Nejenže se do profesionálního pelotonu vrátil, v sobotu si v královské etapě čínského worldtourového závodu Kolem Kuang-Si připsal vítězství.
V cílovém tříkilometrovém výšlapu za sebou nechal i taková jména jako jsou Hugh Carthy, Rigoberto Urán, Tim Wellens či Matteo Jorgenson. Už to je slušný počin, předčil vrchařskou špičku. Vaderův příběh však z triumfu dělá ještě něco víc.
„Po všem, co jsem si prožil, po veškeré bolesti a nejistotě jsem šťastný už jen za to, že jsem zdravý. Vítězství je třešnička na dortu, nejen pro mě, ale i pro rodiče, celou rodinu, tým. Prostě pro ty, co mi věřili,“ dojímal se sedmadvacetiletý Nizozemec.
Bylo osmého dubna loňského roku, když na závodě Kolem Baskicka tvrdě spadl k zemi. V jedné ze zatáček si škrtl pedálem o zem a kolo ho katapultovalo přes řídítka.
Když později koukl na tachometr, ukázal mu rychlost 73,74 kilometrů v hodině. Není divu, že ho zdravotníci našli o třicet metrů dál od místa nárazu. Dlouhou dobu jen bezvládně ležel na zemi a posléze ho v kritickém stavu transportovali do nemocnice v Bilbau.
Jestli si na něco z toho pamatuje? Kdepak, co všechno se kolem něj dělo zná jen z vyprávění. „V paměti mám zhruba dvoutýdenní mezeru,“ líčil loni pro magazín Cycling Weekly. „Naposledy si vybavuju pár dní před závodem a potom až nemocnici.“
Nizozemec Vader po triumfu v královské etapě vede závod Kolem Kuang-si |
Nic tedy také neví o tom, jak obrovský boj o něj lékaři sváděli. Měl proraženou plíci, ucpanou krční tepnu, tělo z poloviny částečně ochrnuté a k tomu nesčetně zlomenin. Třeba páteř měl zlomenou na jedenácti místech, prasklo mu osm žeber, rameno, klíční i lícní kost. A jeho váha klesla během dnů v kómatu z 62 kilogramů na 53.
Když se konečně probral, všichni mu říkali, že má štěstí, že je vůbec na živu. Sportovní kariéra cyklistického univerzála, který byl na horských kolech desátý na olympijských hrách v Tokiu a posléze věřil, že své umění ukáže i na silnici, se zdála být u konce.
Jenže on byl proti.
„Je to asi trochu fráze. Ale dokud máte motivaci, tělo je schopné mnoha šílených věcí,“ vykládal. „Příkladem mi byl třeba Fabio Jakobsen, který se po podobném hrozivém pádu vrátil ještě silnější.“
Když se jeho stav trochu zlepšil, Vadera převezli do nemocnice v Eindhovenu. Stále nebyl schopný vstát na více než půl minuty a jen sáhnout pro telefon na stolek pro něj bylo obrovskou výzvou. A třeba vyčistit si zuby nebo se najíst sám nedokázal.
„Moje koordinace byla tak špatná, že jsem se nemohl trefit do pusy,“ vzpomínal. „Musel jsem se všechno učit od začátku.“
Emotional moment to be back on the intensive care in Bilbao but I’m supper happy I did it! A lot of people recognised me to my surprise.
Good to have a short talk with the people who saved my life. They’re heroes to me and many others!
Ps. I haven’t been really active on social media the past months. Instead I’ve worked really hard on my rehab♂️♂️
#happy #cycling #bikelife #bilbao #paisvasco
Motivaci ale ani tehdy neztrácel. Naopak, po měsíci od probrání si poprvé na patnáct minut sedl na trenažer a o další měsíc později už s otcem vyrazil na stokilometrovou vyjížďku v lehkém tempu.
Právě tehdy se dost možná ujistil, že se může vrátit. Když dorazil domů, cítil se skvěle. Řekl si, že ještě pár týdnů počká a bude se moci vrátit ke strukturovanému tréninku.
„Zpočátku tedy nebylo moc možné něco plánovat, protože jsem byl stále příliš unavený. Třeba po snídani jsem si někdy šel hned znovu lehnout. Jakmile to ale odeznělo a mohl jsem se zaměřit na kvalitní tréninky, všechno šlo téměř perfektně,“ povídal.
Tak perfektně, že se tomu snad ani nechce věřit. Když v srpnu Nizozemec odjel na soustředění do španělského Alicante, jeho výkonnostní testy byly v mnohých parametrech podobné jako před zraněním.
Nizozemský cyklista Milan Vader z Jumbo-Visma vítězí ve čtvrté etapě závodu Kolem Kuang-si.
„Jak se mu to podařilo? Díky jeho oddanosti a vytrvalosti,“ říkal kouč Tim Heemskerk. „Odvedl velký kus práce při rehabilitaci. Navíc mu pomohlo, že měl před sebou tečku, na níž se mohl upínat.“
Tou byl samozřejmě návrat do závodů. Už loni v září objel Kolem Chorvatska a v letošní sezoně ve zlepšení pokračoval. Na Czech Tour byl osmý v poslední etapě do Štemberku a o pár týdnu později skončil celkově třetí na Kolem Slovenska.
„Úžasné pocity být zase zpátky,“ rozplývá se nyní. „Dřív jsem toho bral spoustu jako samozřejmost. Dnes už však myslím jinak.“
Závodění ho tak baví, že když se v jeho týmu Jumbo-Visma bavili, kdo pojede na poslední worldtourový závod kalendáře do dalekého čínského Kuang-Si, on byl první, kdo se přihlásil. „Smáli se. Řekli mi: Dobře, tak snad najdeme někoho, kdo tam pojede s tebou,“ líčil.
Nakonec našli. A dobře pro něj. Už tak obdivuhodný návrat totiž ještě vylepšil.
