Navštívili jsme byt v posledním patře jednoho z nejkrásnějších secesních domů, které se zde nacházejí. Snad aby dojem návštěvy cizího města zůstal zachován, majitelem, který nás pozval dál, je Holanďan, i když se vzápětí dovídáme, že je původem Čech.
Vyrůstal jste v Holandsku. Kdy a proč jste se rozhodl usadit se v Čechách?
Není to tak, že bych se z Holandska hned přesunul sem. Nějakou dobu jsem žil také ve Španělsku. Do Čech jsem přijel v roce 1998 především kvůli obchodu. Celý život podnikám. Žiji zde tedy již poměrně dlouho, ale pořád se cítím být Holanďanem, i když mé kořeny jsou spíš tady. Maminka je Češka a tatínek Bulhar, v tehdejším Československu studoval medicínu. Moji rodiče odtud emigrovali v roce 1968 a před dvěma lety se vrátili.
Kuchyně je nejjednodušeji zařízeným koutem celého bytu, což by mohlo navodit dojem, že se zde často nevaří. Ve skutečnosti Michel i jeho žena vaří moc rádi a často se přitom střídají, i když jsou zároveň pravidelnými hosty luxusních restaurací v okolí.
Jak jste tento byt našel a v jakém byl stavu?
Byt jsme našli přes naši kamarádku Denise Courne Glozovou, majitelku restaurace Chez Marcel. Byl v původním stavu, takže rekonstrukce byla rozsáhlá a náročná. V první fázi bylo potřeba celý prostor otevřít a úplně změnit dispozici. Otevřené prostory a vzdušnost interiéru potřebuji, v Čechách se mi nelíbí právě stísněnost některých bytů a typické malé místnosti.
Kdo vám pomáhal s návrhy a rekonstrukcí interiéru?
Spolupracoval jsem sice s architektem, ale vše jsem si navrhl sám. Měl jsem jasnou představu o rozmístění jednotlivých pokojů stejně jako o celkovém vzhledu interiéru. Nebylo potřeba žádných atypických kousků. Celý prostor je sám o sobě výjimečný, a protože mám rád útulné a spíše klasické interiéry, vybral jsem převážně dřevěný nábytek i dekorace. Minimalistickou jsem chtěl pouze kuchyň, protože je praktická a svým jednoduchým a nadčasovým vzhledem prostor nijak nenarušuje, ani na sebe nestrhává příliš pozornost.
Minimalistický vzhled kuchyně je v příjemném kontrastu s klasickým vybavením bytu a s původní dřevěnou podlahou. Majitel má rád otevřené prostory a kuchyň spojená s jídelnou a obývacím pokojem byla od začátku samozřejmostí.
Kdo zde žijeMichel Alexiev |
Žijete zde se svou ženou. Plánujete děti? Chcete s nimi bydlet v centru Prahy?
Děti mít určitě chceme a ohledně stěhování teprve uvidíme. Nejdříve budou děti a pak budeme plánovat.
Jak se vlastně žije v Pařížské ulici? Chtěl jste vždycky koupit byt právě tady?
Chtěl jsem byt kdekoliv v centru Prahy, ale jsem moc rád, že je to nakonec v Pařížské. Kousek odtud máme kanceláře a nedaleko také žijí moji rodiče a bratr. Pokládám za velmi praktické a pohodlné mít vše takhle pohromadě v blízkosti domova. Také tento dům je moc pěkný, a protože byt máme v posledním patře, ruch z ulice sem téměř nedoléhá. V ložnici, která má okna do vnitrobloku, je úplný klid. Rád si užívám kvalitních restaurací v okolí. Přímo v ulici brzy otevřou další a já se už teď těším na dobré víno…
Chodba kdysi byla ještě delší, vedla až do sousedního bytu, který byl dříve součástí tohoto. Za minulého režimu však z jednoho bytu udělali dva. Je nepravděpodobné, že by se tento prostor ještě někdy dočkal své původní dispozice.
Jedna ze dvou koupelen bytu je orientovaná do vnitrobloku. Úžasný výhled si tedy lze užívat i při koupání v rohové vaně.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt č. 9/2011.
