"Dojalo mne, když jsem viděla, jak lidé stojí hodinu a půl ve frontě u pokladny," řekla Milica Pechánková ze společnosti Bontonfilm. "Pro zaměstnance multikina je to ovšem otřes, nejsou na nic takového zvyklí," dodala Pechánková.
Nápor u pokladen se společnost Ster Century snaží zvládat čerstvými posilami. "Jste vůbec můj první zákazník, sloužím vůbec první den," svěřila se včera před polednem jedna z pokladních.
Krátce po čtrnácté hodině se vestibulem Slovanského domu vinula zhruba padesátimetrová fronta. "Mám to místo školy, ale musím se samozřejmě vymluvit na chřipku," přiznala studentka Pavla z jednoho pražského gymnázia. "Ceny vstupenek jsou v pohodě, ale jinak je tu draho," dodala její společnice ve frontě. Ke stolkům kaváren a barů ve Slovanském domě se kinofilové skutečně příliš nehrnou, a mnozí si dokonce přinášejí vlastní občerstvení. Například tatranka stojí sedmnáct korun.
O něco domáčtější atmosféra panuje v Městské knihovně, kde se rovněž odehrává část projekcí. Někteří diváci se tam nerozpakují trávit přestávky mezi filmy vleže na polstrovaných lavicích.
Divácký zážitek několikrát poznamenaly technické problémy, například výpadky simultánního tlumočení. Nejzávažnější výhrady vůči kvalitě projekcí však vznesli tvůrci filmu Otesánek, jehož premiéra Febiofest zahájila. Promítací stroje multikina totiž nejsou zařízeny na v současnosti nepříliš užívaný formát, v němž byl film vyroben. Diváci proto viděli na plátně obraz roztažený do šíře a ochuzený o spodní i horní část.
"Obraz na obrovském plátně multiplexu dosahuje dokonalého efektu při použití formátu jedna ku 1,85," sdělil Milan Líčka z Národního filmového archivu. "S některými filmy na Febiofestu tak musel promítač během projekce všelijak manipulovat, aby dostal na p látno titulky i horní část záběru. To je směšné a smutné zároveň," dodal Líčka.
Některým distributorům rovněž vadí, že promítači v multikinech musí zasahovat do kopií filmů. Oproti klasickým kinům, kde se promítá po dílech, se totiž v multiplexech pouští filmy z jediné cívky. "Promítači proto musí konce filmů osekat a slepit k sobě. A po promítání zase rozlepit. Tak se z kopií tu a tam ztratí okénko, někde zapomenou na start, jinde na konec," stěžuje si Milan Líčka. Malí distributoři, kteří kupují filmy v jedné či dvou kopiích, se tak podle něho budou nasazení svých filmů do multikin spíše vyhýbat.
Nápor u pokladen se společnost Ster Century snaží zvládat čerstvými posilami. "Jste vůbec můj první zákazník, sloužím vůbec první den," svěřila se včera před polednem jedna z pokladních.
Krátce po čtrnácté hodině se vestibulem Slovanského domu vinula zhruba padesátimetrová fronta. "Mám to místo školy, ale musím se samozřejmě vymluvit na chřipku," přiznala studentka Pavla z jednoho pražského gymnázia. "Ceny vstupenek jsou v pohodě, ale jinak je tu draho," dodala její společnice ve frontě. Ke stolkům kaváren a barů ve Slovanském domě se kinofilové skutečně příliš nehrnou, a mnozí si dokonce přinášejí vlastní občerstvení. Například tatranka stojí sedmnáct korun.
O něco domáčtější atmosféra panuje v Městské knihovně, kde se rovněž odehrává část projekcí. Někteří diváci se tam nerozpakují trávit přestávky mezi filmy vleže na polstrovaných lavicích.
Divácký zážitek několikrát poznamenaly technické problémy, například výpadky simultánního tlumočení. Nejzávažnější výhrady vůči kvalitě projekcí však vznesli tvůrci filmu Otesánek, jehož premiéra Febiofest zahájila. Promítací stroje multikina totiž nejsou zařízeny na v současnosti nepříliš užívaný formát, v němž byl film vyroben. Diváci proto viděli na plátně obraz roztažený do šíře a ochuzený o spodní i horní část.
"Obraz na obrovském plátně multiplexu dosahuje dokonalého efektu při použití formátu jedna ku 1,85," sdělil Milan Líčka z Národního filmového archivu. "S některými filmy na Febiofestu tak musel promítač během projekce všelijak manipulovat, aby dostal na p látno titulky i horní část záběru. To je směšné a smutné zároveň," dodal Líčka.
Některým distributorům rovněž vadí, že promítači v multikinech musí zasahovat do kopií filmů. Oproti klasickým kinům, kde se promítá po dílech, se totiž v multiplexech pouští filmy z jediné cívky. "Promítači proto musí konce filmů osekat a slepit k sobě. A po promítání zase rozlepit. Tak se z kopií tu a tam ztratí okénko, někde zapomenou na start, jinde na konec," stěžuje si Milan Líčka. Malí distributoři, kteří kupují filmy v jedné či dvou kopiích, se tak podle něho budou nasazení svých filmů do multikin spíše vyhýbat.
 Návštěvníci pražské části Febiofestu 2001. |
 Návštěvníci pražské části Febiofestu 2001. |
 Návštěvníci pražské části Febiofestu 2001. |
 Návštěvníci pražské části Febiofestu 2001. |
