Píská tak dobře, že na začátku prosince rozhodovala finále mistrovství světa dvacetiletých slečen v dalekém Port Moresby: „Když před výkopem zněly hymny, běhal mi mráz po zádech a měla jsem slzy v očích. Neskutečný zážitek, ten největší z Papáji.“
Řekla jste Papája?
Papua-Nová Guinea, ale Papája říká moje sedmiletá dcera Natálka.
Aha, už chápu, ale dá se pískat v emocích?
Než se začalo, byl to hukot. Cítila jsem: Jo, dokázala jsem to, finále je moje! Pak už šly emoce stranou.
Chlapskou ligu v Česku jste ještě nikdy nepískala. Proč?
Čekám ve druhé lize na šanci. Před lety jsem pár zápasů odmávala, ale já nejsem asistentka. S praporkem to bylo mučení.
Podřadná role?
Ne, ale potřebuju mít zápas ve svých rukou. S taktikou řízení si můžu pohrát, můžu hráčům pomoct, mluvit s nimi, reagovat, zklidňovat. Občas slýchám, že bych na hřišti měla být agresivnější, ale já tvrdím, že se spousta problémů nejlépe řeší s úsměvem. A co vyřešíte na lajně? Nic. Ofsajd, neofsajd, zvednu, nezvednu, nazdar.
Takže byste další prvoligovou nabídku na asistentku odmítla?
Sice se to nestane, ale když se ptáte, tak ano, odmítla. Zrovna v Papáji jsme měli jeden sranda trénink, kdy jsme si s asistentkami vyměnily role. I když jsem na lajně nechybovala, nebylo to ono.
Českou ligu zatím pískala jen Dagmar Damková.
Někde jsem četla, že jsem Malá Dáša, a musím říct, že ona je pro mě velkým vzorem. Vždyť pískala finále olympiády!
Stejně mi řekněte: jaká je motivace žen, které se chtějí prosadit v ryze mužském prostředí?
Já tvrdím, že fotbal patří všem. Pokud je ženská schopná splnit kritéria, která pro pískání musí splnit chlapi, proč by měla zůstat stranou?
A jde to? Konkurovat mužům ve vytrvalosti, ve sprintech?
Musím trénovat dvakrát tolik a bolí to, ale jde to. Zrovna včera jsem měla kruhový trénink, dřepy, kliky, posilování s vlastní váhou. Sotva jsem ráno sešla schody a ruce pokrčím jen do pravého úhlu. Morduju se, ale stojí mi to za to. Když po fyzických testech přijdou kolegové a poví Klobouk dolů, Jano!, zahřeje to.
Není to diskriminační, když musíte plnit mužské úkoly?
Při sprintech se nemůžu rovnat, protože to fyziologicky nelze, ale jinak nechci žádné úlevy. Chceš být profi? Tak makej! Chceš pískat muže? Tak se snaž!
Dámy a nebezpečné městoPort Moresby, kde se letos konalo mistrovství světa fotbalistek do 20 let, patří mezi nejnebezpečnější města planety. „Všechny rozhodčí dostaly před turnajem striktní zákaz: Nevycházet z hotelu! Pro bělochy a pro Evropanky zvlášť je Papua-Nová Guinea zrádná. Na každé cestě nás doprovázela eskorta a v autobuse sedávaly dvě policistky,“ líčí brněnská rozhodčí Jana Adámková, která pískala finále Severní Korea - Francie (3:1). |
I práce manažerky jste se vzdala, abyste mohla být rozhodčí na plný úvazek. Co vás živí, když má fotbal zimní pauzu?
Teď úspory z podzimu, s tím se zima přežít dá.
Proč už muži nepískají ženský fotbal?
Protože nás rozhodčích je teď daleko víc. Dřív bývalo normální, že rozhodovali chlapi, ale považovali to spíš za trest. Měli jedinou dílčí motivaci, že se podívají na pěkné baby, jinak k zápasům nepřistupovali adekvátně. Čišelo z nich nadřazené: Jé, ženské kopou do meruny.
