Petra Šťastná, botanička a expertka na sněhová měření a laviny Správy Krkonošského národního parku (KRNAP), mi podává lavinový vyhledávač, takzvaný pípák, abych si ho připevnil pod bundu pro případ zasypání lavinou.
Nic se nesmí nechat náhodě. Jsme v odlehlé části Krkonoš v lokalitě Schustlerova zahrádka v Labském dole v nadmořské výšce okolo jednoho tisíce metrů, kde jsou laviny časté. Laviny ke Krkonoším patří neodmyslitelně, stejně jako třeba kůrovec.
Jejich padání je dokonce žádoucí, protože utváří typickou tvář horské krajiny národního parku. Nyní je v Krkonoších vyhlášen druhý stupeň lavinového nebezpečí z desetistupňové škály, tedy nízké nebezpečí. Přesto je potřeba se mít na pozoru. Důkazem je pád obří laviny v únoru 2015 do Modrého dolu vzdálené ho odtud vzdušnou čarou 12 kilometrů (více čtěte zde).
Odtrh byl dlouhý 550 metrů a dráha laviny měřila 1 106 metrů. Chatu Děvín minula sněhová masa asi o 30 metrů, a dokonce vyjela do protisvahu. Tehdy také platil v Krkonoších „jen“ druhý stupeň.
„Druhý stupeň neznamená, že se lavina nemůže utrhnout. I v rámci jednoho svahu nebo údolí mohou být místa, kde je lavinové nebezpečí zcela jiné. Záleží na mnoha faktorech: jestli je svah více ve stínu, nebo naopak na slunci, jaký má sklon, jaký typ vegetace je pod sněhem. Situace se může změnit i v průběhu jediného dne,“ popisuje Šťastná.
Roli při tvorbě lavin hraje větrné proudění
Její kolega Pavel Tlachač vyhloubil v lavinovém svahu se sklonem 25 stupňů přes metr hlubokou jámu, sněhový profil, kvůli němuž tady jsme. „Tentokrát to moc práce nedalo. Je tu jen 117 centimetrů sněhu, který je již poměrně dost vlhký a sesedlý,“ říká. Lavinový profil je ohromný zdroj informací. Lze z něj vyčíst, jaký byl doposud průběh zimy a předpovědět nebezpečí výskytu lavin.
Sníh totiž prochází proměnou vlivem teplot vzduchu a mechanického tlaku, což vede ke změně velikosti a struktury sněhových zrn. Průzkum každých 14 dní Správa KRNAP provádí sněhový monitoring každých čtrnáct dní.
„Rozlišujeme šest základních typů sněhu. Když sníh padá, bývá to šestiboký krystal. Vlivem větru a pádu na povrch dochází k jeho polámání. Když se v profilu vyskytnou místa s velkým teplotním rozdílem – nejčastěji se to stává při silných a dlouhodobých mrazech - může dojít k tvorbě takzvané dutinové jinovatky. A taková vrstva je velmi nebezpečná. Jsou to kritická místa pro vznik lavin. Tady v údolí se ale téměř netvoří, každoročně je tu dost sněhu, který funguje jako izolant,“ vysvětluje Šťastná a sestupuje na dno vyhloubené jámy.
„Celý profil je dost jednotvárný. Většina sněhu totiž napadla během poměrně krátké doby a pak panovalo stabilní mrazivé počasí. Kdyby se vyskytly teplotní výkyvy, vznikly by výraznější rozdíly mezi vrstvami. Za čtrnáct dní ale bude profil trochu jiný, promítne se do toho výrazné oteplení, které teď máme,“ říká.
Významnou roli při tvorbě lavin hraje také větrné proudění, které často v nejvyšších partiích Krkonoš rozhoduje o rozložení sněhu. Několikametrové převisy a závěje se hromadí hlavně na hranách a hrana Labského dolu nad námi patří k místům, kde vznikají jedny z největších převisů v Krkonoších a kde je extrémně vysoké riziko lavin. Ne každá lavinová dráha je však aktivní každý rok.
„Když se pohybujete v jakémkoli lavinovém terénu, tak se vystavujete riziku a musíte s tím počítat. Nezbytností je řádné vybavení, jako je vyhledávač, lopata, sonda, telefon. Po těch letech dám i na šestý smysl, když se mi něco nezdá, nejdu tam,“ uvádí expertka.
„Do laviny jsem se dostala před lety v polských Vysokých Tatrách, ale držela mě jen za nohy a dostala jsem se z ní poměrně snadno. Přesto to nebylo nic příjemného,“ dodává Petra Šťastná.
Obří lavina v Malé Studniční jámě nad Obřím dolem si před dvěma lety vyžádala život mladého skialpinisty. Na místě byli tehdy tři lyžaři. První se schoval za skálu, takže ho lavina minula. Druhé dva zavalila, ale jeden zapadl pouze částečně, takže se dokázal vyhrabat (více o události čtěte zde)
