Tento text je pokračováním článku ze soboty 12. srpna.
Hlavním konstruktérem závodních kamionů v Tatře byl Sláva Krpec. On byl geniální hračička a miloval všechny technické novinky, a taky pilně sledoval světové trendy. Jednoho dávného dne (v roce 91) přinesl zelenou placatou krabičku, která vypadala jako právě vymontovaná z nějakého tanku a možná to tak i bylo.
Karel Loprais a Josef Kalina se svou Tatrou T-815 v roce 2003
Kde to sehnal, nevím, ale jistě to souviselo s vojenskou výrobou podniku Tatra. Krabička měla matný display, asi tak 2 krát 4 centimetry, a trčela z ní anténka. Krpec tu věc spustil, chvíli s ní běhal po parkovišti tatrováckého polygonu a pak nám ukázal mrňavá čísla na displeji a slavnostně pronesl: Tady jsme!!
Byly to souřadnice nejen Kopřivnice, nebo polygonu. Byly to souřadnice parkoviště, na kterém jsme stáli plus mínus 100 metrů. Zázrak!!
Nebylo nás ovšem mnoho, kdo pochopil tuhle novinku. Já sám jsem na to hleděl trochu rozpačitě. Co s těmi čísly, když letíte 150 km/h po poušti, nebo se motáte v horách a v dunách. Global Position System – GPS – tak se to jmenovalo a ukazovalo to čísla souřadnic. Žádné šipky, čáry, trasy, natož hlas nějaké tajemné paní, která vám v autě radí kam zatočit.