Však ten postoj trvá. Je to pár měsíců, kdy sparťané Koubek s Váchou poslali vaši kolegyni Lucii Ratajovou k plotně. V Brně nezamávala jasný ofsajd.
Byla to velká chyba, za kterou Lucka dostala přiměřený trest, ale kdyby na té lajně stál jakýkoli chlap, nikdy by se to nezvrhlo v hysterii a nesmyslné sexistické urážky.
Je těžké pískat mužský zápas, když víte, že jakákoli chyba se přišije tomu, že jste jen neschopná ženská?
Strašně těžké, ale nesmíte si to připouštět.
Vyzkouším si vás: cítíte se jistější s píšťalkou, nebo u sporáku?
S píšťalkou, ale nebojte, u plotny bych vás nezklamala. Jen na svíčkovou se nechávám pozvat k mamince. Chvíli po té aféře jsem pískala druhou ligu ve Vítkovicích a po zápase za mnou přišel olomoucký brankář Buchta. Podal mi ruku a prohodil: Jestli vaříte tak dobře, jako pískáte, nechal bych se pozvat na večeři.
Co vy na to?
Zasmáli jsme se, protože v kontextu všeho to byl kompliment, jak jsem ten zápas zvládla.
Přemýšlela jste někdy, čím jsou ženy prospěšné mužskému fotbalu?
Přinášejí eleganci, klid, nadhled, slušnější chování, milejší náladu. I vzteklý hráč se většinou zabrzdí, když před sebou vidí ženskou. A možná to vyzní neskromně, holky jsou často přesnější i v samotných verdiktech, což přispívá k větší pohodě.
Berete někdy Natálku na fotbal?
Jen na sranda zápasy, do kterých nepatří nadávky.
Vy jste obrněná, když éterem létají vulgarity nejhrubšího zrna?
Směju se tomu, a upřímně, většinou už to ani nevnímám. Ať si chlapi zanadávají, když potřebují. Já jim za sprostou nadávku opětuju úsměv a myslím si o jejich inteligenci své.
Neříkejte, že jste nikdy nepožádala pořadatele, aby vůči sprosťákům zasáhli.
Jednou málem kvůli tatínkovi. To už je let! Mávala jsem na lajně divizní zápas u Prostějova a pozvala jsem rodiče. Chyba. I když dostali instrukce, aby se ke mně při nadávkách nehlásili, táta se neovládl. Chtěl se prát.
Jak to skončilo?
Naštěstí ho maminka zpacifikovala a pak jsem rodiče poprosila, ať se příště dívají jen na televizi.
Žádný další incident?
Jen v Rosicích u Brna. Žďuchnul do mě nějaký starší fanda, když jsem po utkání odcházela úzkým koridorem do šatny. Vyloučila jsem domácím dva hráče, pískla proti nim penaltu a reakce byla surová. Dělala jsem rozhodčí třetím rokem a tehdy poprvé a naposledy jsem se rozpačitě ptala sama sebe: Má to cenu?
Odpověď znám.
Jsem moc ráda, že mě to neodradilo.
Mimochodem, baví vás fotbal v televizi?
Jasně, sledujeme ho s Natálkou poctivě. Jen já se dívám skrz profesionální deformaci. Ani mě tolik nezajímají góly jako pohyb hlavního rozhodčího. V jakém stál úhlu, než pískl? Jak byl blízko faulu? Studijní materiál ideální.
Jaký fotbal se vám píská líp?
Nedělám v tom rozdíly, i když ten ženský je daleko pomalejší.
A zákeřnější, traduje se.
Hlavně u nás jsou holky šíleně sprosté. Naštěstí vůči mně si nedovolí. Respektují mě.
Vy jste rozhodčí respektovala?
Víte, já byla hajzlík. A když jsem s fotbalem ve čtyřiadvaceti letech sekla, zjistila jsem, že to byla užitečná průprava pro další kariéru. Snad se moc nechválím, když řeknu, že největší dacani bývají nejlepší rozhodčí.
