mohou se i příjemně bát
Kostýmy z inscenace Rusalky, kterou měla plzeňská opera ještě nedávno na svém repertoáru, do atmosféry foyer výtečně zapadají stejně jako hudba sama. Jednoduchá kulisa evokuje jezero, rozevláté závoje žínek a sluneční paprsky lesknoucí se na pozlacených ozdobách secesního interiéru dávají této Rusalce podmanivou atmosféru.
Nadpozemskost vyvažuje lidský živel Hajného a Kuchtíka ve výborném podání Miroslava Bartoše a Bohumily Sommerové. Ti jako průvodci děje dokáží výtečně navázat kontakt s publikem. Bojí-li se Ježibaby a Vodníka, bojí se děti v sále také, aby se vzápětí smály jejich překotnému útěku. Podobně živě reaguje publikum i na další bytosti. Uvolní se, vtančí-li na scénu půvabné žínky v podání Petry Šintákové, Kristýny Radačovské a Jany Tolašové.
Snímek z opery pro děti nazvané O Rusalce.
Publikum pak zpozorní při majestátu působivého Vodníka, v němž lze jen obtížně poznat Romana Duška, a zvážní, vidí-li tesklivou Rusalku.
Adéla Lučanská si zaslouží veliké uznání za ztvárnění této role, které propůjčuje dívčí půvab, dojemně pevnou víru a posléze bolest z lidské zrady velmi dobře čitelnou pro dětského diváka. A krásný, procítěný zpěv.
Démonickou Ježibabu i panovačnou Cizí kněžnu si s chutí zazpívala a zahrála Ivana Klimentová. Princ (Jan Tolaš) je sice okrajovou němou rolí, ale nijak to neubírá na pravdivosti a vysoké výpovědní hodnotě této komorní inscenace.
Festival si hýčká své příští publikum
Spolupráce s šéfdirigentem opery Ivanem Paříkem se vyplatila. Zdařile spojil čísla z Rusalky, jak je Lilka Ročáková Rybářová vybrala, v jeden celek, který se v žádném okamžiku hudebně nezadrhává.
Podařilo se tedy přinést opět působivé, kvalitní představení. Však také přítomní odměnili všechny dlouhotrvajícím potleskem. Zaslouží si jej nejen umělci, ale i pořadatelé festivalu Smetanovské dny, kteří se o uvedení oper pro děti zasloužili.
Po třech letech se zcela jasně ukázalo, že o rodinná operní představení, která ctí autora a dílo, je mezi publikem enormní zájem. Vždyť dětská Rusalka byla vyprodána dávno před premiérou a byly naplánovány další reprízy pro školy, aniž by kdokoliv inscenaci viděl.
Předchozí kvalitní tituly, jak je Lilka Ročáková Rybářová pro Smetanovské dny připravila, byly pro diváky dostatečnou zárukou. Dětská operní představení zkrátka slouží Smetanovských dnům ke cti. Navíc si festival těmito počiny vytváří své příští publikum. A vytváří jej i opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni.
