„Berme letošní rok s úmornými vedry jako naléhavé varovaní. Nečekejme, že je výjimečný a příští roky budou opět průměrné. Může se stát, že příští rok bude naopak povodňový, nebo se zopakuje letošní suchý. Zachránit nás před opravdu velkými problémy může jen zdravá půda a zdravá krajina,“ říká Miloslav Šimek, půdní mikrobiolog a šéf Biologického centra AV ČR.
Jak vypadá život v půdě?
Právě s kolegy chystáme brožuru s názvem Živá půda. Je určená pro veřejnost a má přiblížit lidem život v půdě, protože půda je velmi živá. Žije v ní obrovské množství organizmů, normálně také obsahuje mnoho vody a vzduchu. Ilustruje to jeden z obrázků v brožuře, jenž překvapuje mé nové studenty pořád dokola. Z koláče, který si můžeme představit jako litr půdy, zabírají půlku půdní póry. Jen polovina je to, co když vezmeme do hrsti, vnímáme jako půdu. A z ní je naprostá většina minerální podíl a jen několik procent organická hmota.
A ta se hemží půdními mikroorganizmy a živočichy. Ale co se děje v půdních pórech?
Zhruba polovina z nich bývá zaplněná vodou a druhá půlka vzduchem. Jenže když půda vysychá, jako to bylo teď dlouhodobě, ubývá vody na úkor vzduchu. A když přijde déšť, zase ty póry zaplaví a dočasně je třeba zaplní voda všechny.
Miloslav Šimek (58 let)Ředitel Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích je původní profesí půdní mikrobiolog a od roku 1991 také profesor Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Rodák z Dačic pracoval po absolvování Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně dva roky jako agronom na Znojemsku. V roce 1984 se přestěhoval do Českých Budějovic, kde byl jedním z prvních vědců v nové Laboratoři půdní biologie a poté v Ústavu půdní biologie Akademie věd. Je ženatý, má dva dospělé syny. |
Jakými tématy se zabýváte vy?
Já jsem se zaměřil na skupinu mikrobů v půdě, kteří zasahují do koloběhu dusíku a uhlíku. Z dusíku se skládají vedle dalších prvků těla všech živočichů, čili dusík potřebujeme všichni. Specializoval jsem se na plyny, které v půdě vznikají činností mikrobů, zejména na oxidy dusíku a metan. Ty nespotřebované plyny unikají do vzduchu a dochází k tomu, čemu říkáme emise skleníkových plynů.
Při svých výzkumech vidíte, v jaké kondici půda u nás je.
Bohužel, naše půda většinou není v dobré kondici. Je takzvaně degradovaná různým způsobem. Na přírodovědecké fakultě vyučuju specializovaný předmět Degradace půdy, který je možná jediný svého druhu v republice. Zapíše se mi na něj pět, sedm, osm z tisíce studentů přírodovědecké fakulty. Studenty zajímá molekulární biologie, genetika, zoologie, botanika, ale málo se jich zajímá o půdu. Řekl bych, že to je příznačné pro celou společnost. Jako společnost se o půdu a její poškozování moc nezajímáme.
Neoživila situace se suchem a záplavami v posledních letech zájem o ni?
Částečně ano, ale mám nepříjemný dojem, že ten zájem je bublina, která zase splaskne, protože to zase překryjí jiné problémy. A to je problém, protože celosvětově je lidstvo z 95 procent závislé výživou na půdě, kupodivu oceány a další zdroje nám poskytují pět procent potravy. My v Česku jsme závislí na půdě jako zdroji obživy a naše půda není v dobré kondici. Přitom na rozdíl od mýtického praotce Čecha my už nemáme kam jít, v tom je rozdíl. Protože příčinou degradace krajiny a půdy jsou jednak přirozené procesy, ale stále víc v historii to ovlivňuje člověk. A dneska jednoznačně člověk svými jinými aktivitami zároveň ničí svoje prostředí, krajinu, půdu. Chybí nám sebezáchovná silná myšlenka, že to nejde pořád. Že dojde k tomu, že se ekosystém zboří, přestane člověku sloužit a poskytovat mu to, co od něho chce.
Takže letní tropy spojené s enormním suchem máme brát jako vážné varování?
Myslím si, že letošní sucho by mělo být velmi naléhavým upozorněním pro všechny - včetně našich politiků, že priority jsou naše životní prostředí, naše krajina, příroda, půda a voda. To, abychom měli co jíst a pít. Rozvoj techniky samozřejmě nelze zastavit, ale kdybychom položili deseti lidem otázku, zda si chtějí příští rok pořídit lepší mobil, anebo raději mít čistší vodu, hodně lidí se už dneska přikloní k té vodě. A to je spojená nádoba se zdravou a kvalitní půdou.
Co nejvíc půdu ohrožuje?
Člověk! Půda vzniká velmi pomalu, jeden centimetr funkční půdy vzniká tisíce let. Tento dlouhodobý proces vývoje půdy je velmi rychle narušen či zastaven degradací, z níž je nejhorší případ eroze. To znamená, že půda je smetena pryč vodou či větrem, čili už vlastně není a není o co pečovat nebo zlepšovat. Další způsoby degradace nejsou tak radikální - můžeme k nim zařadit slehávání půdy tím, jak po ní jezdí těžká technika a používá se chemie. Pod ornicí vzniká utužená vrstva, do níž špatně proniká voda a při silnějším dešti už se nemůže hlouběji vsakovat, začne narušovat ornici a vede to k vodní erozi. Jiný způsob degradace je úbytek živočichů v půdě, například žížal, které ji svými chodbičkami provzdušňují.
Není už na její ochranu pozdě?
Nikdy není pozdě, ale už se podle mě dostáváme k bodu, kdy pozdě bude. Pořád ještě zasejeme a něco vyroste, ale je to jen díky tomu, že půda se dovede vyrovnat se spoustou negativních jevů. Dáváme do ní spoustu chemie a ona se s tím stále vyrovnává, ještě nám všechno nevymřelo. Jen desetina půdy u nás má štěstí, že se na ni vrací ekologické zemědělství. Každý odborník si myslí, že jeho oblast je nejdůležitější, ale bez vody a půdy to nepůjde.
