„Ve fotbale přicházejí vlny, kdy se daří více, nebo kdy je útlum. Ale je to naprosto přirozené, jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Ne, že bych měl vyloženě myšlenky na nějaké konce kariéry, spíš jsem přemýšlel, co bych měl udělat jinak, abych se prosadil, aby kariéra měla stoupající tendenci, a ne naopak,“ vrací se čtyřiadvacetiletý rodák z Dolního Němčí k nedávnému období.
„Myslím, že jsem nakonec mentálně vyzrál. Možná jsem i byl v zápasech nervóznější, teď už zažívám jen takovou zdravou předzápasovou nervozitu, která opadne při nástupu na rozcvičku, to už jsem plně koncentrovaný na utkání.“
Jak vlastně zpětně hodnotíte hostování ve West Hamu?
Byl jsem tam nejprve na dvou stážích, následně jsem tam rok a půl hostoval, byl jsem převážně s týmy do 17 a 23 let. Určitě to byla dobrá část kariéry. Měl jsem možnost poznat zahraniční prostředí, jak to tam chodí. Rozhodně to byla velká fotbalová i životní zkušenost.
Vít Nemrava ve společnosti bývalého reprezentanta Luďka Mikloška, který v minulosti ve West Hamu zářil.
Bylo to náročné?
Samozřejmě, když v sedmnácti letech odejdete... Prvního půl tři čtvrtě roku jsem se učil jazyk, abych se mohl dorozumět s hráči a abych nebyl furt k někomu uvázaný, abych i víc zapadl. Takže prospěšné to bylo také v tom, že jsem se naučil anglicky.
A fotbalově?
Taky náročné. Soutěž tam má trošku jiný formát. A příprava vlastně taky. Sešli jsme se v klubovém centru už ráno na snídani, měli vždy jeden trénink, byť byl delší, následoval společný oběd a třeba kratší posilovna, takže jsme odcházeli až kolem druhé hodiny. Ale nebylo to rozdělené, že bychom jako tady chodili na hřiště dvakrát denně.
Hostování skončilo rozhodnutím vás, nebo klubu?
West Ham se tak rozhodl. Já bych tam ještě vydržel.
Bylo těžké se pak prosadit i ve Slovácku?
Není jednoduché se prosadit v mužském fotbalu, spousta hráčů na sebe připoutá pozornost v dorosteneckých kategoriích, ale mužský fotbal je pak něco úplně jiného. Takže mi nějakou dobu trvalo, než jsem po fyzické i psychické stránce dospěl a aklimatizoval se.
U vás brankářů je asi přechod ještě složitější než u hráčů z pole, ne?
Je pravda, že zvlášť do nedávné doby sázelo hodně českých týmů na zkušenější brankáře, navíc chytat může jen jeden a gólmani se v zápase de facto nestřídají, pokud to není vynucené. Je to specifické oproti hráčům z pole, kteří můžou naskočit třeba aspoň na pár minut. My si na šanci často musíme počkat, pak být připravení a chytit ji za pačesy.
Brzy to vyšlo vašemu předchůdci Matouši Trmalovi, který se stal jedničkou už ve dvaceti letech. Byla to u něj náhoda?
Těžko se mi to hodnotí. S Matoušem jsme velice dobří kamarádi. Je potřeba mít trochu štěstí. Když Matouš dostal šanci, ujal se jí dobře a podával velice kvalitní výkony. Přál jsem mu to. I teď, když je v Portugalsku, jsme stále v kontaktu, píšeme si a voláme.
Vy zkušenost s angažmá ve větším zahraničním klubu máte. Radil jste mu, co může očekávat?
Dozvěděl jsem se sice pár dní před jeho přestupem, že by někam mohl odejít, ale neradil jsem mu. Probíral to asi hlavně se svou rodinou a rozhodnutí vzešlo z jeho hlavy. Je navíc velký rozdíl už jen ve fotbalovém prostředí v Portugalsku a Anglii. Jak všechno chodí, poznává spíš až teď, když je tam.
