Fotbaloví odborníci nad Nedvědovým výkonem vesměs plesají. Jedmomyslně se pak shodují v názoru na moment, v němž se Nedvěd zbytečným unfair zákrokem na McManamana z finálového duelu vyfauloval.
"Nedvědova hra, to byla fotbalová báseň. Ta jeho úžasná vitalita, neustálý pohyb, nabízení se, dřina pro mužstvo. Tomuhle se prostě říká zahrát ve velkém stylu," rozplývá se internacionál Ladislav Vízek. "Nejspíš je pravda, že v Itálii hraje mnohem líp než doma za národní mužstvo. Po tom středečním semifinále už ale konečně chápu, proč ho v italské lize v jednom kuse vynášejí do nebes."
Bývalý ligový fotbalista Sparty, Brna, Slavie a pozdější trenér Josef Pešice vyzdvihuje Nedvěda stejně. "Zaslouženě se o něm říká, že Juventus do finále Ligy mistrů táhl a dotáhl právě Nedvěd," poznamenává. "A svým výkonem v semifinálové odvetě s Realem to potvrdil. Předvedl se jako komplexní obounohý fotbalista s přihrávkou, zakončením, s důrazem a s výtečným pohybem dopředu i dozadu."
Pozadu ve chvále na ofenzivního záložníka Juventusu nezůstává ani internacionál Antonín Panenka. "Nedvěd patřil k nejlepším hráčům zápasu, navíc jeho stoprocentní koncentrace na hru byla nevídaná. Takové zaujetí v každém momentu utkání, to se opravdu hned tak nevidí."
"Po tom, co Nedvěd předvádí v Juventusu celé jaro, se od něj jiný výkon snad ani nedal očekávat," míní bývalý reprezentant Vladimír Táborský. "Dnes je to prostě tahoun mužstva, což dokázal nejen v italské lize, ale už ve čtvrtfinále Ligy mistrů v Barceloně i teď v semifinále proti Realu."
Pouze internacionál Jan Berger je v hodnocení Nedvědova středečního výkonu poněkud zdrženlivý.
"Jeho výkon by standardní. Nedvěd není typem, který by nad ostatní vynikal, je spíš rváčem a bojovníkem. A když hraje dobře mužstvo, hraje dobře i on," říká Berger.
"Ale perfektně se dostal do šance, kterou stejně perfektně zakončil gólovou střelou, musím mu přiznat i asistenci u první branky, ale při ní hlavně zaspala madridská obrana. Ale celkově bych řekl, že to byl ten standard: ani dole, ale ani špička."
Žlutou kartu, která Nedvěda vyřadila z finálového boje s AC Milán, třicetiletému fotbalistovi nikdo nevyčítá.
"Největší rána je to pro samotného Nedvěda, nebál bych se nazvat to jeho osobní tragédií," říká Pešice. "Jako trenér bych mu ji ale nevyčítal, dobře vím, že v zápalu boje se to stát může."
Panenka je přesvědčen, že právě díky stoprocentní soustředěnosti nemyslel Nedvěd v žádném okamžiku na nic jiného, než na neúprosný boj. "Nehlídal se a udělal úplně zbytečný faul v zápalu boje. Navíc kdyby tam nechal jen tu levačku, asi by mu to prošlo, jenže on ten faul dohrál ještě pravou nohou a to už rozhodčí potrestat musel."
Táborský míní, že Nedvěd v každém momentu myslí na mužstvo. "Kdepak, nebyl to žádný zkrat. On prostě v té chvíli chtěl, aby to dopadlo co nejlíp pro mužstvo. Snažil se za každou cenu zastavit hráče, o kterém si myslel, že může nebezpečně zaútočit. A právě tím, že nemyslel jen na sebe, o to finále přišel."
"Bylo to opravdu v zápalu boje," tvrdí Vízek. "Nedvěd takový je, občas jde do souboje hlava nehlava. A tou pravačkou to prostě dohrával úplně samozřejmě. V tom zlomku vteřiny se nekontroluje žádný fotbalista. Automatickému pohybu nohy člověk nezabrání."
I Berger souhlasí, že inkriminovaný Nedvědův faul vyplynul ze zápalu boje. "Ale jako zkušený fotbalista si to nebezpečí žluté karty uvědomit měl. Tím spíš, když o ní mluvil už před zápasem. Smutné na tom taky je, že ten jeho zákrok ve středu hřiště vůbec nic neřešil."
