"Když jsem ležel na ledu a necítil jsem nohy, vůbec jsem nemyslel na to, zda budu moci ještě jednou hrát hokej. Chtěl jsem prostě chodit. Ale jak se situace po čase zlepšuje a nemůžu dělat to, co jsem dělal před osmi týdny, frustruje mě to," popsal Musil kanadskému listu The Globe and Mail své pocity.
"V tomhle stavu teď jsem. Mohu bruslit, ale nemohu střílet, mám pocit, jako bych měl cizí ruce. A vůbec nevím, jak dlouho bude trvat, než budu moci znovu hrát," posteskl si čtyřiatřicetiletý mistr světa z roku 1985 a kapitán českého národního týmu v roce 1991.
Musil vzpomínal jak sledoval zápas, při němž si poranil krk Brian Savage z Montrealu Canadiens a stejně jako on ležel na ledě a snažil se rozhýbat nohy, z nichž vystřelovala bolest do celého těla. "Když se na něco takového díváte, cítíte se špatně, kvůli sobě i jemu. Ale když se to stane vám, je to něco děsivého. Viděl jsem Briana Savage, jak si buší do nohy, dělal jsem totéž. Nic necítíte, jste k smrti vyděšen," uvedl edmontonský obránce, který až do té doby nebyl zraněn déle než týden.
"Pokaždé, když jsem na dně, Ken Lowe (trenér Edmontonu) mi říká 'Vždyť jsi mohl být na vozíčku'. První tři týdny jsem nemohl otočit hlavu a podržet děti, teď funguji alespoň takhle. Nemohu jen hrát hokej. Nervy, které řídí triceps a předloktí, nefungují.
A nejsem si jist, zda budou," řekl smutně Musil. "Abych se udržoval ve formě, chodím na led každý den a snažím se," dodal Musil.