Jaké od něj máte ohlasy?
Rozhodně je spokojený. Zároveň je tam celá forma přípravy jiná než tady, takže si na to zvyká.
Vy jste při čekání na ligovou šanci zažil hostování v druholigových Vítkovicích a třetiligovém Uherském Brodě. Byla to rozumná cesta?
Ve Vítkovicích jsem byl rok, kde ale chytal od postupu do druhé ligy 95 procent zápasů Pepa Květoň. Jiné gólmany, kteří tam byli, do brány nepustil. Proto jsem pak odešel do Brodu, abych získal herní praxi a neseděl jsem jen na lavičce. Byl jsem tam půl roku a z patnácti zápasů jsem tuším čtrnáct odchytal.
První ligové utkání v kariéře jste odchytal při Trmalově zranění na úplném konci loňské sezony na hřišti Bohemians a i přes porážku jste předvedl velice dobrý výkon. Pomohlo vám to?
Byla škoda, že jsme přes Bohemku nepostoupili, ale i tak byl ten zápas pro mě důležitý. Před letní přípravou mě uklidnil.
Letní odchody Trmala a Radka Porcala, což byla dosavadní dvojice brankářů Slovácka pro první ligu, vám umetly cestu na pozici jedničky. Překvapilo vás to?
Zatímco o Matoušově možném odchodu jinam už se i v minulých měsících mluvilo, tak Porcyho konec byl překvapením pro všechny. Přišli jsme po sobotním přípravném zápase se Zlatými Moravcemi v pondělí do kabiny a on najednou nikde. Že dostal nabídku z Varnsdorfu a z neděle na pondělí se rozhodl ji i z rodinných důvodů přijmout. Matouš už řešil Portugalsko, takže jsem tam najednou zůstal sám s Jirkou Borkem. Ale už předtím bylo celkem jasné, že do Slovácka přijde nějaký nový brankář.
Tím je slovenský světoběžník Pavol Bajza. V bráně jste se pak v přípravných zápasech střídali, on dokonce odchytal generálku, takže při pohledu zvenku do poslední chvíle nebylo jasné, kdo dostane příležitost v lize.
Ani my jsme to vůbec nevěděli. Trenéři asi měli snahu dát nám oběma zhruba stejnou zápasovou porci, takže ze závěrečného soustředění jsem odchytal jen jeden poločas proti třetiligovému slovinskému klubu. Jsem rád, že jsem teď v derby proti Zlínu dostal šanci. Byl jsem zároveň připravený i na pozici dvojky, říkal jsem si, že příležitost v lize určitě někdy přijde a je potřeba na ni být stále nachystaný.
Stejně tak tu roli teď bere Pavol Bajza?
Je naprosto v pohodě, i my dva jsme si dobře sedli. Navíc trenér říkal, nikdo nemá nic jistého a situace se může změnit. Já teda zároveň doufám, že budu podávat takové výkony, abych se v bráně udržel.
Slovácko vs. JablonecOnline reportáž v sobotu od 17 hodin |
Jak sám sebe hodnotíte v prvním letošním utkání proti Zlínu, které jste vyhráli 2:1?
To dělám nerad. Samozřejmě byly situace, které jsem mohl řešit jinak, vždycky se dají najít chybičky, kterých si je i člověk vědomý. Já jsem hlavně rád, že jsme derby zvládli vítězně; byť jsme prohrávali, dokázali jsme jej otočit. Navíc venku, ve Zlíně. Byť mě trošku mrzí...
Že jste neměl čisté konto?
(směje se) Ne, mrzí mě, že tam nemohli být naši fanoušci. Čisté konto samozřejmě taky, ale to je až druhořadé. Důležité je, že jsme vyhráli. Proti Jablonci teď chceme vítězství z derby potvrdit a navázat před našimi fanoušky na to dobré, co v derby bylo.
