A šikovní junáci se už přihlásili i o reprezentační šichtu na mistrovství světa. „Cením si na (trenérovi) Pepovi Jandačovi, že jim dal šanci,“ říká šedesátiletý Hrdina. „I když... Ono moc jiného nezbývalo.“
Neměli benjamínci v národním týmu dostat příležitost dřív?
Trenér má složitou pozici. I na můj vkus, i když mám rád, že hrají mladí, tam bylo dost hráčů kolem ročníku 1999. Tým potřebuje zachovat balanc. Osobně bych si na turnaji dovedl i představit Martina Kauta, kterého bych dal do útoku s Martinem Nečasem a Filipem Chytilem.
Chyběl vám ve výběru nějaký další mladík?
Z útočníků ti nejlepší šanci dostali, mrzí mě jenom Martin Kaut. Mluví se o Filipu Zadinovi, ale ten hrál „jenom“ v juniorské lize, byť v Kanadě. Martin ale byl výborný v české lize. Není žádným tajemstvím, že se na něj jezdila dívat spousta týmů ze Severní Ameriky. A mezi obránci jsem neviděl žádného ofenzivního, který by si zasloužil dostat šanci.
Dobře, ale co ti, kteří na šampionátu byli?
Nejvíc se mi líbil Filip Hronek, podal nadstandardní výkon. Radko Gudas je silový defenzivní obránce, dopředu toho moc neudělá, ale svoji roli plnil. Ostatní bych hodnotil jako lehce nadprůměrné obránce, spíš defenzivního ražení. Typy beků – jako Švéd Klinberg nebo Fin Honka z Dallasu – kteří se v dnešním hokeji stávají čtvrtými útočníky, nám chybějí.
Čím to?
Je to o výchově, metodice tréninku, co se s nimi odmala dělá. Je špatně, jestli se jim do hlavy vtlouká: Nechoď přes červenou čáru, jsi přece obránce! I proto nám žádný ofenzivní obránce, jako býval Marek Židlický nebo Tomáš Kaberle, neroste.
Zmiňovaný Filip Hronek z AHL by mohl být výjimkou.
Znal jsem ho už před nějakými třemi lety, poslední rok než šel do Ameriky hrál za Hradec skoro komplet sezonu za áčko. Pro lidi kolem hokeje to neznámé jméno nebylo. Je skvělý bruslař, má dobrou techniku hole, krytí puku, parádní střelu a nahrávku. I proto hrával na šampionátu přesilovky.
A plzeňští beci Sklenička s Moravčíkem, po nichž je údajně poptávka v zámoří? Prosadili by se v NHL?
Bude záležet na spoustě okolností. Měli sezonu, po které si asi zasloužili být v národním týmu. Ale do NHL je cesta hodně dlouhá. Když je někdo podepíše, budou se muset prokousávat. Podepsat a být rovnou mezi šesti beky v týmu NHL? Na to to zatím není.
Když jste zmínil Dallas, co říkáte na výkony Radka Faksy? Hrál v elitních lajnách, ale za osm duelů měl bilanci jen 0+3.
U nás v Dallasu má úplně jinou roli, než mu přisoudili reprezentační trenéři. Hraje třetího centra, jen když se zraní druhý, posune se výš. Ale je to centr, který hrává na nejlepší útoky soupeře, je to hráč spíš pro hlídací lajny. Tady měl najednou tvořit, a to není úplně jeho styl. Radek je fyzicky silný. Bojovník, který nic nevypustí, skvělý na oslabení, výborný na vhazování. Neřekl bych, že je super tvořivý. A zakončovatel také není.
Navíc tenhle typ hráčů to má na širším kluzišti složitější.
Všeobecně se v dnešní době prosazují vynikající bruslaři, chytří hokejisté, kteří mají vynikající techniku hole. Patrick Kane je absolutní příklad toho, jak by měl dnešní hokejista vypadat. Strašně rád se na něj koukám. I Johnny Gaudreau je skvělý hráč – malý vzrůstem, velký uměním. Myslím, že se k těmhle klukům blíží David Pastrňák, který má před sebou pořád velkou budoucnost. O takové hráče je a bude velký zájem. Všeobecně je trend hokeje o technice, bruslení a rychlosti než o silové hře a rváčích, což třeba platilo před deseti patnácti lety.
Je v současném pojetí hokeje pro český tým účast ve čtvrtfinále strop?
Těžko říct. Kdo by řekl, že Švýcaři porazí Finy, kteří měli vynikající mužstvo? Ve čtvrtfinále hraje roli spousta věcí, které se musí poskládat. Gólman může mít fantastický zápas, který nemusí zopakovat. Je to turnaj o jednom zápase. Špička je dnes tak vyrovnaná, že šest sedm týmů může každý porazit každého. Tedy kromě olympiády. Kdyby na ní mohli startovat ti nejlepší, jasně by se oddělila čtyřka, možná pětka, do které už asi bohužel nepatříme.
Můžeme špičku dohnat?
Poslední dva tři roky se počet našich hráčů na draftu zvedl. Největší kámen úrazu vidím v obráncích. Naopak máme slušnou brankářskou školu, pro dnešní hokej je absolutní základ mít výborného brankáře, ať už je to mladý Škarek nebo kluci, kteří byli na mistrovství světa.
A co útočníci Nečas s Chytilem? Mohou z nich být reprezentační lídři už na příštím šampionátu?
Budou potřebovat minimálně dvě tři sezony a aspoň ještě jedno mistrovství světa. Bude záležet, jak je budou v NHL vytěžovat týmy a jestli se dostanou do play off. Poslední dva tři roky se počet našich hráčů na draftu zvedl. Ale největší kámen úrazu vidím v obráncích.
